Chystáte se učit češtinu jako druhý jazyk, ale nejste si tak úplně jistí, kde začít? Zde je pár tipů do výuky, díky kterým bude váš začátek s výukou češtiny jako druhého jazyka plynulejší, vy se budete cítit jistější a vaši žáci budou mít z výuky dobrý pocit.
Kromě následujících tipů nám učitelům v začátcích pomůže „vyladit“ celkové klima ve třídě naše vstřícnost, otevřenost a chápavost vůči žákům. Budeme-li se jako vyučující chovat tak, že každý žák do třídy patří a přispívá např. svými zkušenostmi a názory, budou to tak vnímat i oni.
| Využijte možnosti a zaregistrujte se do programu Česky levou zadní online!, který je určen jak pro žáky, aby si mohli češtinu procvičovat, tak pro začínající učitele. |
|---|
Obsah článku
1. Seznamujeme se/navazujeme vztah
Vyučující by měl poznat svého žáka. Může tedy přirozeně začít rozhovorem, povídat si s ním o tom, co ho baví/zajímá. Pokud žák nerozumí, je potřeba využívat názornosti. Vyučující používá gesta, různé obrázky, schémata apod. U heterogenní skupiny (tedy skupiny s různou jazykovou úrovní) je také možné využít dialog se žákem, který je pokročilý, jako příklad pro ostatní. Na začátku můžeme začít úplně jednoduchými větami, jako např. Jmenuji se…, je mi… let.
2. Učíme bez zprostředkovacího jazyka
Vyučující by se měl snažit mluvit v hodinách hlavně česky a vyžadovat to i po žácích. Existuje pro to mnoho důvodů. Jedním z nich je výslovnost vyučujícího, kterou se od něj žáci učí. Dalším důvodem může být motivace. Pokud žák ví, že mu učitel rozumí v jiném jazyce, ztrácí motivaci a chuť mluvit česky. Navíc není dobré jazyky ve výuce střídat, žáci mohou být vlivem přechodu z jednoho jazyka na druhý vyčerpaní, ztracení a rychleji ztrácet pozornost. V rámci heterogenní skupiny to také žáky může diskriminovat, pokud nemáme jeden společný jazyk.
3. Na úvod hodiny používáme warm-up, (a) nebo evokační aktivity
Díky nim žáky naladíme na češtinu, zopakujeme předchozí učivo nebo jim představíme téma hodiny a zjistíme, co už umí a co ještě ne (např. slovní zásobu nebo gramatiku k tématu). Tyto aktivity se samozřejmě mohou prolínat.
Warm-upy neboli zahřívací aktivity jsou takové aktivity, kterými naladíme žáky na češtinu a zároveň se o žácích můžeme dozvědět nové informace, které nám je pak pomáhají zaujmout a procvičovat s nimi témata, která potřebují. Jsou to například seznamovací hry, kratší hry a u pokročilejších i kratší diskuze. Tyto hry mohou také nenásilnou formou procvičovat a utvrzovat předchozí učivo. (Např.: Při hře „dvě pravdy a jedna lež“ procvičujeme minulý čas, pokud položíme otázku „Co jste včera dělal/a?“)
Evokační aktivity neboli úvodní aktivity mají primárně uvést žáka do tématu, jak gramatického, tak obsahového. Před začátkem práce s textem například popisujeme obrázek, který se k textu váže, před výukou 7. pádu zase navazujeme na látku, kterou už žáci dělali, a ptáme se: „Jak jezdíte do školy?“ „Autobusem, tramvají, vlakem…“ Žáci pak vidí, že už část tohoto gramatického jevu vlastně znají.
4. Seznamujeme s frázemi a instrukcemi
Ještě předtím, než se vyučující se žákem dostanou ke konkrétním tématům, měl by žák znát základní fráze a instrukce, se kterými se setká a které bude používat (Prosím. Děkuji. Nerozumím. Můžete to zopakovat? Jak se řekne…? Co znamená? Můžu jít na záchod? Mám otázku! apod.), a také fráze, které bude používat vyučující (Rozumíte? Doplňte. Poslouchejte. Napište…) Pro usnadnění může vyučující využít např. plakáty se základními frázemi, které umístí ve třídě.
5. Zařazujeme práci ve dvojicích/skupinách
Když žáci mluví ve dvojicích, je důležité, aby si porozuměli, takže monitorujeme situaci obcházením dvojic, ale pomáháme jen, když o to sami požádají nebo když jejich komunikace viditelně vázne. Po aktivitě následuje kontrola (např. každého se ptáme na jednu větu ze seznamu otázek nebo každý žák řekne něco o sousedovi apod.) a v této fázi již žáci musí odpovědět celou větou a jejich chyby opravujeme.
6. Učíme názorně
Čím více smyslů žák při výuce zapojí, tím více si toho zapamatuje a zároveň to působí motivačně. Například jablko žák nemusí vidět pouze na obrázku, ale může ho i ochutnat. Pokud je téma lekce Stolování, žák o něm nemusí pouze číst, ale může si ho vyzkoušet i v praxi.
Kdykoli to téma hodiny umožní, motivujme žáky ke sdílení zkušeností, znalostí z jejich prostředí, rodiny, země.
7. Propojujeme teorii a praxi
Gramatika je důležitá, ale pro žáka je nejdůležitější umět se vyjádřit a zapojit do kolektivu. Je pro něj důležité, aby se dorozuměl a dokázal učivo použít v praxi. Pokud to téma lekce dovoluje, propojujme teorii a praxi. Je téma lekce Na policii? Vyučující může využít vlastní zkušenosti žáků s tímto tématem – např. formou rozhovoru (učitel se může žáka zeptat např. Byl jsi někdy zastaven policistou? Na co se tě ptal? Zaplatil jsi pokutu? O jaký přestupek se jednalo?) nebo scénky, ve které žáci zahrají typickou situaci (tu si mohou vylosovat).
Příprava na praxi (na SŠ, SOŠ, SOU, apod.)
Pokud chce učitel ČDJ pomoci žákům připravit se i na český jazyk používaný během praxe, může s nimi na začátku hodiny například společně vytvořit na tabuli, plakátu nebo krátkém videu jednoduchý a názorný popis aktivit úkolu a celkový postup. Žáci se tímto naučí slovíčka, fráze a instrukce k tomu, aby bezpečně a správně vykonali zadání (například sešroubovali dvě prkna, apod.).
8. Zapojujeme gramatiku, která přirozeně souvisí s probíranými tématy
Cílem není požadovat po žácích, aby se naučili všechno z přehledových tabulek, ale aby měli možnost si procvičované jevy zasadit do kontextu jazykového systému češtiny. Je vhodné žáky od začátku vést k tomu, aby uměli s gramatickými tabulkami pracovat. Žáci by neměli koncovky hádat, ale měli by umět najít správnou koncovku v tabulce. Důležité je hlavně to, aby se naučili poznat rod slova a znali základní slovní druhy. To vše jim pomůže tabulky využívat.
Při výuce pádů uplatňujeme principy parcelace gramatiky, tj. jednotlivé jevy neučíme komplexně, ale dávkujeme je podle tématu a náročnosti. Postupujeme tedy vždy od významu k formě. Žáci se učí pouze některé koncovky (např. ženský rod ve 4. pádě j. č. v tématu Pomůcky, mužský rod se přidává v tématu Rodina), kompletní pád doporučujeme procvičovat až poté, co žáci proberou jeho jednotlivé části. Vždy žáky učíme spojovat si jednotlivé pády s konkrétními předložkami a slovesy.
9. Nezahlcujeme žáky velkým množstvím informací
Vyučující by si měl stanovit, co je pro žáka/y důležité. Pokud je důležitých informací opravdu hodně, stojí za zvážení, zda je nerozdělit do delšího časového úseku. Vyučující by měl mluvit jasně, stručně, výstižně. Klíčovou slovní zásobu je vhodné také zapsat na tabuli. Vyučující dává žákům ověřovací úkoly, aby se ujistil, že zvládají probíranou látku.
10. Trváme na dosažení minimálního cíle
Na začátku lekce je vhodné, aby měl vyučující připravený plán a určený cíl lekce, který žákům ústně sdělí a také napíše na tabuli. V průběhu lekce se ujišťuje, že se cíli společně přibližují. Na konci vyučující společně se žáky zhodnotí, zda se jim cíl podařilo splnit, co jim dělalo potíže, co jim šlo dobře.
11. Vybíráme slovní zásobu pro konkrétní skupinu/na míru
Obsahem lekce by vždy měla být slovní zásoba spojená s určitým tématem, kterou by si skupina měla osvojit. Od této slovní zásoby se odvíjí lekce samotná. Vyučující postupuje od jednoduchých témat ke složitějším. Na samotném začátku by ve slovní zásobě měla být obsažena taková témata, která jsou pro žáky přirozená a setkávají se s nimi i v běžném životě, jako např. škola, rodina, koníčky. A k tomu adekvátní fráze, jako: mám rád…, nemám rád…, bydlím…, mluvím….
12. Dáváme žákům v hodině prostor mluvit a vyjadřovat se
Vyučující by měl být spíše organizátor práce ve třídě. Uvádí aktivity, klade otázky, pomáhá, ale větší část z hodiny mluví a jsou aktivní sami žáci. Tohle fungování však nevznikne samo od sebe, je důležité žáky k aktivitě systematicky vést a především promýšlet, jaké aktivity a jak zadáváme, aby žáci poskytnutého prostoru k vyjádření využívali.
13. Vedeme žáky k tomu, aby nepoužívali při čtení a psaní textů překladače/ slovníky
Při čtení by se žáci měli naučit zběžně projít text a zvyknout si na to, že v něm nemusí rozumět všem slovům, ale i tak dokážou najít konkrétní informace nebo zjistit, o čem je text. Při psaní by se měli naučit používat slovní zásobu a gramatiku, kterou se učili a už ji znají. Výjimečně můžou hledat nějaká nová slova, ale měli by je hledat jednotlivě (ne celé věty v překladači!) a ve slovníku, který nabízí vysvětlení různých významů slova, např. slovníky Lingea. Pokročilejší žáky učíme pracovat se slovníkovou částí Jazykové příručky, kde můžou najít rod slova i konkrétní tvar, pokud si nejsou jistí.
14. Chválíme
Je vhodné žáka za jeho úsilí a práci v hodině ocenit, pochválit a vyzdvihnout jeho úspěchy. Posílí to jeho pozici v kolektivu a duševní pohodu. Pro pozitivní ocenění používáme takové formulace, u kterých jsme si jisti, že jim žák bude rozumět.
15. K chybám přistupujeme s pochopením
Na začátku lze očekávat gramatické chyby, snažíme se více dbát na srozumitelnost obsahu sdělení. Ne v každé situaci je možné (nebo vhodné), aby vyučující žáka opravoval. Vyučující si může chyby žáků např. zapisovat a použít je při procvičování problematické gramatiky na konci hodiny.