Máte zájem o náš newsletter?

Přihlaste se prostřednictvím formuláře k odběru tematických newsletterů. Prohlédněte si jejich archiv.

Práce v menších skupinách

Přítomnost dvou pedagogů ve třídě (tj. učitele a asistenta pedagoga) je velmi vhodné využít pro diferenciaci výuky a práci v menších skupinách. Většina dětí práci v menších skupinách oceňuje, protože tím pedagog může mnohem snáze odpovídat na jejich potřeby. Zároveň mají žáci v menších skupinách více příležitostí mluvit, reagovat a spolupracovat, což je pro žáky s odlišným mateřským jazykem (OMJ) nejvhodnější forma výuky pro jazykový rozvoj. Více v části věnované prostoru pro komunikaci.

1. Úkoly do skupin

Nejčastěji se setkáváme s tím, že žáci dostanou do skupiny konkrétní úkol a společně na něm pracují. Úkol mohou mít všechny skupiny stejný, nebo se mohou lišit a žáci pak svou práci představují ostatním. Takováto aktivita je vhodná jak pro komunikaci, tak pro následnou jazykovou produkci (prezentace ostatním skupinám). Přítomnost dvou pedagogů ve třídě v případě takovéto skupinové práce usnadňuje zadávání práce, kontrolu činnosti ve skupinách (aby pracovali opravdu všichni), monitoring potřeb jednotlivých dětí, otevírá se možnost více pozorovat konkrétní děti a zaměřit se na jejich individuálné podporu.

Kdy používat:

  • tak často, jak je to možné, protože spolupráce ve skupině rozvíjí celou řadu důležitých kompetencí,
  • když chceme přenechat aktivitu na žáky, abychom mohli pozorovat role žáků ve třídě, způsob spolupráce,
  • když věříme, že společnou komunikací nad úkolem se žáci naučí víc než při výkladu učitele;

Ukázka aplikace

  • expertní a domácí skupiny/skládankové učení - žáci mají ve skupinách různé části jednoho textu, v expertní skupině prodiskutují vždy svůj text, najdou potřebné informace a ty pak prezentují ostatním v tzv. domácí skupině. Nakonec tedy mají všichni všechny informace.
  • žáci ve skupinách řeší konkrétní problém, hledají společně odpověď na otázku, nebo třídí informace. Následuje společná diskuze s celou třídou.

2. Výuka na stanovištích

Situace, kdy je výuka (téma, úkoly, cvičení) rozdělena do dvou až tří částí na stanoviště. Každý z pedagogů učí na svém stanovišti jednu část tématu jednu půlku (třetinu) třídy, zatímco druhý druhou. Třetí stanoviště může být pro samostatnou práci (nebo práci ve dvojicích – dle potřeby). Skupiny žáků po zvládnutí jedné části výuky jdou na druhé a pak třetí stanoviště.

Kdy používat:

  • když je obsah výuky komplexní, ale nikoli hierarchický, tzn. jednotlivé výukové části na sebe přímo nenavazují
  • když součástí výuky je opakování (to je pak zařazeno na jedno stanoviště)
  • když hodina obsahuje více ne zcela souvisejících témat
  • když je pro výuku výhodnější práce s menší skupinou

Ukázka aplikace

  • jedna skupina pracuje na porozumění textu, druhá kontroluje napsaný úkol, třetí procvičuje to, co se dříve naučili
  • v Mat – 1. stanoviště: výuka nové látky 2. stanoviště: opakování již naučeného

3. Paralelní výuka

Opět učí každý polovinu žáků, ale oba učí to samé. Díky rozdělení do menších skupin mohou vyučující víc dělit pozornost, odpovídat na podněty, otázky apod. Jedna skupina může být více zaměřena na jazykové potřeby žáků (vztažené k příslušnému tématu). Tzn. že rozdělení žáků může být strategické (nenáhodné).

Kdy používat:

  • když je potřeba snížit počet žáků na jednoho vyučujícího kvůli efektivitě výuky
  • když chceme s žáky smysluplně diskutovat na dané téma a zapojit do diskuse všechny žáky
  • při aktivitách jako je dril, opakování, oprava a kontrola testu,
  • když používáme materiály, modely, děláme pokusy atp.

Ukázka aplikace:

  • žáci v malé skupině sdílí svá alternativní ukončení příběhu, které vytvářeli ve slohu

Pozn. Při paralelní výuce je vhodná následná společná diskuse obou skupin, společné shrnutí apod.

4. Alternativní výuka (náprava, procvičování/rozšířená výuka)

Jedná se o obdobu paralelní výuky s tím rozdílem, že tentokrát se každá skupina zaměřuje na stejné téma s různou intenzitou. Zatímco žáci, kteří mají ještě potíže se zvládnutím tématu, si s jedním z pedagogů procvičují nebo dovysvětlují látku, druzí si k tématu osvojují nebo hledají rozšiřující informace. Přítomnost dvou pedagogů ve třídě tímto efektivně využíváme. Je třeba naplánovat výuku tak, aby tyto dvě skupiny pracovaly paralelně. Takováto výuka se může dít po celou dobu konkrétní vyučovací hodiny nebo jen na pár minut na začátku nebo na konci hodiny. Kdy používat:

  • když se schopnosti či zvládání konkrétní látky mezi žáky výrazně liší
  • když někteří žáci (např. žáci s odlišným mateřským jazykem) pracují částečně na jiném obsahu

Ukázka aplikace

  • větší skupina procvičuje, zatímco druhá dostává další přímý výklad
  • větší skupina kontroluje DÚ, žáci s OMJ se „předučují“ slovíčka spojená s tématem
  • větší skupina pracuje na projektu v malých skupinách, menší skupina je hodnocena/zkoušena

Zdroje:
Instructional Strategies for Co-Teaching & Inclusion, University of Richmond, Class 3, Collaborative Working Relationships, adapted from the work of J. Bauwens, 1996.
Hwa Lee, Ph.D ,Collaboration: A Must for Teachers in Inclusive Educational Settings; College of Education and Human Services, 2000.
Cook & Friend, Co-Teaching: Principles, Practices, and Pragmatics,, California State University, 2004.

Anketa

Jak se vám článek líbil?

Zatím nehodnoceno

Tento portál byl vytvořen společností META za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.

Logo občanského sdružení META, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česká republika