Zapojení do výuky ZŠ, SŠ

Maminka Batua žije v ČR již rok a čtvrt. Její syn Batu a manžel za ní nyní přijedou a budou zde žít. Mamince bylo s obtížemi rozumět, ale bylo jí zajištěno místo pro syna na základní škole a požadováno co nejvíce potřebných informací o synovi.

Batu začíná docházet do české školy v polovině června. Dle maminky docházel v Mongolsku do čtvrtého ročníku, ale věkem odpovídá našemu třetímu ročníku. Pro výrazné jazykové bariéry je nakonec zařazen do druhého ročníku. Vzhledem k tomu, že nerozumí téměř vůbec českému jazyku, dochází s ním do školy jeho maminka, která mu řeč překládá, alespoň pokud jí sama rozumí. V červnu již probíhá výuka pouze minimálně a proto se Batu zapojuje především do různých soutěží, sledování dětských pořadů spolu se svými spolužáky apod.

Spolužáci během volnějších chvil v červnu tvoří Batuovi dvojjazyčné obrázkové slovníčky. Společně se domlouvají, kterými slovy by chtěl Batu obohatit svoji českou slovní zásobu. Batu seznamuje děti pomocí IT techniky, s níž pracuje společně s panem učitelem v odpoledních hodinách, se svojí zemí.

Maminka spolupracuje rovněž s odborem péče o dítě na Městském úřadě, kde jí je doporučena možnost vzdělávání se českému jazyku pro celou svou rodinu během letních měsíců na místním Gymnáziu. Tuto možnost využívá pouze pro syna, jelikož maminka i tatínek jsou zaměstnáni.

Se souhlasem maminky jsou materiály o synovi, který začíná navštěvovat českou školu, zaslány do školského poradenského zařízení, se kterým škola spolupracuje. PPP společně s Krajským Úřadem a na doporučení vedoucí odboru školství vystavuje PPP doporučení k integraci pro žáka s odlišným mateřským jazykem a současně žádost o asistenta pedagoga na následují školní rok, kterou je nutné odevzdat do konce května na Krajský Úřad, aby mohl být asistent pedagoga přijat od začátku nového školního roku.

Batu je velice milý a vstřícný chlapec. Od počátku příchodu se zapojuje do dění ve škole. Je vždy ochotný se učit novým věcem, děti jej mají rády. V třídním kolektivu zastupuje roli kamarádského, ochotného a vstřícného spolužáka, který nemá žádné výchovné problémy. Velmi dobře vychází i s učiteli, je vždy dobře připraven na výuku. Jeho školní výkony jsou mimořádně dobré, je bystrý a ctižádostivý žák.

Učitel během výchov a hodin prvouky nechává děti častěji pracovat ve skupinách. Batu většinu školního času stráví přímou komunikací v malých skupinách s vrstevníky. Jednotlivci ze skupin prezentují svou práci i Batu tento projev využívá. Batuova maminka pracuje v průmyslové zóně nedaleko města jako dělnice. Bydlí v pronajatém bytě. Po příchodu manžela a syna si pronajali větší byt. Otec pracoval cca půl roku jako brigádník u stavební firmy a poté sehnal místo ve stejném podniku jako jeho žena. O syna se řádně starají, Batu dochází do DDD na kroužek vaření a florbalu.

Batu po dvou letech od svého příchodu pracuje s pomocí asistentky pedagoga a současně dochází v době výtvarné výchovy na výuku českého jazyka do paralelní třídy. Pravidelně dochází také na kontrolní vyšetření do PPP, kde mu je v dubnu doporučeno přeskočení ročníku. Na konci třetího ročníku maminka zažádala o přeskočení ročníku a Batu se připravuje na rozdílové zkoušky, které úspěšně složí a od září dalšího roku postupuje do pátého ročníku ZŠ. V současné době pracuje bez asistenta pedagoga a není již ani integrován.

Ve druhé třídě je 17 žáků – 9 dívek a 8 chlapců. V září do ní přestoupila holčička Margot, která žila od svých dvou let s rodiči ve Francii. Maminka je Češka a tatínek Francouz. Holčička mluví oběma jazyky, ale je znát, že českým jazykem mluvila méně – na některá slovíčka si musí déle vzpomínat nebo je nezná. Má ještě o 3 roky staršího bratra. Bydlí v domě na vesnici, několik kilometrů od školy, která se nachází ve městě. Do školy děti dováží maminka autem.

Margot je veselá dívenka a působí trochu jako motýlek se svojí lehkou, rychlou chůzí. Ráno podává paní učitelce ruku se širokým úsměvem a pak „odletí“ mezi ostatní děti. Je sangvinického temperamentu, takže se zdá, že přechod z jedné školy i jiné země do druhé zvládla bez problémů.

Při vyučování bývá Margot díky své povaze trochu nesoustředěná. Paní učitelka ji posadila vedle holčičky, o které si myslela, že by si s ní mohla rozumět – ale někdy je to na úkor kázně, protože spolu hodně věcí potřebují probrat i během výuky. Proto do budoucna, až se Margot plně aklimatizuje, uvažuje o přesazení. Při vyučování se paní učitelka snaží mluvit pomalu a maximálně srozumitelně a často dává pozor, jestli Margot rozumí. Před třídou i mezi čtyřma očima neopomíná poukázat na úspěchy, kterých Margot dosahuje.

Margot rozumí docela dobře, ale nerada něco říká sama nahlas před celou třídou, kromě jednoslovných odpovědí. Nikdy se například nehlásí na převyprávění části příběhu, ve kterém se děti vždy na konci týdne po pár větách střídají. Ani v kroužku v pondělí ráno, který probíhá vzadu ve třídě na koberci a kde děti sdílejí své zážitky, se nehlásí o slovo. Margot paní učitelce důvěřuje a tak ji často o přestávkách vyhledá, když potřebuje pomoci nebo sdělit nějakou drobnost. Například vykání jí stále dělá potíže – vždy jen zopakuje, jak by to mělo být správně.

Škola vyučuje podle ŠVP Waldorfská škola. V hlavních předmětech se Margot v učivu víceméně orientuje a bývá hodně aktivní. V matematice, kde probírali i násobení a dělení, je znát, že Margot dělají tyto početní operace obtíže. Zatím se učí individuálně odříkávat již probrané násobkové řady, které dělali v první třídě. V českém jazyce v první třídě probrali velká tiskací písmena – zde je Margot naopak napřed, protože již umí i malá tiskací písmena a psací písmo.

Od první třídy hrají žáci na pentatonickou flétnu, pletou a učí se dva cizí jazyky (anglický a německý jazyk). To všechno musí Margot postupně zvládnout. Výhodou je, že je Margot bystrá a velmi rychle se zorientovala v českém školním prostředí. I s maminkou je dobrá spolupráce a snaží se ve volném čase s Margot hravou formou dělat vše, co je potřeba, od pletení po hraní na flétnu.

Ve třídě během přestávek lze pozorovat, že žáci celkově přijali Margot mezi sebe, takže se nikdy nestává, že by si neměla s kým hrát nebo sdílet své zážitky. Ale některé děti, které se znají již z mateřské školy, tvoří v této třídě velmi silnou skupinu a jen tak mezi sebe někoho nepustí (to se týká hlavně mimoškolních aktivit, kdy se děti vzájemně navštěvují atd.) Proto doufám, že některé společné mimoškolní akce podpoří ještě více vztahy ve třídě a Margot se bude u nás brzy cítit všeobecně přijímaná a bezpečně. Mamince paní učitelka doporučila, že by bylo dobré, aby Margot navštěvovala každý den školní družinu, kde bude moci navazovat hlubší vztahy a komunikovat se svými vrstevníky a bude se tak zdokonalovat v českém jazyce.

S Margot začala pracovat též třídní asistentka, jednou týdně si jí během hlavního vyučování bere na 15 – 20 minut na individuální práci, kde posuzuje, v jakých činnostech je potřeba Margot aktuálně podpořit. Škola používá pouze slovní hodnocení, a tak může paní učitelka vyzdvihovat rozvoj Margotiných kompetencí, které považuje za klíčové – kompetence pracovní, komunikativní, sociální i kompetenci k řešení problémů.

Kazuistiku zpracovali studenti Pedagogické fakulty UK.

Dara se narodila v Etiopii. Je jí 8 let a má dva mladší sourozence (bratry). Mluví dobře anglicky, umí i amharsky. V Etiopii žila s matkou, otcem a rodiči otce do svých 5 a půl. Potom se odstěhovali do Anglie. Má velmi silné citové cítění ke členům rodiny, ale hlavně k mladším sourozencům.

Dara se se svými bratry narodila do úplné rodiny. Vztah mezi rodiči a dětmi je velmi dobrý. Oba se maximálně snaží o zapojení dětí do českých škol. Škola je blízko u Prahy, kde dívka s rodiči bydlí. Vybrali si státní ZŠ s výukou pouze do 5. třídy. Vzhledem k dobré finanční situaci dětem zajišťují i soukromé hudební vzdělání.

Maminka Dary se narodila v Česku, kde žila po většinu času svého života jako projektantka. Vystudovala UMPRUM. Velmi dobře mluví anglicky, německy a naučila se i amharštinu. Tu neovládá písmem. S otcem se poznala na zahraniční cestě. Po několika návštěvách v zemi zůstala a provdala se. Pracovala pro zahraniční firmy, později byla doma s dětmi. V cizině žila 12 let. Tatínek Dary pracoval v zemědělství. Jeho rodina vlastnila pražírnu kávy. Později se živil jako fotograf. Vystudoval univerzitu. Ovládá amharštinu a angličtinu.

Oba sourozenci Dary se narodili také v Etiopii. Starší bratr je šestiletý a začal i s mladším pětiletým bratrem chodit do anglické MŠ. Oba mluví dobře anglicky. S Darou mají velmi hezký vztah a ona se o ně umí vzorně postarat. Rodiče pro ně sehnali doučování českého jazyka. Rádi by děti v příštím roce přehlásili do české MŠ.

Dara se z Etiopie s rodiči a bratry odstěhovala, když měl její otec (v té době se již věnoval focení) problémy s protestanty a matka se bála útoků a násilí na svých dětech. Situace, jak říkala, byla neúnosná. Žili ve strachu, utíkali z domova, báli se vyjít přes den na ulici. Jejich nejmenší syn byl hodně nemocný a zdravotní péče byla nedostačující. Utekli proto do Anglie, kde požádali o azyl. Otec si našel práci pro noviny a matka se starala o své tři děti. Dara v Anglii začala chodit do školy v šesti letech. Poté se letos v září přestěhovali do Čech, protože rodiče matky na tom byli zdravotně špatně.

Matka s Darou začala mluvit česky až po přestěhování do Čech. S otcem mluví děti dále jen anglicky. I přesto, že by měla být ve 2. třídě, byla zařazena do 1. třídy. Po dvou měsících školy už většině českých slov rozumí. Písmenka už zná, čte i píše. S učitelkou se ale dorozumívá stále ještě více anglicky. Ve třídě je ale neklidná, chodí po třídě a nechce sedět na místě. Učitelka pro ni vymýšlí každý den jinou práci, aby ji to bavilo a něco jí to i přineslo. Snaží se ji zaměstnat. Zapojuje ji do všech aktivit a i ostatní děti k ní přistupují velmi laskavě a s velkou pomocí. Velkou radostí pro Daru je výtvarná výchova a také moc ráda zpívá a hraje na klavír.

Na základní školu nastoupil do 3. třídy chlapec z Číny. Přestěhoval se za svými rodiči, kteří zde již téměř tři roky žili. Během té doby si zařídili obchod, který dobře prosperoval. Chlapec neuměl vůbec česky, když začal navštěvovat českou základní školu. Zpočátku působil velmi zakřikle, s dětmi se příliš nekontaktoval. Nebylo se čemu divit, jazyková bariéra byla obrovská.

Rodiče byli požádáni o spolupráci ve výuce českého jazyka. Vhodné by bylo, aby chlapec docházel na odpolední kurz, trávil čas v družině, případně na nějakém zájmovém kroužku. Nic takového se však nekonalo. Chlapec odcházel každý den ihned po vyučování domů. Na plnění školních povinností však nikdy nedošlo, domácí úkoly ani jinou zadanou práci do školy nenosil. Jeho čeština se nelepšila. Tím pádem se nelepšilo ani jeho zapojení do výuky. Spíš naopak, chování chlapce začalo být stále podivnější. Během výuky byl velmi unavený, a někdy se choval nepřiměřeně agresivně.

S ohledem na situaci se snažila paní učitelka promluvit s chlapcem i jeho rodiči. Zjistila, že chlapec odchází každý den po škole do tzv. čínské školy, kde absolvuje další čtyři hodiny výuky. Učí se čínštinu, angličtinu a matematiku. Domů se dostává každý den po šesté hodině. Úkoly ho čekají do obou škol, energie však už příliš nezbývá.

Pro rodiče chlapce je velmi důležité, aby navštěvoval i čínskou školu. Platí za ni také dost peněz. I přesto, že vnímají přetíženost chlapce a to, že v české škole nebude pravděpodobně nikdy příliš úspěšný, nebude-li mít dostatek času na přípravu a odpočinek, je pro ně tato zvolená cesta tou správnou a neumí si představit jinou variantu.

Přestože je určitě v pořádku a obecně velmi vítané, aby se chlapec věnoval i zdokonalování svého mateřského jazyka, taková frekvence výuky (tj. pět odpolední v týdnu) je zničující. Nicméně stále jsou to rodiče, a je to tak v pořádku, kdo má právo rozhodnout o vzdělávání a výchově svých dětí. Z pohledu středoevropana to může působit nerozumně, až „násilně“, ale jak nás upozornil náš spolupracující sinolog, je potřeba se na to podívat pohledem lidí vyrůstajících v přelidněné Číně. Konkurence je zde tak veliká, že rodiče se snaží dostat do svých dětí co nejvíce, aby ve svém dospělém životě obstály. A s takovou zkušeností sem přijíždí i rodiče tohoto chlapce.