Přinášíme vám zkušenost jedné základní školy z Helsinek, která usiluje o vícejazyčné a multikulturní školní prostředí. Zprostředkovala ji odborná pedagožka Leeni Siikaniemi z odboru vzdělávání magistrátu města Helsinky. Proč škola usiluje o vícejazyčnost? Bývala to běžná základní škola, kde třetinu dětí tvořili žáci s OMJ. Učitelé si uvědomili, že se tyto vícejazyčné děti vzdělávají v jednojazyčném prostředí. Co to pro děti znamenalo? Méně si věřily než ostatní děti, výuka pro ně byla obtížnější, ve škole se cítily jako cizí, tak trochu jako vetřelci, neměly pocit, že tam plně patří a zapadají jako ostatní děti, ostýchaly se komunikovat s ostatními, a některé se dokonce styděly za svůj mateřský jazyk. Možná někteří žáci s OMJ ve vaší škole mají podobné pocity?
Co s tím? Učitelé helsinské školy začali přemýšlet o tom, jak ve školním prostředí zviditelnit vícejazyčnost a multikulturalitu, aby tak více podpořili identitu a sebevědomí dětí s OMJ, umožnili jim v novém prostředí lépe tzv. zakořenit. Současně tak chtěli podpořit školní kolektiv, aby přijímal vícejazyčnost jako přirozený jev, který může navíc vzdělávání obohatit. Jejich kroky měly několik fází:
Obsah článku
1. fáze – zviditelnění vícejazyčnosti
- Škola umístila na hlavní vchodové dveře nápis „Vítejte“ v rodných jazycích všech žáků, kteří do školy chodí. Každé dítě se tak cítí ve škole vítané bez ohledu na to, jakým jazykem mluví a z jakého kulturního prostředí pochází.
- Na dveře každé třídy učitelé umístili ceduli, na které je napsáno, že „tady mluvíme mnoha jazyky,“ a všechny jazyky, kterými děti hovoří, jsou na ceduli vyjmenovány.
- Děti sepsaly své příběhy ve svých rodných jazycích a doplnily je vlastními ilustracemi. Příběhy byly následně přeloženy do všech rodných jazyků těchto dětí (jazyků bylo celkem 15). Vznikla tak knížečka s příběhy dětí a jejich překlady. Učitelé pak zorganizovali společné sezení, během něhož si děti své příběhy vzájemně předčítaly.
2. fáze – vzájemné učení se cizím jazykům
- Děti se učí pozdravit v jazycích svých spolužáků, učí se některá základní slovíčka, oblíbené je počítání v cizím jazyce, děti se také seznamují s odlišným písmem apod. Zajímavé na této fázi je, že dětí se neučí od učitele, ale od sebe navzájem. Učitel tu má roli mediátora.
3. fáze – používání cizích jazyků v komunikaci
- Děti i učitelé aktivně používají některé jednoduché pokyny v rodných jazycích spolužáků, např. zhasni, otevři okno, smaž tabuli apod.
- Na Den matek každé dítě napsalo svojí mamince básničku ve svém rodném jazyce.
- Děti měly workshop, kdy kreslily superhrdiny, kteří mluvili mnoha různými jazyky, a obrázky pak byly umístěny na zdi na chodbách školy.
- Ve škole se praktikují tradice a slavnosti z různých zemí a kultur, odkud dětí pocházejí, a to i za účasti rodičů.
- Třídní učitelé organizují večerní posezení s rodiči za přítomnosti tlumočníků. Pro rodiče škola vytvořila letáky s informacemi o přínosech vícejazyčného školního prostředí.
Experiment přinesl velmi pozitivní výsledky. Škola se stala vícejazyčným a multikulturním prostředím, kde jazyky dětí s OMJ nejsou něčím cizím a neznámým, ale jsou pro ostatní dětí něčím přirozeným, a dokonce zajímavým, co je láká poznávat. Děti s OMJ se za svůj mateřský jazyk už nestydí a ve škole se cítí více „jako doma“. Učitelé si uvědomují potenciál jazykové rozmanitosti svých žáků a aktivně zapojují rodné jazyky dětí do běžné výuky jednotlivých předmětů. Neznamená to, že učitel musí umět rodné jazyky svých žáků, ale že jim umožní jejich rodné jazyky částečně používat při výuce, tam, kde to jde.
Inspirativní příklady
- Učitel například dětem s OMJ na hodině AJ nabídne, aby si do svých slovníčků psaly překlady do svých mateřských jazyků, ne (nebo nejen) do vyučovacího jazyka.
- Učitel dětem umožní, že některý (vhodně zvolený) úkol mohou odevzdat ve svém rodném jazyce. Úkol pak může pro učitele například přeložit spolužák, který ovládá rodný jazyk spolužáka i vyučovací jazyk.
- Učitel umožní dětem s OMJ, aby se o zadání úkolu nejdříve poradily se spolužáky ve svém rodném jazyce, a teprve poté své nápady vyjádřily v jazyce vyučování.
Možnost využití takových příkladů samozřejmě vždy záleží na konkrétní situaci ve třídě, například požádat žáka o překlad úkolu můžeme ve chvíli, kdy ve třídě takového dvojjazyčného žáka máme. Ale princip je se podobných zadání prostě nebát, přemýšlet o nich v kontextu vlastní třídy a zkoušet je. Děti s OMJ díky tomu budou lépe prospívat a budou více motivovány. Ostatní děti získají základní povědomí o jazycích kolem sebe a ve světě, bude se prohlubovat jejich pochopení pro situaci žáka s odlišným mateřským jazykem, seznámí se s odlišnými typy písem a naučí se nahlížet na vlastní jazyk z jiného úhlu pohledu.
Zkušenost finské školy je tedy taková, že vícejazyčné školní prostředí prospívá všem: dětem s OMJ, všem ostatním dětem, učitelům i rodičům, a přitom to mnoho úsilí nestojí – stačí začlenit několik vícejazyčných prvků nebo aktivit do běžného chodu školy. Necháte se taky inspirovat?
Škola sepsala obecné principy, jak podpořit vícejazyčné školní prostředí
- Zviditelňovat přítomnost různých jazyků ve školním prostředí
- Uskutečnit společnou aktivitu na zvyšování jazykového povědomí (workshop, setkání, projektový den apod.)
- Pracovat s vícejazyčnými texty, porovnávat různé jazyky
- Aktivně využívat přítomnost různých jazyků ve škole, vzájemně se učit základní pozdravy a fráze.
- Informovat zaměstnance školy a rodiče o přínosech vícejazyčného a multikulturního školního prostředí.
- Podporovat jazykové vzdělávání pedagogických pracovníků, zejména vzdělávání v jazycích, které u žáků školy převažují.
- Přemýšlet nad možnostmi, jak začleňovat různé jazyky do každodenního života školy i do slavnostních událostí.
- Využívat jazyky žáků jako zdroj obohacení běžné výuky.
- Uvědomovat si, že jazyková rozmanitost obohacuje komunitu školy, a nebát se k ní hlásit.
Další inspiraci můžete najít v našem infobalíčku k vícejazyčnosti nebo v materiálu shrnujícím 12 principů systematického a úspěšného zapojení vícejazyčných žáků.