Co je pro češtinu typické

(a čemu se tedy věnovat)

Zvuk

+ krátké a dlouhé samohlásky – jejich protiklad je významotvorný (byt x být)
+ i x y jsou odlišná písmena, výslovnost se neliší (mít x mýt)
+ opozice znělosti (ten x den, bez x pes) – hláska se tvoří stejným způsobem, ale jedna tzv. zní (d, b) a druhá tzv. nezní (t, p)
+ asimilace opozice znělosti – na konci slova se znělá hláska vyslovuje jako neznělá (plod, led)
+ ř
+ ch
+ přízvuk na začátku slova nebo na předložce

Grafika

+ přízvuk nemá vliv na délku samohlásky
+ čárky, háčky a kroužek nad písmeny

Mluvnice

+ koncovky
+ slovesný vid
+ pouze 3 slovesné časy
+ způsob slovesného děje
+ volný slovosled
+ aktuální členění výpovědi
+ žádné členy
+ žádný konjunktiv

Skladba /syntax

+ dvojčlenná věta, základ je sloveso
+ struktura věty je určována slovesem a jeho vazbami
slova / lexikální rovina
+ odvozování – slova vznikají odvozováním (přípony, předpony)
+ skládání
+ přejímání
+ přechylování
+ zdrobněliny

Zdroj: Nízkoprahové kursy češtiny pro cizince – příručka