Tříletý Simon v září nastoupil do homogenní třídy mateřské školy. I po měsíci stále pláče a necítí se ve třídě dobře, s dětmi ani s učitelkami nekomunikuje. V říjnu se po domluvě maminky s učitelkami zkrátila doba docházky do 10:00 – Simon odcházel domů po svačině. Když je nervózní, chodí dokola po třídě, jídelně i chodbě. Při řízené činnosti se nezapojuje a pláče nebo jen sedí a kouká „do země“. Pokynům nerozumí a neví, co má dělat. Když ostatní děti uklízí, uklízí také. Po dvou týdnech se vedení mateřské školy propojilo s organizací META, o.p.s. a do MŠ začala docházet odborná pracovnice z METY. Následující den už Simon zůstal ve školce i přes oběd. Hned ten den zase více plakal, další den však byl opět klidnější. Nejnáročnější pro něj byly změny – přechod ze třídy do jídelny, do umývárny, změna činnosti.
Pracovnice z METY se s ním učí základní slovní zásobu – individuální práce chlapci prospívá a začíná si osvojovat první česká slova. Paní učitelky po rozhovoru s pracovnicí METY daly rodičům obrázkový denní režim MŠ, aby se Simonem probrali, co ho ve školce čeká. Chlapec je z běžného školkového ruchu velice frustrovaný. Jakmile je klid, uklidní se také.
Po pár týdnech individuální práce Simon méně plakal, dokonce sám iniciuje hru a nevadí mu, když se někdo ke hře připojí. Celkově působí mnohem klidněji. Začíná rozumět i základním frázím („Kapesník patří do koše“). Spontánně opakuje česká slovíčka. Když se ale mění činnost/odchází ze třídy, znejistí a někdy se i rozpláče. Pláče hlavně když nechápe, co se s ním děje, když mu to paní učitelky vysvětlí pomocí obrázku, přestává plakat. V dalších týdnech ale i frustrace ze změn aktivit vymizela a Simon spolupracuje s paní učitelkou i při řízené činnosti.