Jak podporovat vícejazyčné žáky při čtení výukových textů odborných předmětů

Role a specifika výukových textů

Výukové texty mají ve středoškolském vyučování klíčovou roli, neboť nesou obsah a doplňují výklad učitele, ilustrují probíranou látku, ale pro vícejazyčné žáky také často představují záchranné lano – pokud žák nestihne pochopit verbálně zprostředkovaný výklad, v textu se posléze svým vlastním tempem zorientuje.

Texty v běžných učebnicích se ovšem píšou jazykem, který je určen primárně rodilým mluvčím, přičemž i oni je čtou velmi pozorně a soustředěně. Je koneckonců jejich specifikem, že je nečteme lineárně od A do Z, jako například beletrii, ale různě se v nich vracíme, přeskakujeme a obtížné pasáže čteme klidně i několikrát. Pro vícejazyčné žáky je potom kognitivní zátěž hned dvojí – potýkají se jak s obtížným a neznámým obsahem, tak se specializovaným jazykem, který se zpravidla dost liší od jazyka běžné komunikace.

Strategie pro čtení odborného textu

Je pochopitelné, že jako učitelé pro celou třídu nemáme čas texty v učebnici přepisovat. Proto se zaměřme spíš na to, abychom vícejazyčné žáky vyzbrojili strategiemi, jež jim umožní text projít a porozumět základním informacím. Uvědomme si, že i tohle je ale nějaký proces, nestačí dát žákům seznam různých strategií a říct jim, aby je využívali, ale postupně jim fungování osvědčených postupů ukazovat – modelovat po jednotlivých krocích, ověřovat, jak tomu rozumějí a jak to aplikují sami, a nakonec je dovést k větší samostatnosti.

Zasazení do kontextu

Před tím, než text předložíme žákům, položme si sami otázku: Co nás vede k tomu, že žákům předkládáme ke čtení tento konkrétní text? Co je cílem čtení? Odpověď na tuto otázku bychom měli vyžadovat i od žáků, abychom zajistili, že obsah textu nekonzumují bezmyšlenkovitě, ale že vědí, proč daný text čtou a co se očekává, že si z něj odnesou.

Každý text zapadá do nějakého kontextu, ať už je z učebnice či z jiných zdrojů. Zbrzděme žáky před tím, než se bezhlavě vrhnou přímo do čtení samotného obsahu, a prozkoumejme s nimi kontext. Pokud pracujeme s učebnicovým textem, můžeme se žáků nejprve doptat na předcházející témata a na to, jak souvisejí s tím současným. Pozorně zkoumáme strukturu textu – může nám něco napovědět? Co můžeme vyvodit na základě nadpisů v textu a jeho celkového členění? 

Po této orientační fázi si žáci pravděpodobně uvědomí, že o daném tématu něco vědí. Podpořme je v tom, aby se nebáli tyto předběžné znalosti využít. Mohou si je promyslet, vypsat či společně sdílet s ostatními v rámci brainstormingu.

Výše zmíněné zásady se dají bezpochyby využít pro celou třídu, nejen pro vícejazyčné žáky. Vícejazyčné žáky můžete navíc povzbudit v tom, aby se, znají-li téma textu, podívali i do zdrojů ve svém mateřském jazyce. Samozřejmě, že bude nakonec klíčové, aby se o tom vyjadřovali česky, ale pro základní představu o obsahu či klíčové slovní zásobě to je velmi efektivní strategie.

Odstavce pod drobnohledem

Od celkové struktury textu se přesuneme k jednotlivým odstavcům. Žáci si musí postupně zvědomit, že každý odstavec zpravidla obsahuje jednu hlavní myšlenku a to důležité bychom měli být schopni vyjádřit jednou větou. Dovednost vytáhnout z textu klíčovou myšlenku a umět ji popsat vlastními slovy je zásadní. A jako každá dovednost potřebuje systematický trénink. Žákům může pomoci např. aktivita, při které je vyzveme, aby si představili, jaká hesla by zadali do vyhledavače, kdyby hledali text daného konkrétního odstavce.

Z hlavních myšlenek jednotlivých odstavců se skládá kostra celého textu, kterou zachycujeme různými způsoby, podle toho, co je naším cílem. Můžeme žáky vyzvat, aby sepsali résumé – tím si zároveň procvičí psaní a my můžeme ověřit, jak obsahu textu porozuměli. Můžeme jim ukázat, jak si z hlavních myšlenek textu a jejich vzájemných vztahů sestavit myšlenkovou mapu, která jim poslouží, až si budou potřebovat téma vizuálně oživit.

Práce se slovní zásobou

Typickou součástí odborných výukových textů je specializovaná slovní zásoba. Žáci by si měli osvojit různé strategie, jak si termíny v textu graficky označovat, ideálně tak, aby bylo na první pohled patrné, která slova jsou ta klíčová a která slova jsou nová a nesrozumitelná.

U nových a nesrozumitelných slov je zásadní dovednost oddělit ta, která nejsou pro pochopení významu věty nezbytná, a ta podstatná. U klíčových slov potom žákům ukazujeme, že si jejich význam mohou někdy vyvodit z kontextu věty a nepotřebují se tedy zdržovat vyhledáváním ve slovníku či překladači. Zpočátku je opravdu krok po kroku provádíme jednotlivými slovními spojeními a společně modelujeme postup toho, jak se ve větě a významech slov zorientovat. Nenechávejme žáky napospas překladačům, které mohou speciálně v případě odborných textů napáchat více škody než užitku.

Konkrétní tipy na aktivity, které můžete využít při nácviku čtení s porozuměním, nalezneme ve článku Čtení s porozuměním u výukových textů.  

Adaptace a tvorba výukových textů

Ne vždy ovšem učebnicové podklady využíváme 100%, a tak jsme někdy postaveni i před výzvu si vlastní texty vytvořit či adaptovat. A zde je namístě využít principy, díky nimž bude materiál srozumitelnější a názornější, a to pro všechny žáky.

Struktura textu

Odstavce

Struktura textu napomáhá větší přehlednosti. Základním prvkem je rozdělení do odstavců, přičemž odstavce by neměly být příliš dlouhé. Orientačně se můžeme řídit poučkou pro psaní na web, která stanovuje ideální délku odstavce mezi 40 a 70 slovy. Dále platí, že jeden odstavec by měl fungovat jako celek propojený jednou hlavní myšlenkou. Pro kontrolu si položme otázku, jaká je tedy hlavní myšlenka odstavce, příp. jaký pomyslný nadpis bychom pro něj mohli použít, a pokud chceme ověřit, že žáci textu porozuměli, ptáme se na totéž i jich. Podívejme se na příklad:

Grafická úprava

Máme-li rozsáhlejší text rozdělený na jednotlivé odstavce, můžeme se dále zamyslet nad tím, zda nevyžaduje nějaké grafické rozčlenění – odsazení jednotlivých prvků, očíslování seznamů či zvýraznění důležitých informací. Například takto:

Volba toho, jak budeme označovat jednotlivé prvky, je zcela na nás, ale pokud už zvolíme nějakou cestu, buďme konzistentní. V ukázce zdůrazňujeme klíčové informace tučným písmem, příp. odsazením na nový řádek. Zároveň, pokud to charakter textu umožňuje, volíme i odrážky, které podpoří vizuální fixaci informací – nejenom, že si žáci přečtou, že dýchací procesy jsou tři, ale také je přímo vidí zvýrazněné, což jim pomůže, až se budou snažit si tuto informaci vybavit.

Zvýraznění slovní zásoby

Pokud se vžijeme do pozice žáka, který se prostřednictvím textu s tématem seznamuje poprvé, určitě si záhy uvědomíme, že specializované oblasti bývají doslova prošpikované odbornou slovní zásobou, již je rovněž namístě označit. Podívejme se na následující větu:

Slovesa jako klíčová část české věty

Uvažujeme-li o odborné slovní zásobě, napadají nás pravděpodobně především termíny ve formě podstatných jmen či slovních spojení přídavné + podstatné jméno. Nezapomínejme ale na to, že klíčovou roli hraje v české větě také sloveso. Určitě je v našem zájmu, aby si žáci postupně rozšiřovali svůj slovesný repertoár a nevyjadřovali se pouze s použitím sloves být, mít a dělat.

V ukázce vidíme dva příklady sloves. Spojení dělit se na… mohou žáci znát i z jiných předmětů, zároveň se dá klidně nahradit oním již zmiňovaným být. Ale pokud je naším cílem připravit žáky k závěrečným zkouškám či k maturitě, je určitě namístě postupné vedení k sofistikovanějšímu jazyku. Sloveso montovat se v tomto případě tak snadno nahradit nedá, žáci si ho musí již od počátku osvojovat.

Tipy, jak žáky podpořit ve tvorbě slovníčků, naleznete ve článku Slovníčky na ZŠ a SŠ.

Ilustrace, schémata, obrazový doprovod

Obrázky někdy neprávem bereme jako něco podružného, co ve výukovém textu ani nemusí být. My jsme ale přesvědčeni o jejich důležitosti – čím více způsoby mohou žáci absorbovat informace, tím větší šance, že si z toho něco odnesou. Pro vícejazyčné žáky je schematické znázornění klíčové, neboť předává význam nezávisle na slovech. Jako ukázku jsme vybrali obrázek, který by mohl ilustrovat větu z předchozí pasáže:

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98asinkov%C3%BD_epitel (dokresleno)

Žák pochopitelně stále potřebuje doupřesnit minimálně význam slova hlen, ale zbytek znázorňuje ilustrace: to, jak vypadají řasinky a řasinkový epitel, i to, že hlen se po řasinkách posouvá buď přímo do nosu nebo opačným směrem, kde ústí v hltanu. Nepodceňujme vizuální stránku textů, může skutečně mnohé ujasnit a zároveň, jak vidíte, méně je někdy více: obrázek nemusí být vždy realistický a komplikovaný, mnohdy poslouží i narychlo načrtnuté schéma.

Obsahová stránka textu

Pokud tvoříme či adaptujeme text pro vícejazyčné žáky, měli bychom myslet na jeho jazykovou náročnost jako takovou. Hovořit srozumitelným jazykem o obsahově složitých věcech není jednoduché, a proto se omezme na několik základních pravidel:

Zkrácení dlouhých souvětí

Zjednodušení komplikovaných tvarů

Je-li to možné, zkusme v textu šetřit s tvary trpného rodu a obtížnými spojovacími výrazy (především tvary zájmena jenž).

V ukázce vidíme, jak se informace zkrátí a zpřehlední, pokud z věty zmizí pasivum a obtížné vztažné zájmeno. Zároveň jsme provedli i drobné zjednodušení na úrovni podmětu, neboť jsme vyhodnotili, že klíčové je, aby si žáci zapamatovali jméno Edvard Beneš, uvádíme ho tedy v prvním pádě.

Transparentní slovosled

Slovosled české věty je sice volný, ale ne libovolný. V rámci učebnic ČDJ se žáci zpravidla seznamují se základní strukturou podmět – přísudek – předmět, které je vhodné se držet i nadále. 

Je-li to možné, umístěme klíčovou informaci spíše na počátek věty.

Shrnutí možností, jak zjednodušit text a práci s ním

• Vytipujte odbornou slovní zásobu.
• Seznamte s ní žáky předem v rámci preaktivit.
• Klíčové pojmy pro dané téma doplňte definicemi.
• Strukturujte text.
• Rozdělte dlouhá souvětí.
• Zjednodušte komplikované tvary a slovosled.