Slovníčky na ZŠ a SŠ

Představme si sami sebe v lavici střední školy v cizí zemi, jejíž jazyk neovládáme stoprocentně. Asi první, po čem bychom v takovém případě sáhli, by byl slovník nebo překladač, ve kterém bychom si mohli vyhledat alespoň některá slova, jež se nám z výkladu učitele podařilo zachytit. I když už se ale v jazyce dorozumíme bez problémů, po slovníku saháme stále. A to zejména kvůli složité slovní zásobě, terminologii a odborných frázích, jež jsou typické pro vyučování. 

Slovníčky můžeme pro naši potřebu rozdělit na dva typy:

A. Slovníčky, překladače a pomůcky pro „přežití“

Může se jednat o běžný překladový slovník či překladač na některém z elektronických zařízení a žákovi s OMJ poslouží zejména jako první podpora v běžných komunikačních situacích. Pro lepší orientaci žáka ve škole mohou dobře pomoci např. mapky/plánky školních budov, pro úplné začátečníky pak také komunikační kartičky.

B. Tematické slovníčky do výuky

Svébytnou kategorií slovníčků jsou potom ty, které vycházejí ze slovní zásoby konkrétních vyučovaných předmětů. Na 2. stupni základní školy a na střední škole už si totiž ve většině případů žáci nevystačí pouze s komunikačním jazykem, ale musí aktivně i pasivně znát jazyk akademický, který je charakteristický množstvím termínů a odborné slovní zásoby. Mnoho ze specializovaného lexika v běžných překladových slovnících nenalezneme, proto je třeba využívat či vytvořit slovníčky tematické.

Několik slovníčků k odborné slovní zásobě již vzniklo a dají se různě využít (např. zvýrazněním těch slov, která v hodinách budeme používat). Příklady odborných slovníčků:

Připravujeme vlastní slovníčky do výuky

Výše uvedené příklady již vytvořených slovníčků lze ve výuce dobře využít. Zůstává ale mnoho specializovaných předmětů, které nijak zatím pokryty nejsou, proto je nejvhodnější si ve svém předmětu zavést slovníček vlastní. Jeho vytváření má tu výhodu, že pracuje pouze s těmi pojmy a frázemi, které po žácích vyžadujeme a také s nimi dále pracujeme v rámci výuky.

Před zavedením tematických slovníčků do svého předmětu se zamysleme nad následujícími otázkami:

1. Jaké sloupce do slovníčku zařadit?

Při vedení slovníčků přirozeně vycházíme z překladu do žákova mateřského jazyka, který mu poskytne první záchytný bod. Dříve nebo později však pravděpodobně narazíme na problém, že daný termín je i po přeložení žákovi cizí.

ČESKY ANGLICKY RUSKY MAĎARSKY TURECKY
cytoplasma cytoplasm Цитоплазма
[t͡sɨtɐˈplazmə]
citoplazma sitoplazma

Jak ukazuje příklad, i když si žák do svého jazyka termín přeloží, nezaručí to jeho plné porozumění, pokud se s termínem např. v biologii v zemi původu nesetkal. Proto doporučujeme kromě překladu doplňovat i jeho stručné a srozumitelné vysvětlení nebo použití ve větě (ideálně již vytvořené věty např. z učebnice). Spíše než překladové slovníčky tak doporučujeme typ výkladových slovníčků, jež budou přínosem pro celou třídu.

 

TIP! Slovníčky nemusí mít podobu jen sloupců. Zkuste se třídou společně či později ve skupinách vytvořit myšlenkovou mapu k danému tématu, která bude uvádět jen slovní zásobu a fráze, jež se v tématu používají.

 

2. Jakou slovní zásobu ve slovníčcích používat?

Při výběru slovní zásoby často jako první uvádíme termíny ve formě podstatných jmen. Ale nezapomínejme, že pro správné vyjadřování o tématu je nutné také učit a procvičovat fráze v dané oblasti používané. Např. v tématu „inflace“ přidáme fráze: roste, klesá, je způsobena, ovlivňuje apod. Více o tvorbě srozumitelných definic najdete ve druhé části článku o tom, jak se vyjadřovat jednoduše, ale srozumitelně.

3. Jak slovíčka a fráze vybírat?

Při tvorbě slovníčků můžeme mít pocit, že musíme obsáhnout veškerou slovní zásobu, kterou lze v tématu najít. Pro učení se jazyku je však mnohem účelnější dopředu vybírat, jaká slovní zásoba je pro konkrétní hodinu našeho předmětu klíčová. V tomto případě platí okřídlené rčení, že méně je někdy více. Zkusme tedy dbát na to, aby slovní zásoba nepřicházela v množství, které žáky vyděsí a demotivuje, ale naopak, aby měli možnost pracovat s menším množstvím termínů, zato důkladně procvičeným. A pokud už budou mít žáci slovník objemnější, vybírejme a zvýrazňujme jen tu slovní zásobu, kterou v hodině určitě potřebují a mohou se ji tak třeba dopředu před-učit.

4. Jak slovníčky doplňovat?

Tvorba kompletního slovníčku pro daný předmět/téma je časově náročná a ani nemusí být naším cílem. Pro začátek stačí připravit modelový příklad, jak pracovat s novým termínem, a projít ho společně se žáky. Postupně ale vedeme žáky k samostatnosti – tedy aby si doplňovali slova a fráze, na něž upozorníme, či která v hodině aktivně používáme. Doplnění těchto výkladových slovníčků může být také úkolem pro práci žáků ve skupinách, jazyk i obsah si tak procvičí všichni.

5. Kdy a jak žáci slovník používají?

Je třeba si se žáky vyjasnit, kdy a jak budou slovníčky používat. Např. žáci mohou mít slovníčky při ruce v běžných hodinách a doplňovat si do nich novou slovní zásobu. Mohou je ale také používat při skupinové práci, při psaní odborných prací nebo dokonce i při testech. Ať už se rozhodneme dle individuálních potřeb žáka pro jakékoliv využití, musí být jasně definované a dostatečně vysvětlené žákovi s OMJ, ale i jeho spolužákům.

 

TIP! Pokud si chceme být jisti, že si žáci danou slovní zásobu osvojili, můžeme do výuky zařazovat krátká doplňovací či spojovací cvičení, využívající právě vysvětlení/definice pojmů.

Takováto cvičení ocení nejen žáci s OMJ. A pokud si chceme ušetřit práci s vymýšlením „definic“, můžeme tento úkol zadat žákům a společně pouze zkontrolovat jejich správnost.

 

Ať už budeme žákům doporučovat používání běžného překladového slovníku, elektronického překladače či vlastních tematických slovníčků, mysleme také na stanovení pravidel, kdy a jak je mohou žáci v hodinách využívat (s ohledem na jejich pokročilost např. při výkladu a zápisu, skupinových aktivitách, příp. u testů apod.). Tato pravidla je dobré představit i celé třídě společně s vysvětlením, proč má jejich spolužák možnost slovník používat. V jeho případě je to nikoliv výhoda, ale krok k dorovnání nevýhody OMJ v české škole. U elektronických zařízení (překladač, tablet, mobil…) je pak možné ošetřit jejich využívání ve výuce také ve školním řádu (zejména, pokud je v hodinách obecně zakázáno elektroniku používat).

Doplňující články