Máte zájem o náš newsletter?

Přihlaste se prostřednictvím formuláře k odběru tematických newsletterů. Prohlédněte si jejich archiv.

EAL pedagogy (English As an Additional Language)

V uplynulých 30 letech se v USA, Austrálii, Kanadě a VB objevilo mnoho iniciativ, které se snažily integrovat žáky s OMJ do hlavního vzdělávacího proudu. Všechny tyto iniciativy vznikly na základě ideje rovných příležitostí a práv ve vzdělávání – to znamená úsilí zapojit tyto žáky do hlavního vzdělávacího proudu buď přímo ve třídách a/nebo v oddělených jazykových třídách, jejichž výuka je ovšem vázaná na hlavní vzdělávací proud. Lze je rozdělit do čtyř kategorií podle typu orientace:

Orientace jazykově-obsahová

V počátečních stadiích rozvoje pedagogiky pro žáky s OMJ byl kladen důraz na strukturální přístup. Například Rámcové materiály z roku 1978 radily učitelům, aby se od úplného začátku zaměřili na správně používaný a organizovaný jazyk, žádné „provizorní paskvily“. Žáci museli zvládnout tvorbu slov, skladbu vět, atd. Tento přístup je tedy převážně zaměřen na jazykový systém sám o sobě. Nicméně i zde byla brána v potaz „funkční realita obsahu“, organizovaná jako témata ve výukových materiálech. Například materiály pro začátečníky byly zaměřeny na témata nakupování, domácí zvířata a farmaření. Gramatika a mluvený i psaný jazyk byly spojeny s těmito tématy a prezentovány s vizuální podporou a prostřednictvím skupinových aktivit.

Orientace obsahově-jazyková

Druhý směr je vystavěn na předpokladu, že pokud je žák s OMJ vzděláván v běžné třídě, měla by být jeho výuka zaměřena na to, jak je jazyk používán v jednotlivých předmětech. Pro daný předmět jsou identifikovány specifické výrazy a obraty, kolem nichž jsou následně vystavěny výukové strategie tak, aby se zároveň dosáhlo jak porozumění obsahu předmětu, tak porozumění vyučovacímu jazyku. Například v matematice se ukazuje specifické použití jazyka při různých způsobech, jak vyjádřit odčítání: „rozdíl“, „méně o“, „mínus“, „bez“, „o kolik“ atd., což je vlastně velká jazyková variace na jedno téma. Výukové aktivity na podporu žáků s OMJ jsou tedy zaměřeny na obsah právě probíraného učiva daného předmětu, na kterém ale demonstrují i jazyk samotný. Podle Mohanovy teorie se jazykové výrazy a obsah učiva vážou dohromady skrze soubor základních poznávacích struktur. Tyto poznávací struktury, jako například popis a postup, jsou mezipředmětové. Takže například postup nalezneme ve vyprávěních, v historických událostech i v matematických operacích. Pokud učivo zanalyzujete z hlediska těchto poznávacích struktur a přizpůsobíte jim adekvátní výrazy pro žáky s OMJ v konkrétních stadiích výuky češtiny, měla by i pro ně být výuka podnětná. Tyto struktury mohou být také podporovány vizuálně pomocí grafických forem, jako jsou schémata a diagramy. Používání takovýchto názorných forem jako je třeba i vývojový diagram pomůže porozumění jazyku i učivu (a to nejen žákům s OMJ).

Trans-kurikulární jazyková orientace

Výuka žáků s OMJ byla řešena také jako otázka trans-kurikulární. Uvedeme to na dvou příkladech. První je Cumminsova teorie o komunikačních a kognitivních a akademických dovednostech. Komunikační dovednosti (BICS) znamenají schopnost zapojit se do každodenního komunikačního kontextu, zatímco kognitivní a akademické dovednosti (CALP) představují schopnost manipulace s jazykem na dekontextualizované akademické rovině. Komunikační dovednosti (BICS) se tedy používají v situacích, kdy významy komunikace jsou důvěrně známé a/nebo jsou současně doprovázeny kontextem či aktivitami, které význam komunikace pomáhají pochopit; například zdravení spolužáků a učitelů nebo žádost o jídlo ve školní jídelně. Naopak třídní diskuse nad výhodami a nevýhodami jaderných elektráren bez podpůrných map, nákresů nebo video nahrávek je příkladem dekontextualizovaného používání jazyka na úrovni kognitivní a akademické dovednoasti (CALP). Tyto dvě konceptuální kategorie nejsou přesnými lingvistickými pojmy ani nenavazují na školní kurikulum, ale dobře slouží k odhadu jazykových a kognitivních požadavků při jednotlivých komunikačních situacích ve škole. Obecně získají žáci s OMJ relativně rychle základní komunikační dovednosti (BICS), ale používání jazyka v situaci bez kontextu (CALP) jim trvá mnohem déle.

Z pedagogického hlediska je proto doporučováno pro začínající žáky s OMJ používat hlavně komunikaci zasazenou do kontextu, např. učit se nové informace a jazykové výrazy ve spojení s praktickou ukázkou a/nebo s pomocí vizuální podpory nebo reálií. (Druhá varianta umožňuje žákům s OMJ a jejich učitelům běžných předmětů sdílet výukový program.)

Tento přístup vychází jak z obsahu předmětů, tak z rozvoje druhého jazyka, a je založen a) na výuce cizího jazyka pro žáky s OMJ b) učivu jednotlivých předmětů c) na soustavném hodnocení žákových akademických a komunikačních potřeb a pokračující evaluaci jazykového rozvoje. Na základě všech těchto tří přístupů stanovujue teorie dva jazykové cíle: obsahově-povinné cíle a obsahově-slučitelné cíle. Obsahově-povinné cíle určují slovní zásobu , kterou se žáci musí naučit jako součást určitého učiva, například technické pojmy, porozumění definicím apod. Obsahově-slučitelné cíle jsou vědomosti a schopnosti, které se dají učit příležitostně, v kontextu určitého tématu nebo předmětu. Například pokud je nutné procvičit minulý čas, pak dějepis (např. projekt "oblékání v době baroka") je k tomu výborný prostředek.

Orientace na studenta

Tento směr vychází z liberální humanistické perspektivy jazykového rozvoje. Zdůrazňuje se v něm důležitost osobnosti samotného žáka, který si sám volí, co se chce naučit. V běžných třídách hlavního proudu to pro žáky s OMJ znamená možnost zapojit se do aktivit a projektů, které reflektují jejich zájmy, stejně jako spolupracovat v malých skupinách, kde sociální interakce mezi studenty a mezi studenty a učiteli je považována za zásadní pro jazykový rozvoj žáků. Narozdíl od výše zmíněných přístupů zde není, co se jazyka týče, explicitně určeno, co se budou žáci učit. Výuka a pokroky tedy vycházejí hlavně z aktivního přístupu samotného studenta, kterému napomáhá práce v malých skupinách. Ve Velké Británii je tento styl nazýván Partnership Teaching Model.

Převzato z http://www.naldic.org.uk/ITTSEAL2/resource/readings/KR2Leung.htm.

Anketa

Jak se vám článek líbil?

field_vote: 
Zatím nehodnoceno

Tento portál byl vytvořen společností META za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.

Logo občanského sdružení META, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česká republika