+420 773 304 464 info@meta-ops.cz

Roční přípravný kurz - o výuce


META od roku 2016 připravuje roční přípravný kurz, který uchazeči absolvují před vstupem na českou střední školu. Obsahem kurzu je jazyková výuka v kombinaci s výukou obsahu učiva ze základní školy. Cílem kurzu je zvýšit předpoklady mladých lidí s odlišným mateřským jazykem pro studium na střední škole. V průběhu realizace kurzu vznikl také dokument Jak jsme organizovali přípravný kurz, jenž celý kurz popisuje.

My jsme lektorky tohoto kurzu vyzpovídali a v rozhovoru se ptáme na otázky, které vám přiblíží, jak kurz probíhá, jaká jsou jeho specifika a jak se daří dosahovat předem určených cílů.

O kurzu

Jak vypadá výuka v ročním přípravném kurzu v prvním pololetí a jak ve druhém?

Roční kurz začíná v září a školní rok kopíruje harmonogram SŠ. Začíná dvoudenním adaptačním kurzem, který probíhá v Metě, popř. venku v parku v případě dobrého počasí. Cílem adaptačního kurzu je, aby se všichni poznali a věděli, jak se kdo jmenuje. První den proto děláme nějaké zábavné seznamovací aktivity a druhý den se s pomocí obrázků učí základní pravidla kurzu, např. jak respektovat ostatní.

Studenti se tak naladí na formu výuky, která probíhá bez zprostředkujícího jazyka. Není totiž možné používat žádný společný jazyk, a i když s některými studenty existuje (např. angličtina, ruština nebo španělština), záměrně se tomu vyhýbáme, aby se nikdo necítil upozaděný. Má to však i další výhody. Studenti se tak daleko rychleji naladí na češtinu a začnou jí rozumět, protože poslouchají lektorky a lektory každý den. Postupně začínají i mezi sebou komunikovat v češtině.

Kurz je velmi intenzivní, studenti mají 6 hodin výuky denně. Kromě češtiny se učí také matematiku a mají možnost využít konverzace v angličtině, která je dobrovolná. V prvním pololetí se učí podle učebnice Levou zadní I a dalších materiálů, které jsou zatím interní (konverzační aktivity, gramatická cvičebnice). Většina studentů jsou úplní začátečníci a po probrání učebnice jsou studenti zhruba na úrovni A2.

Od ledna kromě češtiny jako druhého jazyka používáme učebnice Levou zadní II a III (zatím v pilotní verzi, ale vydání se připravuje), které zahrnují i propojení výuky jazyka se čtyřmi předměty základní školy: dějepis, občanská výuka, přírodopis a zeměpis. Tyto předměty jsme vybrali proto, že zároveň zahrnují i obsahují české reálie. Studenti se tedy učí zeměpis ČR, informace o přírodě a zemědělství ČR, státní zřízení a hlavní mezníky v historii ČR, protože tyto informace ze svojí základní školy nemají.

Roční přípravný kurz META realizuje již 7. rokem. Dokáže vás ještě něco překvapit? Nebo už jde o zaběhnutou rutinu?

Fungování ročního kurzu máme za posledních 6 let zaběhnuté, ale vždycky nás dokáže něco překvapit. I když už ne tolik, jako na začátku. První roky jsme ladili a měnili především obsah učebnic podle toho, co byli studenti schopni za rok zvládnout. Také jsme nastavovali pravidla pro přijímací řízení, absenci a celkově řád kurzu.

Každý rok přináší nové studenty, kteří mají jiné osobnosti a taky jiné plány i problémy. Ať se to týká češtiny, a nebo jejich výběru povolání. Měli jsme studenty, kteří se hlásili na konzervatoř (někteří úspěšně), letos máme studenty se zájmem o výtvarné obory, jako např. kovářství. Před dvěma lety jsme téměř celý školní rok kvůli epidemii koronaviru vyučovali online a do toho ještě probíhalo natáčení dokumentárního filmu Jednotřídka. Loňský rok byl nesmírně emotivní, když propukla válka na Ukrajině. Studenty jsme se snažili podporovat, dělali jsme exkurze a výlety, aby se rozptýlili. Letos máme pro ukrajinské studenty arteterapeutickou skupinu. A zároveň připravujeme transferovat tento kurz do krajů, což je další výzva!

Co vám osobně jako lektorkám dává další energii do práce s těmito studenty?

Práce s touto cílovou skupinou je velmi obohacující. Na první pohled může každému připadat jako něco velmi obtížného a vysilujícího. Částečně je to pravda, náctiletí studenti (14–17 let) jsou často unavení, koukají do mobilu nebo mluví a smějí se s kamarády i během výuky. Učitel je často musí zaujmout a motivovat k výkonu. My však máme velkou výhodu v tom, že studenti jsou od začátku kurzu vysoce motivovaní dostat se na českou střední školu. Také máme menší skupiny ve třídě (10–12), kde lze pracovat i individuálně.

Co je však důležité, že v tomto věku jsou studenti jako houba, která saje vědomosti. Češtinu i další poznatky se učí velmi rychle, často jim to jde lehce. Jsou ve věku, kdy si formují svůj názor, svoji identitu a začínají si plánovat svoji budoucnost. Je velmi zajímavé s nimi vést diskuze, přibližovat jim českou realitu a sdílet s nimi svoje zkušenosti. A v neposlední řadě je s našimi studenty opravdu legrace!

Výuka

Jste zkušené lektorky ČDJ, v ročním kurzu ale zároveň učíte také akademický jazyk konkrétních předmětů/oblastí ze ZŠ. Jak jste se s tím vypořádaly? Co vám pomohlo se do toho dostat?

Akademický jazyk neznamená, že by se v lekcích řešilo něco do detailů nad rámec obecného společensko-kulturního přehledu. Myslí se tím spíš nejčastěji užívané fráze a výrazy, které zaznívají v „akademickém“ prostředí, tedy i na základní a střední škole, a které se objevují napříč různými předměty. Pro konkrétnější představu – klademe důraz na to, aby studující rozuměli slovům a souslovím opakujícím se napříč rozličnými školními předměty, jako třeba patří mezi, dělí se na, vyplývá z, cílem je, je součástí, obsahuje atd.

Klademe důraz na práci s textem a snažíme se studující připravit na to, že ač ve středoškolských učebnicích neporozumí všemu, dokážou pomocí čtenářských strategií pochopit hlavní myšlenku a vyfiltrovat klíčová slova. V učebnici Levou zadní II a Levou zadní III čerpáme hlavně z humanitních oborů a témat, nikoli exaktních věd. To znamená, že vyučujícím stačí, když se na základní úrovni orientují ve společenském dění, a obsah výuky by pro ně neměl být problém.

Liší se podle vás práce s vícejazyčnou mládeží ve věku 15 -18 let od výuky dospělých? Nebo naopak menších dětí?

Každá věková skupina má jistě svá specifika, ale typická hodina se zas až tolik neliší. Hodně záleží na vnitřní motivaci studentů a studenti našeho ročního kurzu bývají hodně motivovaní. Rozdíly pak jsou v době, po kterou studenti udrží pozornost (s věkem stoupá). Ve skupinách s mladšími dětmi je samozřejmě potřeba častěji střídat aktivity a zařazovat i hodně pohybových aktivit. U mládeže tato potřeba klesá, nicméně i pro ně má rychlé střídání aktivit (např. v odpoledních hodinách) své výhody a pomáhá jim. Stejně tak je většinou baví pohybové aktivity, které rozbíjí stereotyp všedního dne ve škole.

Největší rozdíly lektoři vnímají v komunikaci s vyučujícím, kdy dospělí a děti většinou komunikují s větším respektem. Teenageři zkouší hranice, snaží se je posouvat, podle toho co jim učitel ještě dovolí.

Jaká disciplína nebo téma (např. fyzika, historie…) bývá podle vás pro studenty jazykově nejnáročnější?

Jak už jsem zmínila výše, fyziku a chemii jsme z učebnice vyřadily a matematiku se studenti a studentky učí zvlášť, protože je důležitá pro to, aby se dostali na střední školu. Náročné je spíš vychytat, jak pojmout historii a zeměpis v demograficky heterogenním kolektivu. Jelikož studenty připravujeme na studium na českých středních školách, na kterých se vyučuje dějepis i zeměpis z euroamerického úhlu pohledu, zahrnuly jsme do výuky hlavně témata jako 1. a 2. světová válka, holokaust a Československo v 2. polovině 20. století, vždycky ale podněcujeme diskuse o jejich vlastní zkušenosti.

Víme, že v kurzu hojně používáte projektovou metodu. Jaké jsou podle vás její přínosy?

Projektová výuka je přínosná hlavně tím, že studující prakticky využijí to, co se přes týden učili, a dojde tím pádem k takové závěrečné syntéze znalostí, která je v každé oblasti vzdělávání naprosto zásadní. Navíc na projektech pracují společně, a učí se tak fungovat v týmu. V rámci projektové výuky navíc zažívají úspěch i ti studující, jejichž dovednosti a talenty nejsou tak viditelné během „klasické“ výuky.

Je podle vás důležité rozvíjet mateřský jazyk studentů? Podporujete tento rozvoj v rámci kurzu?

Mateřský jazyk studentů někdy používáme ve výuce, překládáme si některá slova do mateřštiny studentů, snažíme se to vzájemně vyslovit, vyjádřit si respekt k rovnoprávnosti všech jazyků. Často to studenty dost potěší a také rozesměje, když se snažíme něco říct například vietnamsky. Nám to zase poskytne zpětnou vazbu, jak se oni musí cítit na lekci, když je jejich řeč tolik rozdílná, jak to pro ně musí být složité. Své mateřské jazyky pak vzájemně sdílejí i studenti mezi sebou, učí se slovíčka a baví se tím.

Jinak ale není v kompetenci ani v silách učitele mateřský jazyk studentů nějak rozvíjet v rámci kurzu. Vzhledem k tomu, že učíme dospívající studenty, je už jejich mateřský jazyk na vysoké úrovni. Jsou v něm zvyklí komunikovat nejen v rodině a s kamarády, ale také na sociálních sítích, poslouchat ve svém jazyce hudbu, číst knihy, atd. Tím chci říct, že přirozeně a každodenně svůj jazyk udržují a rozvíjejí. Tato otázka mi přijde relevantní zejména u menších dětí, které navíc vyrůstají v prostředí, kde se jejich jazykem nemluví.

Chtěli bychom si představit, jak výuka vypadá. Jak byste popsali jednu vzorovou hodinu/lekci?

Každá z lektorek má svůj lektorský styl, ale vzorová hodina by vypadala asi nějak takto:

Začneme přivítáním, nějakým krátkým smalltalkem, např. “Jak se máte?” nebo “Co jste dělali o víkendu?” Následuje opakování a procvičování látky z minulých lekcí, i to většinou procvičujeme konverzačně, např. chodičkou nebo jinými aktivitami. Následuje kontrola domácího úkolu, na té buď pracujeme všichni společně, nebo si studenti úkol mohou zkontrolovat ve dvojici, to záleží na typu úkolu.

Pokud probíráme nový gramatický jev, následuje dialog nebo text, který občas studenti čtou nahlas (trénují tím výslovnost) a občas si trénují čtení potichu. K textu (dialogu) jsou úkoly, pomocí kterých se studenti pokoušejí vyvodit gramatické pravidlo a doplnit si např. slova z textu do tabulky. U gramatiky nejdříve procvičujeme pravidla písemně a pak ústně, pokud ale potřebujeme procvičit novou slovní zásobu, děláme to naopak.

Na konci lekce se většinou dostaneme k navazujícímu učivu. Mohou to být výjimky z pravidla, nebo slovesa a předložky, které užíváme s daným pádem. To všechno pak komplexně procvičujeme.

V jiných lekcích se může jednat o text, na kterém procvičujeme čtení (nebo poslech) s porozuměním. V takovém případě jsou k textu předtextové úkoly, úkoly při čtení (poslechu) a potextové úkoly. Takové texty jsou obvykle nějak spojeny s českými reáliemi.

Na otázky odpovídaly lektorky ročního kurzu: Pavlína Vališová, Linda Štencová, Kateřina Vávrová
Zpracovala: Karolina Štajnerová, META, o.p.s.
Publikováno 3/2023
Popis dobré praxe vznikl v rámci projektu "Let´s grow!", který je financován nadací The Velux Foundations.

Lektorky kurzu: P. Vališová, L. Štencová, K. Vávrová. Zpracovala: K. Štajnerová

Logo občanského sdružení META.

Portál byl vytvořen za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.