Zdroj: S. Dunbar: Integrating language and content – Case study, in: TESL Canada Journal, 1992.
Autor studie na konkrétním příkladu sledoval, jak zapojení klíčových vizuálů pomáhá při psaní slohových prací. V tomto konkrétním případě se jednalo o chlapce s mírně pokročilou znalostí angličtiny, který měl psát stručný obsah zhlédnutého videa. Jeho texty jsou přeloženy a připojeny.
Poté, co třída sledovala video „Kde je Winston“ (příběh chlapce, který je ve škole neúspěšný, později šikanován a nakonec rekrutován gangem), měli žáci napsat stručné shrnutí. Žák s OMJ napsal následující text (převedeno do češtiny):
„Video bylo uděláno v Severní Americe a v tom videu byly nějaké opravdu důležité postavy oni byli Winston, Wayne, Lyanne, matka, Sean příběh začíná Winstonem jak střílí Seana v divadle. Byl naveden Samem on chtěl od Winstona peníze a dal to Samovi potom později jde Wayne kolem a mluví s ním v čínštině a stane se jeho přítelem.“
Z textu je patrné, že přestože má žák docela dobrou slovní zásobu, není příliš schopen napsat strukturovaný, srozumitelný a kompaktní text.
Autor studie vyvozuje, že k tomu, aby žák s OMJ mohl úspěšně napsat shrnutí příběhu, musí:
1) Mít obecnou představu, co to shrnutí je, tedy:
- jaké složky musí obsahovat
- v jakém pořadí
- jaká bude souvislost mezi těmito složkami
- jak asi bude shrnutí hodnoceno (tedy, co se od něho očekává).
2) Být schopen spojit tuto obecnou představu s konkrétní situací/příběhem tím, že:
- vybere konkrétní (specifická) a hlavní fakta
- rozhodne se, v jaké části shrnutí se tato fakta objeví
- rozhodne se, jak bude text poskládán
- zvolí nejvhodnější jazyk, kterým je – vzhledem ke svým možnostem – schopen příběh popsat
3) Nakonec musí být schopen zhodnotit, nakolik jeho vlastní výtvor odpovídá tomu, jak má text tohoto typu vypadat.
Pokud se nyní podíváme na skutečný chlapcův text, zjistíme že:
- má omezenou představu o tom, co je to shrnutí
- není schopen vhodně posoudit a zorganizovat informace
- věnuje se příliš mnoha aspektům úkolu, čímž se jazykový úkol (správně to napsat), který je v tomto případě stěžejní, dostává do pozadí
Jak tedy žáka s OMJ podpořit, aby úkol splnil? Je třeba použít klíčové vizuály.
Obsah článku
Obrázek 1
Při použití tohoto KV pak žák napsal shrnutí takto:
Kde je Winston je o klukovi, který byl zatáhnut do gangu. Stalo se to ve Vancouveru v roce 1986 a později byl o tom udělán film. Postavy filmu jsou Winston, Wayne, Lyanne a Sean.
Na začátku Winston dostával špatné známky a provokoval ho Sean. Neudělal nic, aby si zlepšil známky nebo nehledal žádnou pomoc. Winston byl vydírán Seanem a Tommym a dal jim peníze. Neměl jim ty peníze dávat. Wayne byl člen gangu, který sledoval Winstona od začátku, protože ho chtěl vzít do gangu…. (shrnutí pak pokračovalo).
Způsob, jakým žák (s OMJ) zvládne daný úkol, je nejvíc ovlivněn tím, do jaké míry je zvyklý na daný typ úkolu (jak dobře daný typ úkolu zná). Čím víc je proces zpracování úkolu automatický (zautomatizovaný), tím méně je náročný a naopak, čím více je řízený (musíme mu věnovat pozornost), tím je úkol obtížnější. Důležité je tedy vytvoření vnitřní struktury (schématu) daného úkolu, na jejímž základě pak žák ví, jak má konkrétní úkol splnit.
Pokud tedy student neví, jakým způsobem jsou krátké příběhy strukturované, je pro něj úkol velice obtížný. Pokud má povědomí o struktuře příběhů (např. obr.2), je úkol jednodušší. Podle Mohanovy teorie [vědomostních struktur](node/1184) musí žáci zvážit, jak konkrétní příběh odpovídá této obecné struktuře. A to tak, že aktivně spojují konkrétní situace s obecnou strukturou a naopak na obecnou strukturu aplikují konkrétní situace.
Obrázek 2: Krátký příběh
Mohanův koncept je velice důležitý: pokud žák (nejen s OMJ) vnímá čtení každého příběhu, básně, hry, záznamu experimentu nebo popisu vládního systému ve starověkém Egyptě jako naprosto novou zkušenost, která nemá žádný vztah k tomu, co už četl, slyšel nebo viděl předtím, bude pro něj velmi obtížné generalizovat a vyhodnotit to, co se právě dozvěděl.
Uvědomění si vědomostních struktur a použití klíčového vizuálu, podporujícího zvládnutí úkolu, umožňuje žákovi lépe navázat na předchozí znalosti a pomáhá mu aplikovat tyto znalosti na novou situaci. Vytvoří si tak specifické spojení mezi obsahem (kontextem) a jazykem, a zároveň strukturu znalostí, kterou může použít i v dalších úkolech.
Klíčové na tomto přístupu je vytvoření vizuálů, které pomohou žákovi s OMJ „vidět“, co je důležité. Z jazykového hlediska pak umožňují vizuály, na základě diskuzí a poznámek, které se kolem nich vedou, ukázat různé způsoby vyjádření, typické kombinace myšlenek a výrazů, jejich uspořádání atp. Klíčové vizuály navíc umožňují žákům vzájemně sdílet způsoby pohledu i způsoby vyjádření.