Zapojování vícejazyčných žáků do výuky může učiteli s běžnou pedagogickou zkušeností připadat zpočátku jako těžko řešitelný úkol a učitel tak může dojít k přesvědčení, že je to nad jeho síly. K překonání těchto pocitů bychom si měli uvědomit, že jazyková odlišnost žáků není jediná odlišnost, se kterou se učitel setkává, a každá pedagogická práce je vlastně pedagogickou prací s rozmanitostí. Třídní kolektiv není nikdy homogenní, vždy se v něm najdou různí žáci s odlišnými předpoklady, schopnostmi i dovednostmi. Navíc je každý žák individualita, která má za sebou rozličné zkušenosti, rodinné zázemí a biografické nastavení, což jsou všechno faktory ovlivňující samotný přístup k učení a zároveň i fungování uvnitř kolektivu. Proto je schopnost vyrovnat se s diverzitou ve třídě základním předpokladem profesionálního přístupu k výuce i k práci s třídním kolektivem pro každého dobrého učitele.
Jestliže je součástí třídy, potažmo školy, i vícejazyčný žák či žákyně, přináší to nepochybně větší potřebu diferenciace učiva a odlišného přístupu. Pokusíme se zodpovědět otázky, jež si klade pravděpodobně každý učitel, který má ve třídě vícejazyčné žáky (s odlišným mateřským jazykem – OMJ).
Obsah článku
Jak zapojit žáky s OMJ do běžné výuky, když ještě pořádně nerozumí česky
Co po nich můžu chtít a co je již nereálný požadavek? Jak mám při svém plánování zohlednit přítomnost těchto žáků ve třídě? A musím nějak měnit svůj způsob výuky? A proč si zrovna já musím klást tyto otázky? Nemohli by se nejdřív naučit česky a pak teprve jít do běžné třídy?
Na poslední otázku odpovíme hned, protože ta je předpokladem celého našeho přístupu: nemohli. Než se vícejazyční žáci dostanou na jazykovou úroveň svých vrstevníků, trvá to několik let (viz teorie ledovce). Po dobu jejich učení se jazyku je nelze separovat do specializovaných jazykových tříd. Není to možné finančně, logisticky a není to vhodné ani ze sociálního či pedagogického hlediska. Proto musíme přijmout důležitý předpoklad: v našich třídách budou studovat žáci s různou úrovní znalosti vyučovacího jazyka. Je důležité si uvědomit, že kromě obsahů výukových předmětů se budou tito žáci ve všech hodinách také učit česky. Učitel českého jazyka jako druhého jazyka učí žáky komunikační jazyk, ale specifickou slovní zásobu, termíny a fráze z přírodopisu nebo chemie žáky naučit nemůže.
Všímavost k jazyku
Každý učitel si proto potřebuje začít všímat jazyka, který se v jeho hodinách používá (co sám říká, co žáci čtou a co by měli žáci nakonec říct či napsat) a tato všímavost k jazyku vede následně k větší podpoře jazyka ve výuce, která je pro úspěšné zapojování těchto žáků nezbytná.
Tip!
Vzpomeňme si, jaké to bylo, když jsme se sami učili cizí jazyk. Jak dlouho nám trvalo, než jsme se zorientovali v textu a rozuměli rodilému mluvčímu. A důležité je vzpomenout si, co nám k tomu pomohlo.
Základní překážkou při výuce vícejazyčných žáků je pochopitelně jejich malá nebo žádná znalost češtiny na komunikační i odborné (akademické) úrovni, se kterou jsou spojené těžkosti s osvojováním i ověřováním vědomostí a znalostí. Problémy dělá žákům s OMJ názvosloví a odborná terminologie, a to i taková, která rodilým mluvčím připadá naprosto samozřejmá. Pro žáky s OMJ je to nová a obtížná slovní zásoba, která je odtržená od běžné reality komunikačních situací. To znamená, že se pojmy většinou vůbec nekryjí s reálnými pojmy ze života, které si během běžné komunikace měli žáci již možnost osvojit. Příkladem takovýchto „triviálních“ pojmů je rostlina (možná znají slovo kytka), živočich (zvíře), končetiny (ruka, noha), ale i stavba těla, zástupce apod. To vše jsou slova, pod kterými si čeští žáci hned „něco představí“, ale žáci s OMJ nikoliv. I tato slova se musí aktivně a cíleně naučit.
Musíme si proto uvědomit, že každý učitel (ať už biolog, chemik nebo fyzik) je učitelem jazyka. Akademický jazyk učíme postupně všechny žáky, aby porozuměli obsahu výuky a dokázali se o něm vyjadřovat. I děti, jejichž rodným jazykem je čeština, se ve škole učí akademický jazyk, slova jako např. metafora, oscilace.
Při výuce tedy postupujeme tak, že pro žáka bez dostatečné znalosti jazyka není vhodné, aby byl nucený zvládat veškeré učivo ve stejném rozsahu jako ostatní spolužáci. Škola může upravit rozsah a obsah učiva, neboť výstupy lze naplnit na různě náročném obsahu. Tato skutečnost vyplývá ze stanoviska MŠMT.
Obsahový a jazykový cíl
Zaměříme se proto nejprve ve svém předmětu na cíle hodiny a rozmyslíme si dobře obsahový cíl. Co chceme žáka v hodině naučit? Co je v tématu to minimální, podstatné a užitečné nejen pro všechny žáky, ale i pro žáka s OMJ? Jak tyto vědomosti či dovednosti může získat i žák bez dostatečné znalosti jazyka? Jakou podporu jim můžeme dát, aby to zvládli? Je pravděpodobné, že se obsahový cíl bude muset upravit a zredukovat (zejména u žáků s nulovou znalostí českého jazyka). Není-li v našich či žákových možnostech dosáhnout cíle, tak si obsahový cíl zredukujeme na minimum.
Potřebujeme si ale zároveň uvědomit, jaký bude jazykový cíl hodiny, protože vícejazyčný žák se kromě obsahu bude potřebovat naučit i jazyk. Zamyslíme se nad tím, jaká slova a fráze jsou potřeba pro porozumění danému tématu hodiny, zda se tam vyskytují odborné termíny a co žáci budou muset zvládnout, aby prokázali, že tématu porozuměli. Jaké podpůrné nástroje k tomu můžeme využít? Mohou to být obrázky, videa, modely, kartičky se slovíčky, slovníky, pracovní listy, zjednodušené a zkrácené texty, schémata – klíčové vizuály apod.
Záměrem je propojit obsahový cíl s jazykovým cílem, díky tomu budeme více promýšlet, jak a co učíme, staneme se srozumitelnější a názornější a povedeme všechny žáky k aktivnější účasti na výuce.
Osobní zkušenost
Vyzkoušejte si, jaké to je být na hodině přírodopisu a rozumět každému pátému slovu. Podívejte se na naše video „Nerozumíš výkladu?“.
Jaké to může být z pohledu vícejazyčného žáka? Podívejte se na naší infografiku „Jak to vidím já.“
Pokud přijmeme myšlenku, že je potřeba rozvíjet vědomosti a jazykové dovednosti i vícejazyčných žáků, pravděpodobně se tím změní celý náš pohled na vyučování a jeho přípravu. Tím se i naše výuka zkvalitní a bude přístupnější všem přítomným žákům.
Velkou výhodou je, pokud ve výuce pracujete v tandemu s (dvojjazyčným) asistentem či asistentkou pedagoga. Může pomoci s klíčovou slovní zásobou a frázemi, s vytvářením klíčových vizuálů, pracovních listů, s úpravou zadání, apod.
Co pomáhá při zapojování?
Tato infografika nabízí souhrn užitečných strategií pro zapojování žáků do výuky, můžete ji využít jako přehled pro připomenutí toho nejdůležitějšího, co pomáhá:
ČDJ a SVP
Žák kromě neznalosti českého jazyka může mít i další speciální vzdělávací potřebu, např. specifickou poruchu učení, poruchu autistického spektra atd. Přečtěte si článek, kde je v deseti krocích popsané, kdy je dobré jako pedagog zbystřit.
Jak takového vícejazyčného žáka v kombinaci s další SVP zapojit do výuky? Dozvíte se v článku Práce se žáky s OMJ a SVP.
Více praktických tipů, jak zapojovat žáky do výuky, se dozvíte na semináři Metody ve výuce žáků s OMJ.