V Kostelci nad Orlicí je jedno ze dvou Pobytových středisek (PoS) naší republiky, které slouží k ubytování žadatelů o mezinárodní ochranu. Základní škola Gutha-Jarkovského v Kostelci nad Orlicí je proto školou, kterou navštěvují děti žadatelů o mezinárodní ochranu. Škola se díky své blízkosti se střediskem zabývá problematikou vzdělávání cizinců již od jeho založení.
Pro děti bez znalosti češtiny je přímo v PoS otevřena třída pro jazykovou přípravu – tzv. „vyrovnávací třída“. „Momentálně je otevřena jen jedna třída, kterou teď navštěvuje 12 dětí, ale byly doby, kdy musely být otevřeny tři třídy. To bylo v době, kdy k nám chodily vlny Čečenských uprchlíků“ vzpomíná Karla Kubíčková, učitelka vyrovnávací třídy.
Ve třídě potkáváme děti z Iráku, Iránu, Kazachstánu, Ukrajiny ale i Bosny a Hercegoviny či Sýrie. Výjimkou ale nejsou děti z Běloruska, Arménie, Čečenska, Turecka, Somálska či Konga. Jejich mateřský jazyk, jazykové znalosti, školní vědomosti i věk jsou naprosto odlišné, proto je výuka v takovéto třídě velice náročná. Paní učitelka Karla Kubíčková si je rozdělila do dvou základních skupin – velká a malá třída, které pracují na podobném tématu, ale s odlišnými úkoly. Kromě věku a mateřského jazyka ztěžuje výuku i fakt, že děti přicházejí a odcházejí i během školního roku. Vedle sebe pak ve třídě sedí děti, které jsou v PoS již několik měsíců a zvládají už základní komunikaci v češtině, a děti, které přišly před týdnem a sotva se rozkoukaly v novém prostředí.
Další proměnnou je také osobní historie a kulturní původ jednotlivých dětí, což může určitým způsobem ovlivňovat pozornost, vztahy ve třídě a také přístup k učivu a výuce. Často jsou to děti traumatizované zážitky ze zemí původu. „Já se jich na to neptám, ale většinou se začnou po čase svěřovat samy a to pak člověk nestačí žasnout, čím vším si musely projít. Zvlášť děti z válečných oblastí. Časem jsem se ale naučila (z pudu sebezáchovy) nechat tyto informace za branami PoS, nenosit si je domů.“
Výuka ve vyrovnávací třídě probíhá každý den, děti se učí hlavně český jazyk, matematiku, prvouku (která je spíše souhrnem tematických okruhů ke konverzaci a načerpání slovní zásoby) a výchovy. A to i děti, které by normálně chodily na druhý stupeň základní školy. Smyslem vyrovnávací třídy je co nejdříve naučit děti češtinu na takové úrovni, aby rozuměly výuce i v ostatních předmětech na běžné ZŠ a mohly tam být přeřazeny. Jejich přeřazení do běžných tříd navrhuje řediteli školy právě paní učitelka Kubíčková, která je zná nejlépe a může jejich možnosti posoudit. Někdy jsou děti přeřazeny za několik měsíců, jindy jim to trvá i celý školní rok.
Protože pro děti s OMJ neexistuje mnoho výukových materiálů, podle kterého by se mohly učit česky, vytváří si paní učitelka většinu materiálů sama. Jediné učebnice, které jí slouží v zásadě jako inspirace pro její vlastní materiály, jsou od Lídy Holé: New Czech Step By Step a Czech Express, pak také Česky v Česku od Barbory Štindlové. To jsou ale učebnice pro dospělé, proto jsou některá probíraná témata pro výuku dětí nevhodná.
Nedostatek materiálů na výuku češtiny pro cizince byl také impulsem pro realizaci projektu financovaném z EUF (Evropský uprchlický fond), na kterém paní učitelka Karla Kubíčková pracovala spolu se svými žáky. Výstupy projektu jsou k dispozici i na našem portále ostatním učitelům, kteří vyučují češtinu děti cizince (sekce Čeština jako druhý jazyk). Vytvořily se jednak pracovní listy a materiály na interaktivní tabuli a pak karty písmen, podle kterých se děti mohou učit psát jednotlivá písmena, obohacená ilustracemi a jednoduchými větami rozšiřující slovní zásobu. Podoba připomíná slabikář, ale podle slov Karly Kubíčkové by texty neměly urážet svojí banalitou velké děti, „žádné Ema má mísu a máma mele maso“, ale zároveň se podle nich mohou učit i ty nejmenší.
Dalšími výukovými materiály jsou tzv. kartičky sloves, které jsou především k dispozici na interaktivní tabuli, ale dají se i vytisknout a používat jako pracovní listy. Jedná se o soubor asi 100 základních sloves, které nejenže obohacují slovní zásobu, ale umožňují především procvičovat časování. Na jejich tvorbě se podílí i samy děti z vyrovnávací třídy, které aktivně stahují obrázky z internetu, fotí se při různých aktivitách, aby jednotlivá slovesa názorně předvedly, atd. Posledním výstupem projektu pak je metodická příručka, jak pracovat s žadateli o mezinárodní ochranu.
Výuka ve vyrovnávací třídě ZŠ Gutha-Jarkovského je skutečně příkladem dobré praxe, a to především díky nadšení a schopnostem paní učitelky Karly Kubíčkové, kterou nedostatek metodické podpory, učebnic a kurzů pro učitele neodradil, ale naopak motivoval k výrobě materiálů vlastních.
