Když žáci chybují (a oni vždycky chybují), mějte na paměti, že chyby jsou:
- běžné
- nevyhnutelné
- zcela přijatelné
A proto:
- nebojte se chyb a učte žáky se jich taky nebát
- rozmyslete si, v jakých případech/situacích/aktivitách budete/nebudete chyby opravovat
Kdo může chyby opravovat?
Učitel, ale taky sám žák, spolužák, malá skupina spolužáků, celá třída, žáci či spolužáci pomocí učebnice. Vždy je potřeba zvážit, za jakých okolností a jakým způsobem je vhodné opravovat; vymezte jasně svou roli a roli žáků při opravách.
Jak opravovat?
– pozitivně
– reformulací, otázkou, nákresem nebo zápisem chybné věty na tabuli, pomocí vtipu…
– nečekejte, až se žák sám opraví; řekněte moment, naznačte žákovi, že něco není v pořádku, pak počkejte a dejte mu druhou šanci
– používejte gesta (kruťte rukou, vztyčte prst) a neverbální komunikaci (upřený pohled či výraz ve tváři)
– nechte pokročilejší žáky opravovat chyby méně pokročilých tím, že si je zapisují
– používejte metodu polohlasitých oprav: žák, který ví, opraví chybujícího žáka polohlasně a vy jen kývnete na souhlas
– věnujte čas prevenci typických chyb
– využijte chyby žáka/ů k dalšímu výkladu či vysvětlení
– reagujte pozitivně, pokud si žáci stěžují na češtinu – oceňte, že se učí tak těžký jazyk a že to zvládají
– můžete se chybě žáka zasmát, ale je třeba hned vysvětlit, proč jste se zasmál/a
– pochvalte žáky za dobrou detektivní práci, za odhalení chyby, pokud uděláte chybu vy jako učitelé
– upozorněte žáky na to, že pokud používají obecnou češtinu, měli by rozlišovat, v jaké situaci ji používají; nenechávejte ji bez komentáře, protože žáci si pak tento způsob komunikace zafixují a mohou mít potíže ve formálních situacích (úřad, banka, obchod)
– držte se spisovného jazyka; pokud někdo mluví obecnou češtinou, neodmítejte, ale přeformulujte
– podporujte žáky v produkci, vymezte si jen některé situace, kdy je budete opravovat
– opravujte důsledně, pokud vám jde o přesnost vyjádření, o nácvik nové fráze či konstrukce
– opravujte výběrově, pokud vám jde o plynulost, hlavním kritériem je pak srozumitelnost
– zjednodušujte, ale nemluvte agramaticky!
Opravy písemného projevu
-
- opravujte všechny chyby, ale rozlišujte způsob opravy – jevy, které mají žáci znát, třeba jen podtrhněte, ostatní (např. pokročilou gramatiku) opravte
- usnadněte si co nejvíc opravování:
- zadejte žákům co nejpřesněji, co mají psát
- nabídněte jim možné varianty, jednotlivé formulace
- kontrolujte jednotlivé fáze úkolů, tj. v poslední fázi (výstup) by už nemělo být tolik chyb, protože byly odstraňovány v průběhu psaní
- mějte připraveno řešení úkolu (k rozdání na papíře)
- nechte žáky konzultovat chyby mezi sebou (pod vaším dohledem)
- veďte žáky k používání příruček a slovníků
- využívejte ke kontrole zdatnějších žáků
- k řádce, ve které je něco špatně, udělejte tečku nebo čárku, žák sám musí odhalit chybu a text přepsat správně
- hodnoťte eseje krátkým písemným hodnocením (skvělé, výborné)
- opravujte raději např. zeleně než červeně, používejte obrázky: sluníčka, úsměvy…
| Více informací ke zpětné vazbě pro starší žáky naleznete rovněž ve třetí části článku Fáze psaní. |
|---|
Opravy ústního projevu
- brzděte příliš horlivé žáky, dejte nejdřív šanci tišším žákům; můžete například počítat do pěti, potom teprve mají horlivější možnost odpovědět
- po individuálním projevu shrňte jen nejzávažnější chyby bránící porozumění
(volně upraveno podle příručky Nízkoprahové kurzy češtiny pro cizince)