Důležité pojmy

Azyl – ochranné povolení k pobytu poskytované cizím státním příslušníkům z určitých důvodů (politické, náboženské, národnostní atd.) Forma mezinárodní ochrany, která je poskytována hostitelskou zemí, v případě, že se prokáže, že daná osoba oprávněně pociťuje obavy z pronásledování v zemi, ze které uprchla.

Azylant - osoba, která úspěšně prošla řízením o azylu, splnila podmínky dané zákonem a azyl jí byl pravomocným rozhodnutím udělen.

Azylové zařízení - je zřizováno ministerstvem a slouží k hromadnému ubytování žadatelů o mezinárodní ochranu a azylantů. Může to být buď přijímací, pobytové nebo integrační středisko. V současné době existují dvě přijímací střediska - jedno ve Vyšních Lhotách u Frýdku-Místku, a přijímací středisko na mezinárodním letišti. Přijímacím střediskem musí projít všichni žadatelé, mimo těch, kteří se nacházejí ve vazbě, výkonu trestu, popř. v zařízení pro zajištění cizinců, či těch, kteří jsou hospitalizováni. Přijímací středisko na mezinárodním letišti má specifické postavení mezi ostatními středisky.
Pobytové středisko je místo, kde jsou ubytováni žadatelé po celou dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany, pokud si sami nezvolí odchod do soukromí. V tomto zařízení se o ně stará ministerstvo vnitra. Pokud jsou žadatelé bez finančních prostředků, hradí jim ministerstvo všechny náklady spojené s pobytem, včetně stravy, kapesného a lékařského ošetření. V současné době je těchto zařízení několik a jsou rozmístěna po celém území České republiky. Z těchto azylových zařízení mohou žadatelé kdykoliv odejít, a to buď na vycházku či na propustku. Pobývat zde můžou žadatelé až do okamžiku, kdy nabude právní moci rozhodnutí o jejich žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo může výjimečně povolit pobyt v azylovém zařízení jiným osobám, zejména nezletilému rodinnému příslušníkovi žadatele, zákonnému zástupci žadatele, státnímu občanu ČR, který je zákonným zástupcem žadatele, popř. státnímu občanovi ČR, jehož zákonný zástupce je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany.
Tzv. integrační azylové středisko slouží k přechodnému ubytování těch cizinců, kterým byl již azyl udělen.

Bezpečná třetí země - země odlišná od země původu (resp. občanství) cizince, ve které však tento žadatel pobýval před příjezdem na naše území a kam se také může vrátit a požádat o azyl, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. Je to i země tranzitní. Opět, přichází-li žadatel o azyl, resp. mezinárodní ochranu ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou třetí zemi, lze jeho žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou. Bezpečná země původu je země státního občanství cizince, ve které jsou dodržována lidská práva a právní předpisy, která ratifikovala mezinárodní úmluvy o lidských právech a základních svobodách a kterou její občané neopouštějí kvůli obavám z pronásledování. Je-li cizinec bez občanství, pak se za bezpečnou zemi považuje stát posledního trvalého pobytu. Přichází-li žadatel o azyl, resp. mezinárodní ochranu ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou třetí zemi, lze jeho žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou.

Cestovní doklad - veřejná listina, která je jako cestovní doklad uznána Českou republikou, průkaz totožnosti občana EU, cizinecký pas s územní platností do všech států světa, cestovní průkaz totožnosti, cestovní doklad vydaný Českou republikou na základě mezinárodní smlouvy atd.

Cestovní doklad (azylanta) – doklad, který vydá policie na žádost dotčené osoby. Veřejná listina. Územní platnost takového cestovního dokladu zahrnuje všechny státy světa s výjimkou státu, jehož je cizinec občanem (je-li bez občanství, pak státu jeho posledního trvalého bydliště).

Cestovní doklad osoby požívající doplňkovou ochranu – osobě, která má doplňkovou ochranu, vydá policie cizinecký pas podle zákona o pobytu cizinců, pokud pobývá na našem území bez dokladu a nemůže tento doklad získat ve státě, jehož občanství má (nebo ve státě posledního trvalého pobytu).
Cestovní průkaz totožnosti - pokud azylant nebo osoba, která požívá doplňkové ochrany, pozbude v zahraničí cestovní doklad, na žádost je jí vydán tzv. cestovní průkaz totožnosti, a to za účelem návratu na naše území.

Cestovní průkaz totožnosti (cizince ) – vydá ho policie, a to buď z vlastní iniciativy (viz § 114 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), nebo na žádost cizince:
- který nemá platný cestovní doklad a nemůže si z důvodů nezávislých na své vůli tento pas opatřit
- v případech strpění pobytu
- cizinci mladšímu 15 let, který je hospitalizován, pokud jeho zákonný zástupce vycestoval

Cizinec - každá fyzická osoba, která nemá české státní občanství, a to včetně občana Evropské unie

Cizinecký pas – tento doklad vydá policie buď
- cizinci na dočasné ochraně, nebo
- na žádost cizince, který pobývá u nás na základě povolení k trvalému pobytu, nemá platný cestovní doklad a doloží, že si jej nemůže opatřit nezávisle na své vůli
- na žádost cizince, oprávněného k trvalému pobytu, který je mladší 15 let nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena

Dobrovolná repatriace - dobrovolný návrat cizince do země původu nebo do jiného státu, který je ochoten ho přijmout.

Dočasná ochrana – je udělována osobám, které prchají ze země původu před ozbrojeným konfliktem, před občanskou válkou nebo stálým násilím, před živelnou pohromou nebo z důvodu soustavného či hromadného porušování lidských práv apod. (viz kapitola 3).

Doklad o zajištění ubytování je povinen na žádost cizince vydat ten, kdo toto ubytování zajišťuje, a to s uvedením doby, na kterou je zajištěno. Za doklad o zajištění ubytování se považuje buď a) doklad o vlastnictví, tj. výpis z katastru nemovitostí, nebo b) doklad o oprávněnosti ubytování, tj. nájemní či ubytovací smlouva (nemusí být úředně ověřena!), nebo c) úředně ověřené pozvání

Doklad o zdravotním pojištění - je vyžadován, s výjimkou některých zákonem stanovených případů, jako nezbytná náležitost předkládaná cizincem v okamžiku, kdy bude rozhodnuto o udělení víza, tj. před jeho vyznačením do cestovního dokladu cizince.

Hlášení místa pobytu – až na některé výjimky platí, že cizinec musí do 3 dnů ode dne vstupu na území ohlásit na policii místo svého pobytu u nás. Tuto povinnost splní i ohlášením u ubytovatele. Občan EU pak musí místo svého pobytu ohlásit do 30 dnů, a to jen pokud bude jeho předpokládaný pobyt delší než 30 dnů. Z ohlášení místa pobytu cizince na území nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti, v níž je cizinec přihlášen k pobytu. Tuto skutečnost (viz § 93 odst. 3) je někdy třeba ubytovatelům zdůraznit, protože se mylně obávají možných komplikací v případě potvrzení pobytu cizinci o ubytování.

Mezinárodní ochrana – ochrana formou azylu (silnější) nebo formou doplňkové ochrany (slabší).

Nezletilý bez doprovodu - na základě nařízení ES se jedná o svobodnou osobu mladší 18 let, která vstupuje na území členských států EU bez doprovodu dospělé osoby, která za něj podle práva nebo podle zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilé osoby, jež jsou ponechány bez doprovodu po vstupu na území členských států.

Občanství Evropské unie - občanem Unie je každý, kdo je občanem členského státu EU. Občanství Unie však nenahrazuje, nýbrž doplňuje státní příslušnost členského státu. Občanství EU bylo zavedeno Maastrichtskou smlouvou a vyplývají z něho určitá práva a povinnosti. Občanství unie přináší zvláštní práva:

Pobyt na tzv. jednotné schengenské vízum - pobyt na vízum průjezdní, letištní nebo na vízum k pobytu do 90 dní, které cizinci udělil smluvní stát Schengenské dohody a na základě kterého může cizinec pobývat i na území jiného smluvního státu Schengenské dohody.

Pozvání - doklad (úřední tiskopis), v němž se zvoucí zavazuje uhradit náklady spojené s obživou, ubytováním a poskytováním zdravotní péče po dobu pobytu cizince na území až do jeho vycestování, popř. též převoz nemocného či ostatky zemřelého, a dále i náklady, vzniklé policii v souvislosti s pobytem cizince na území a s vycestováním při správním vyhoštění. Ověření pozvání provádí policie, a to do sedmi pracovních dnů od podání žádosti. V pozvání musí být uvedeno jméno a příjmení zvoucí osoby, a také její rodné číslo, den, měsíc a rok narození, místo pobytu (u právnické osoby název, sídlo, IČO, razítko a úředně ověřený podpis oprávněné osoby). Potřebnou finanční částku prokazuje zvoucí osoba pracovníkům oddělení cizinecké policie např. formou výpisu z účtu vedeného v bance na jméno zvoucí osoby, platnou mezinárodně uznávanou kreditní kartou nebo předloženou hotovostí. S tím pak souvisí i okolnosti, za kterých může policie odepřít ověření pozvání: - jestliže zvoucí osoba úřední tiskopis vyplnila nečitelně, neúplně nebo nepravdivě, nebo - jestliže zvoucí osoba neuzavřela cestovní zdravotní pojištění, ačkoliv čestně prohlásila, že tak učiní.

Prokázání totožnosti znamená uvedení jména, příjmení, dne, měsíce a roku narození a státního občanství, popř. posledního trvalého bydliště mimo naše území.

Prostředky k pobytu na území se prokazují buď předložením přesně stanovené částky peněz, která se liší podle druhu pobytu, nebo dokladem, potvrzujícím zaplacení služeb spojených s pobytem, či výpisem z bankovního účtu, znějícího na jméno cizince, a také jiným dokladem, např. mezinárodně uznávanou kreditní kartou. Cizinec mladší 18 let prokazuje zajištění prostředků vždy v poloviční výši.

Průkaz o povolení k pobytu je veřejnou listinou, vydanou policií, kterou její držitel prokazuje své jméno, příjmení, datum narození, státní občanství, adresu místa hlášeného pobytu na území, číslo pasu, rodné číslo a druh pobytu na území. Tento průkaz vydá policie cizinci staršímu 15 let neprodleně po nabytí právní moci o udělení povolení k pobytu. Vydává se s dobou platnosti na 10 let, kterou lze opakovaně prodloužit.

Průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany, průkaz povolení k pobytu (azylanta), průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany - veřejné listiny, kterými osoby prokazují své jméno, datum narození, rodné číslo, státní občanství, stav či místo hlášeného pobytu. Zákon stanoví, kdy jsou takové průkazy neplatné (např. uplynula-li doba jeho platnosti, byla-li ohlášena jeho ztráta nebo odcizení, nabylo-li právní moci rozhodnutí o neudělení azylu, resp. o jeho odnětí, jestliže jeho držitel zemřel apod., stejně tak jako stanoví, kdy o neplatnosti rozhodne příslušný orgán (jestliže jeho držitel změnil podstatně svou podobu, je-li průkaz vážně porušen, jsou-li v něm neoprávněné změny apod.).

Překážky vycestování - vzniknou, pokud by byl cizinec nucen vycestovat nebo byl vyhoštěn do státu, kde je ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení, dále pokud by byl nucen vycestovat nebo byl vyhoštěn do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu anebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného konfliktu, a konečně do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti. Rozhodnutí o ukončení pobytu dále nelze vykonat, jestliže by to bylo v rozporu se závazkem, vyplývajícím z mezinárodní smlouvy. Výše uvedené však neplatí, pokud cizinec může vycestovat do jiného státu, také pokud ohrožuje bezpečnost státu či pokud je odsouzen za zvlášť závažný trestný čin, a konečně pokud je to odůvodněno plněním závazku z mezinárodní smlouvy.

Rodinný příslušník občana EU - zákon za něj pokládá
- manžela
- rodiče (jde-li o občana EU mladšího 21 let)
- dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana EU
- nezaopatřený přímý příbuzný nebo takový příbuzný manžela občana EU. (Nezaopatřený je takový cizinec, který se soustavně připravuje na budoucí povolání, ale i ten, který se nemůže připravovat na povolání nebo vydělávat z důvodu nemoci či úrazu, resp. z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.) Za rodinného příslušníka občana EU se pokládá i cizinec, který
- s občanem EU žije ve společné domácnosti
- se o sebe ze zdravotních důvodů nedokáže sám postarat bez osobní péče občana EU
- je rodinným příslušníkem občana EU (zákon zde reflektuje např. svazky homosexuálů). Je-li účelem pobytu občana EU studium, zákon pak pokládá za rodinného příslušníka pouze manžela a nezaopatřené dítě.

Schengenské acquis - rozumí se jím Schengenská dohoda, Schengenská prováděcí úmluva, Protokoly a úmluvy o přistoupení k Schengenské dohodě a Schengenské prováděcí úmluvě s příslušným Závěrečným aktem a prohlášeními a Rozhodnutí a prohlášení Výkonného výboru a akty k provedení úmluvy, které byly vydány orgány, na něž Výkonný výbor přenesl své rozhodovací pravomoci; pro zjednodušené označení schengenské spolupráce, která vytvořila chybějící instrument k naplnění volného pohybu osob a přepravy a pohybu zboží, se často používá pojem „schengen“

Schengenský informační systém - společný informační systém států zapojených do schengenské spolupráce, umožňující orgánům určeným členskými státy přístup k záznamům o osobách a věcech při provádění hraničních kontrol a ověřování a jiných policejních a celních kontrol ve vnitrozemí a pro účely řízení o udělování víz, vydávání povolení k pobytu a řízení s cizinci.

Sloučení rodiny – zákon pod pojem rodina zahrnuje oba manžele a jejich nezletilé děti. Z okruhu dalších osob jsou zahrnuty zletilé nezaopatřené děti, nezletilé nebo zletilé nezaopatřené děti druhého z manželů, děti, které byly alespoň jednomu z manželů svěřeny do náhradní rodinné péče nebo jím byly osvojeny či se stal jejich poručníkem, jakož i zletilý cizinec, který je starší 65 let nebo se o sebe z důvodu svého zdravotního stavu nedokáže sám postarat. Cizinec, se kterým se žadatel hodlá „sloučit“, musí na území České republiky pobývat minimálně 15 měsíců a v případě sloučení manželů musí každý z nich dosáhnout věku nejméně 20 let.

Státní příslušník třetí země - osoba, která není občanem Evropské unie.

Trestní zachovalost je dána, pokud cizinec nemá ve výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu, a zároveň pokud nemá záznam v dokladu cizího státu, obdobném výpisu z evidence Rejstříku trestů, že byl odsouzen za jednání, které naplňuje znaky trestného činu. Tato trestní zachovalost se dokládá výpisem, který nesmí být starší šesti měsíců, obdobným dokladem státu, jehož je státním občanem a také doklady těch států, v nichž se zdržoval v posledních 3 letech nepřetržitě po dobu delší než šest měsíců. Pokud stát takový doklad nevydává, lze jej nahradit čestným prohlášením.

Totožnost – prokázání jména, příjmení, dne, měsíce a roku narození a státního občanství nebo posledního trvalého pobytu mimo naše území. Pro účely vyhoštění je možné prokázání totožnosti nahradit daktyloskopickými otisky, obrazovým záznamem cizince a údaji, které policie zjistila.

Uprchlík - tento pojem je často používaný, a to zejména v mezinárodních dokumentech. V širším pojetí je pod pojem uprchlík zařazován jak žadatel o mezinárodní ochranu, tak i azylant, v užším pojetí se jedná pouze o azylanta, tedy toho, komu již byl azyl udělen.

Vízum je povolení, které opravňuje cizince ke vstupu a pobytu na území a k vycestování z území, a to po dobu jeho platnosti. Na udělení víza není právní nárok, jinými slovy udělení víza se nelze domáhat, stejně tak jako samotné vízum nezakládá automaticky právní nárok na vstup a pobyt (Vízum nelze udělit občanu EU, to ale neplatí, jde-li o vízum výjezdní). Zákon upravuje také tzv. jednotné schengenské vízum, tj. vízum udělené smluvním státem, které jeho držitele opravňuje k pobytu i na území jiného státu. Důvody neudělení víza jsou přesně v zákoně specifikovány (viz § 56) s tím, že musí být splněna podmínka přiměřenosti, tj. důsledky neudělení víza musí být přiměřené důvodu pro neudělení. Při posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto neudělení na soukromý a rodinný život cizince.

Vízum za účelem dočasné ochrany uděluje policie na žádost cizince, který prchá ze státu před ozbrojeným konfliktem či občanskou válkou, před živelnou pohromou nebo před soustavným a hromadným porušováním lidských práv, a také před soustavným a hromadným pronásledováním z národnostních a náboženských důvodů.

Vízum za účelem strpění pobytu uděluje policie na žádost cizince, brání-li jeho vycestování z území překážka na jeho vůli nezávislá. Toto vízum lze také například udělit, pokud vycestování cizince není možné, respektive pokud jsou splněny podmínky § 179, tj. pokud by cizinec byl například nucen vycestovat do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení, popřípadě trest smrti.

Vstup na území je cizincům umožněn přes hraniční přechod v místě a čase určeném k provádění hraniční kontroly. Policie při výkonu hraniční kontroly může povolit vstup na území, popř. zkrátit předpokládanou dobu pobytu cizince na území, anebo vstup na území odepřít. Existuje celá řada důvodů, pro které policie vstup na území odepře (anebo odepřít může), a tyto jsou přesně vyjmenovány v zákoně (viz § 9 – 11). Takové odepření vstupu pak policie vyznačí do cestovního dokladu, pouze v případě občana EU či jeho rodinného příslušníka však vydává o takovém odepření vstupu rozhodnutí. Bylo –li vydáno takové rozhodnutí, může občan EU či jeho rodinný příslušník po uplynutí 2 let požádat o vydání nového rozhodnutí. (Výjimka: ani občan EU či jeho rodinný příslušník se nedočká rozhodnutí, pokud existuje pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění nebo pravomocné rozhodnutí soudu o trestu vyhoštění.) Při odepření vstupu musí být zachována přiměřenost mezi důvodem odepření a důsledky odepření. Policie při posuzování přiměřenosti přihlíží zejména k dopadům tohoto odepření na soukromý a rodinný život cizince. Cizinec může požádat policii o nové posouzení důvodu, pro který mu byl odepřen vstup na území. Tato žádost musí být písemná a podává se do 15 dnů ode dne odepření vstupu u Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie. Cizinec je povinen při hraniční kontrole předložit na požádání policii (nestanoví-li zákon jinak)
- cestovní doklad
- platné vízum České republiky (vztahuje-li se na cizince vízová povinnost)
- doklad o zajištění prostředků k pobytu na území nebo ověřené pozvání ne starší než 180 dnů ode dne jeho ověření policií
- doklad o zdravotním pojištění po dobu pobytu na našem území (a to do výše minimálně 30 tisíc EUR); četné výjimky viz § 6 odst. 9
- doklad o zajištění ubytování cizince po dobu pobytu na území
- popř. vízum státu, který je cílem jeho cesty (pokud toto vízum potřebuje) Dále je cizinec povinen na požádání prokázat zajištění nákladů spojených s vycestováním, vyplnit a podepsat hraniční průvodku a sdělit údaje v rozsahu žádosti o udělení víza. Hraniční průvodka je evidenční doklad, obsahující údaje o cizinci, popř. i o vozidle, s nímž vstupuje na území. Občan EU a jeho rodinný příslušník je povinen při hraniční kontrole předložit pouze cestovní doklad či jiný doklad prokazující totožnost, popř. vízum k pobytu. Policie je povinna potvrdit cizinci vstup na území vyznačením otisku vstupního razítka do cestovního dokladu, pokud:
- tak stanoví přímo použitelný právní předpis Evropských společenství, nebo - o to cizinec požádá.
Je možné i dodatečné udělení razítka; prokáže-li cizinec, kdy přijel (např. jízdenkou), police mu vydá potvrzení o vstupu i dodatečně.

Vycestování z území – cizinec vycestuje z území po překročení státních hranic, a to v místě hraničního přechodu a v čase určeném k provádění hraniční kontroly. Cizinec je povinen vycestovat s cestovním dokladem, jehož je držitelem, opatřeným vízem. Na požádání policie se musí podrobit hraniční kontrole. Vycestovat z území je povinen v době povoleného pobytu na území. Zákon stanoví, kdy je cizinci vycestování z území odepřeno (např. když u nás zanechá osobu mladší 15 let za určitých podmínek atd.). Po zrušení přechodného pobytu udělí cizinecká policie cizinci výjezdní příkaz, který ukládá povinnost vycestovat v určené lhůtě. Policie je povinna potvrdit cizinci vycestování z území vyznačením otisku výstupního razítka do cestovního dokladu, pokud :
- tak stanoví přímo použitelný právní předpis Evropských společenství, nebo
- o to cizinec požádá.

Zajištění nákladů spojených s vycestováním se prokazuje peněžními prostředky, výpisem z účtu či kreditní kartou, a kromě toho také dokladem o zajištění dopravy.

Zařízení pro zajištění cizinců - zařízení provozované MV, do kterého je umístěn cizinec na základě rozhodnutí o zajištění. Policie je oprávněna zajistit cizince z důvodů neoprávněného vstupu na území, za účelem předání cizince podle mezinárodní smlouvy a v určitých případech také na základě zahájení řízení o správním vyhoštění.

Zásada non refoulement - zásada, podle které platí, že cizinec nebude vrácen do státu, kde mu hrozí mučení či kruté zacházení, trest smrti apod.; postupem času se stala imperativní normou mezinárodního práva.

Způsobilý k právním úkonům - je ten cizinec, který je starší 15 let, je-li schopen projevit svoji vůli a samostatně jednat.

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany - ten, kdo vstoupí do procedury na našem území a čeká na vyřízení své žádosti. Zákon ho definuje (viz § 2 odst. 4) jako cizince, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, nebo cizince, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v jiném členském státě Evropské unie, je-li Česká republika příslušná k jejímu posuzování. Důležité je stanovení, že postavení žadatele má taková osoba po dobu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva vnitra, má-li tato žaloba odkladný účinek.

Žádost o udělení azylu - formální akt žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany před pronásledováním; na tiskopise upraveném zákonem; okamžik zahájení řízení. Podle stávající terminologie se jedná o žádost o udělení mezinárodní ochrany.

Anketa

Jak se vám článek líbil?

Vaše hodnocení: Žádné Average: 4 (1 vote)

Logo občanského sdružení META.

Tento portál byl vytvořen společností META za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.

Logo Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.