Vícejazyční žáci se v našich hodinách učí společně s výukovými obsahy také tzv. odbornému jazyku. Pro tyto žáky je však stejně důležité při výuce rozvíjet i tzv. komunikační jazyk a proto bychom měli rozvíjet prostor pro komunikaci.
Obsah článku
Proč?
- je to důležité pro integraci vícejazyčného žáka do společnosti (nejen) třídy – tento jazyk využívá pro běžnou komunikaci s vrstevníky i s učiteli či jinými dospělými ve škole i mimo ni
- je to nedílná součást výuky (používá se ve skupinové práci, při zadávání úkolů, běžné administrativní agendě, ale i při formulování myšlenek, jež jsou součástí mnoha školních aktivit, nebo při sebevyjádření)
- přes komunikační jazyk si žák osvojuje kontext– obsah a učí se následně i jazyk odborný
- podle jedné z teorií vývojové psychologie (Vygotskij) je učení záležitostí sociální – to znamená že, to co umíme, jsme se naučili spolu s ostatními (zejména) prostřednictvím komunikace s nimi
Jak?
Nejčastější příležitostí pro používání a rozvoj komunikativního, ale i odborného jazyka je skupinová práce. Díky ní mají žáci možnost:
- slyšet více jazyka, v různých podobách – jazyk je zaměřen přímo na ně, skupinová práce zvyšuje INPUT (vstupy) jazyka
- spolupracovat s ostatními mluvčími – tím se zvyšuje OUTPUT, více se zapojí a (díky nepřítomnosti učitele) mají větší zodpovědnost za jasnost svých sdělení
- učit se v kontextu – jazyk, který slyší, se používá v konkrétní situaci a je používán smysluplně pro konkrétní cíl
- vyjadřovat podobné myšlenky různými způsoby – slova a výrazy se opakují a vyjasňují, myšlenky se různě formulují, to vše zlepšuje porozumění
- ptát se, komunikovat – potřeba získat informace nebo si vyjasnit význam dává všem příležitost se ptát, dochází k přirozené komunikaci
- zažívat méně stresu z mluvení – vícejazyční žáci se cítí mnohem lépe při práci s vrstevníky v malých skupinách, než když musí předvádět znalosti před celou třídou
Principy skupinové práce rozvíjející jazyk
Ne každá skupinová práce vede automaticky k rozvoji jazyka. Na následujících řádcích představujeme principy, které by skupinová práce vedoucí k rozvíjení vyučovacího jazyka měla splňovat.
1. Jasné a explicitní instrukce
Žáci musí přesně vědět, co mají ve skupině dělat, co se od nich čeká. Pro vícejazyčné žáky je často velice těžké poslouchat a pamatovat si více instrukcí najednou, u začátečníků je zadání často náročnější než úkol sám o sobě. Proto je důležité opakovat instrukce více způsoby. Např. po tom, co zadám úkol, nechám někoho, aby ho shrnul a zatímco to říká, píšu kroky na tabuli. Instrukce je dobré vizualizovat, napsat na lístečky nebo přímo demonstrovat na prvním příkladu.
2. Mluvení je pro úkol nutné
Skupinová práce musí vyžadovat mluvení, ne ho jen povzbuzovat. Když dáme dětem obrázek hmyzu a řekneme „mluvte o něm“, není žádný opravdový důvod, aby o něm mluvily, pravděpodobně se všichni nezapojí. Nejlepší úkoly podněcující komunikaci jsou ty s „ informační mezerou nebo rozdílem“ – skupiny nebo jednotlivci mají jinou nebo nekompletní informaci a úkol nebude splněný, pokud si informace nenasdílejí. Jedná se o tzv. bariérové hry (účastníci nesmí ukázat svoje informace). Typickým příkladem jsou expertní a domácí skupiny, ale i obyčejný popis skrytého obrázku.
3. Skupinová práce má jasný výstup
Každá dobře naplánovaná aktivita by měla přinést nějaký výsledek. Vyřeší se problém, doplní se navzájem informace atd. Žáci musí mít jasno, co ten výsledek nebo výstup má být. Musí chápat smysl úkolu, ale také to, že jeho splnění jim umožní náhled na celou věc. Také musí chápat důležitost vlastní role, která logicky zapadá do celku.
4. Úkol je žákům kognitivně přiměřený
Úkol musí být přiměřený věku. Složité je to ovšem u starších žáků, kteří jsou v češtině začátečníci, protože úkol musí být zároveň intelektuálně náročnější, ale jazykové požadavky nízké. Proto mohou část úkolu např. dělat v mateřském jazyce. Na zapojení starších začátečníků jsou nejlepší experimenty a matematika.
5. Všechny děti jsou zapojené
Z mnoha důvodů se ne vždy chtějí všichni žáci do skupinové práce zapojit. Jak to ale udělat, aby opravdu museli? Organizace úkolu musí sama o sobě vyžadovat zapojení všech. Například pokud expert z expertní skupiny domácí skupině nic nepřinese, utrpí tím celá skupina. Žáci se tak učí i zodpovědnosti za celek. Efektivnost skupiny se řeší např. také přidělením rolí (časoměřič, zapisovač apod.).
6. Dostatek času na úkol
Časování je důležité. Když je času moc, tak se jím plýtvá, když je ho málo, tak učení není efektivní. Důležité je při časové rozvaze počítat se zadáním úkolu, jeho realizací i vyhodnocením a závěrem. Méně je někdy více.
7. Žáci vědí, jak pracovat ve skupině
Umět pracovat ve skupině je naučená dovednost (ani mnozí dospělí to někdy neumí). Práce ve skupině má svá pravidla, ta je třeba pro efektivní spolupráci znát. Pro všechny a především pro ty, kteří ještě nejsou dostatečně obeznámení s kulturou a normami školy, je důležité, aby byla pravidla explicitně a jasně nastavená (nejlépe vizualizovaná).
Příkladem zadání práce ve skupině může být výukový materiál Předchůdci člověka.
Zdroj.: P. Gibbons: Scaffolding Language, Scaffolding Learning: Teaching Second Language Learners in the Mainstream Classroom; Heinemann Educational Books,U.S., 2002.