Používání odlišného mateřského jazyka ve škole: přínosy, rizika a legislativa

vícejazyčný chlapec
Nursultan se dlouhodobě setkává s nepřátelským chováním spolužáků kvůli tomu, že mluví rusky a používá tento jazyk ke komunikaci s dalšími kamarády během přestávek. Zpočátku šlo o poznámky a výzvy, aby používal výhradně češtinu, postupně se však situace změnila v každodenní posměšky a nátlak, že kdo ve škole nemluví pouze česky, do kolektivu nepatří. Takové chování je nejen tolerováno, ale i podporováno třídní učitelkou, která důsledné používání češtiny považuje za prostředek ke zlepšení jazykových dovedností. Často používá i frázi  „hezky česky”, kterou ostatní spolužáci hojně využívají při upozorňování na rozhovory dětí v ruském jazyce.
Situace dospěla do bodu, kdy byl Nursultan spolu s dalšími dětmi veřejně předveden před třídu a donucen „navrhnout si trest“ za mluvení rusky. Spolužáci hlasitě komentovali a navrhovali postihy, učitelka jejich reakce podporovala
a označovala navržené tresty za nedostatečné.
Pro jedenáctiletého chlapce se škola postupně stala místem strachu, ponížení a bezmoci.

S přibývajícím počtem vícejazyčných dětí v českých školách se množí i případy, kdy je komunikace v jiném než českém jazyce zdrojem konfliktů. Základní příčiny jsou přitom vcelku pochopitelné: Vícejazyční žáci si potřebují odpočinout od kognitivní zátěže, kterou přináší komunikace v dosud neosvojeném vyučovacím jazyce. Pokud jsou tedy v kontaktu s dalšími žáky ze stejného jazykového prostředí, přirozeně tíhnou k jazyku, jímž se spolu snáz domluví. Ostatní děti (nebo i učitelé) mohou tuto komunikaci vnímat jako dorozumívání se pomocí „tajného kódu”, kterému nemá rozumět nikdo jiný. Pokud emoce a dojmy převažují nad fakty a pravidly, která těmto situacím poskytují jasný rámec, může se příběh Nursultana a jeho spolužáků odehrát v každé škole. Jak takovému scénáři předejít?

Proč podporovat kontakt s mateřským jazykem i rozvoj vícejazyčnosti?

Předně je důležité si uvědomit, že znalost mateřského jazyka je pro vícejazyčné děti zásadní a je prospěšná z mnoha důvodů. Jazyk je nástrojem myšlení. Jeho používání podporuje rozvoj kognitivních funkcí, které člověku umožňují vnímat svět kolem sebe a zapojovat se do něj. Přerušení kontaktu s prvním osvojeným jazykem tak může velmi ohrozit celkový psychosociální vývoj dítěte. 

Potřeba komunikace s blízkými 

Pokud se mateřský jazyk cíleně nerozvíjí, stagnuje. Může se to stát zvláště mladším dětem, jejichž mateřský jazyk není při nástupu do české školy ještě plně rozvinutý. Později by pak těmto dětem mohla nedostatečná znalost mateřského jazyka způsobit vážné problémy v komunikaci, a tím i ve vztahu s rodiči a širší rodinou. 

Toto téma je dobré otevřít už při prvních kontaktech s rodiči vícejazyčných dětí. Někdy stačí vyjádřit pochopení a otevřenost k situaci dítěte. Někteří rodiče si však důležitost kontaktu s původním jazykem nemusí uvědomovat. Rozhovor ve škole tak může jejich pozornost navést tím správným směrem.

Podpora identity a sebevědomí. 

Pro všechny, a zejména pro děti, je příchod do nového kulturního prostředí velmi náročný. Než se do nového kolektivu začlení a stanou se jeho součástí, hledají oporu v tom, co si v sobě nesou a na co byly doposud zvyklé. Jedním z těchto opěrných pilířů je i mateřský jazyk. Pokud děti zjistí, že jejich mateřský jazyk je v novém prostředí vítaný a podporovaný, velmi jim to pomůže v adaptaci a celkové motivaci se do nového prostředí začlenit. Mateřský jazyk je nedílnou součástí jejich kulturní identity, jejich kořenů, na kterých budou moci vždy stavět.

I toto je bod k diskuzi s rodiči, ale zároveň i s dětmi ve třídě, a při koncepčnějším uvažování také k debatě v rámci celého pedagogického sboru. Inspiraci pro konkrétní kroky nabízejí příklady z praxe základních škol v Helsinkách a v Essexu. 

Rozvíjení znalostí při propojování obou jazyků 

Vícejazyčné děti potřebují smysluplné situace a mezilidskou interakci pro rozvoj češtiny i svého mateřského jazyka. Pokud si osvojí lingvistický systém, strukturu a pravidla svého mateřského jazyka, mnohem snáze se učí další jazyky. Využívání mateřského jazyka ve výuce jim navíc může pomoci prohloubit si znalost probíraného tématu.

Ideální je, pokud si dítě novou látku současně osvojuje v češtině i v mateřském jazyce. Tak si totiž vytváří jakési „háčky“, kterými pak zachytává vědomosti napříč svými jazyky. Je dobré se s rodiči domluvit na tom, jakým způsobem se budou pravidelně dozvídat o nové probírané látce, aby pak mohli s dětmi doma procvičovat související slovní zásobu i v mateřském jazyce. Tím podpoří jejich jazykový vývoj, jejich vícejazyčnost i jejich kognitivní vývoj. Dále mohou rodiče s dětmi například sledovat filmy nebo číst knížky v mateřštině.

Zapojení do výuky i při malé znalosti češtiny

Využívání mateřského jazyka vícejazyčných žáků a žákyň ve výuce umožní, že se tyto děti lépe zapojí, i pokud je jejich znalost češtiny dosud velmi malá. Budou totiž moci navázat na to, co už znají, nejen jazykově, ale i obsahově. 

Při skupinové práci můžeme žákům se stejným prvním jazykem nabídnout, aby spolu v tomto jazyce diskutovali, i když výstup prezentovaný před třídou má být v češtině. Žáci se slabší znalostí češtiny díky tomu získají pocit, že se na zadané práci skutečně podíleli. To, o čem spolu mluvili, uslyší při výsledném výstupu česky od spolužáka, který je v češtině pokročilejší. Ten měl naopak díky předchozí diskuzi příležitost prohloubit si své znalosti mateřského jazyka.

Obohacení pro všechny

Začleňování vícejazyčných žáků je výzva, ale i příležitost:

  • Členové pedagogického týmu rozšíří své kompetence (např. v oblastech plánování, vedení a reflexe výuky, ve vytváření vhodného prostředí pro učení či v oblasti profesní spolupráce), které využijí při péči o jakéhokoli žáka (nejen) s SVP.
  • Vícejazyčné děti se ve škole budou cítit vítané a v bezpečí – základní předpoklad učení.
  • Obohacené budou i třídní kolektivy. Všechny děti se budou setkávat s různorodostí, které se nevyhnou ani v běžném životě. Budou se s ní učit pracovat a získají příležitost vnímat ji jako zdroj obohacení. 

Různé způsoby podpory vícejazyčnosti popsal ve svém článku Jim Cummins „Existuje-li to, je to možné: vznik mnohojazyčných vzdělávacích iniciativ v kanadském prostředí“. Popisy jednotlivých projektů obsahují mnoho inspirativních příkladů realizace, odkazy na autentickou tvorbu vícejazyčných dětí a jejich tříd, vzniklé webové stránky jednotlivých projektů nebo zajímavá videa. 

Odlišný mateřský jazyk ve škole z hlediska práva

Legislativa (Listina základních práv a svobod, antidiskriminační zákon, školský zákon) jasně říká, že plošný zákaz komunikace v jiném než českém jazyce je nepřípustný. Vedl by k diskriminaci žáků z odlišného jazykového prostředí. 

Legislativní ustanovení uvedená ve schématu se promítají do tvorby školního řádu (respektive vnitřního řádu školní družiny) zejména při vymezení práv a povinností žáků (účastníků zájmového vzdělávání) a dále při formulaci podmínek zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.

I přesto se v poradenství na toto téma velmi často setkáváme s přesvědčením, že učitel (škola) jedná v nejlepším zájmu dítěte (dětí), pokud ve třídě plošně vynucuje komunikaci pouze v češtině.

Potřebuje mluvit co nejvíc česky

Nejčastějším argumentem škol pro zákaz komunikace v cizím jazyce je snaha urychlit osvojení češtiny. Výzkumy i praxe ale ukazují opak: rozvoj mateřského jazyka podporuje učení jazyků dalších.

Podrobněji o tom píše profesor Cummins v Teorii společné výchozí dovednosti

Ve výuce je legitimní požadovat komunikaci v češtině (vzdělávacím cílem vícejazyčných žáků je individuální posun v jazyce i srozumitelnost pro ostatní), ale mimo ni – zejména o přestávkách – je prostor pro používání jiných jazyků důležitý. Přináší vícejazyčným žákům příležitost k vydechnutí a odpočinku, což je pro jejich další motivaci i schopnost učit se nezbytné.

Jinými slovy trvání na tom, aby komunikace ve škole probíhala pouze v češtině, může mít zcela opačný výsledek, než jaký zdůrazňuje tento argument.

Předcházíme šikaně

Dalším velmi častým zdůvodněním plošného omezování je prevence šikany, ke které by mohlo docházet skrze domluvu v cizím jazyce. Šikanu však nezpůsobuje samotný jazyk, ale úmysl někoho vyloučit, ponižovat nebo mu ubližovat. Zákaz používání mateřského jazyka tedy neodstraňuje problémové chování, pouze omezuje všechny děti bez rozdílu. Je to podobné, jako kdyby škola zakázala šeptání, protože se při něm někdy pomlouvá. Zakáže se nástroj, nikoli nevhodné chování. 

Zákaz komunikace v cizím jazyce proto nelze odůvodnit bojem proti šikaně. K tomu má každá škola nastavené konkrétní kroky v rámci svého preventivního programu.

Chápání cizího jazyka jako „tajného kódu” (oni mluví jazykem, kterému my nerozumíme) lze nahlédnout i z opačné perspektivy (my mluvíme jazykem, kterému oni nerozumějí). Takový přístup má z pedagogicko-psychologického pohledu minimálně dvě výhody: dáváme jím najevo, že přijímáme pocit ohrožení vznikající na straně česky hovořící většiny, zároveň si ale vytváříme příležitost pro posilování schopnosti empatie a pochopení vůči situaci, v níž se nacházejí vícejazyční žáci.
Častý kontakt s komunikací v cizím jazyce může navíc podpořit motivaci pro učení se dalším jazykům.

Jak tedy předcházet šikaně spojené s komunikací v odlišném mateřském jazyce?

Šikanu s jazykem nespojovat

Jak jsme si ukázali, potlačení komunikace v cizím jazyce šikanu ani nevyřeší, ani jí nepředejde. Naopak ji může vyvolat (viz úvodní kazuistika). Pochopitelná je obava, že učitel kvůli neznalosti cizího jazyka nepozná, zda nedochází k šikaně či urážkám. Kvůli tomu však není možné považovat komunikaci v jiném jazyce automaticky za podezřelou. 

Plošný zákaz  nejen neřeší příčinu problému, ale dopadá i na děti, které se žádného nevhodného jednání nedopouštějí.

Řešit nevhodné chování

Pokud je cílem školy předcházet šikaně, měla by mít pravidla formulována tak, aby postihovala samotné nevhodné jednání. Urážka, zesměšňování, pomluva nebo záměrné vylučování z kolektivu jsou nepřijatelné bez ohledu na to, v jakém jazyce probíhají. 

Děti se učí zodpovědnosti za své chování, nikoli za svůj původ nebo jazyk.

V rámci výuky nastavit pravidla umožňující zapojení všech žáků

Jak jsme již uvedli, používání společného jazyka je v mnoha výukových situacích zcela legitimním pedagogickým požadavkem. Například při třídní diskusi, prezentacích nebo při zadávání úkolů je důležité, aby všichni účastníci rozuměli tomu, co se děje. 

Smyslem není zákaz jiných jazyků, ale zajištění rovného zapojení.

Přímo ve výuce zároveň přirozeně vznikají příležitosti pro použití mateřského jazyka. O skupinové práci jsme mluvili výše. Děti se stejným jazykem si ale také mohou vysvětlovat učivo, ověřovat porozumění zadání, navzájem si pomáhat nebo konzultovat obtížné úkoly. Zákaz této komunikace by mohl paradoxně ztížit vzdělávání právě těm dětem, které potřebují největší podporu. 

Vytvářet respektující a bezpečné klima třídy a školy

Systematická a kontinuální práce s třídním kolektivem představuje jeden z nejdůležitějších nástrojů pro vytváření bezpečného a respektujícího školního prostředí. Pravidelná péče o vztahy mezi žáky, rozvoj empatie, kultivace vzájemného respektu a schopnosti konstruktivně řešit konflikty pomáhá předcházet nejen šikaně, ale také projevům xenofobie, rasismu a dalších forem předsudečného chování. Pokud škola dlouhodobě posiluje kulturu respektu a sounáležitosti, snižuje riziko vzniku skupinového vylučování, nepřátelství vůči menšinám i tendence hledat viníka v odlišnosti druhých. Takové prostředí současně zvyšuje pocit bezpečí všech žáků a podporuje jejich aktivní zapojení do života třídy i školy. 

Prevence zaměřená na budování zdravých vztahů a pozitivního klimatu je proto účinnějším a pedagogicky vhodnějším nástrojem než opatření, která se soustředí na omezování projevů jazykové či kulturní odlišnosti.

Škola může například umožnit dětem představit svůj jazyk a zemi původu, zařazovat jednoduché jazykové aktivity do výuky nebo podporovat sdílení tradic, svátků a zvyků. Děti často velmi pozitivně reagují na možnost naučit se několik slov v jazyce spolužáka. Místo pocitu „oni jsou jiní“ vzniká zkušenost „něco nového jsem se dozvěděl“. To pomáhá budovat vztahy a snižuje riziko předsudků, které bývají jednou z příčin sociálního vylučování.

Příklad řešení vyhrocené situace

Výše popsané kroky vyžadují čas a systémový přístup. Než se je podaří realizovat, může dojít k tomu, že se konkrétní situace vyvine podobně jako v Nursultanově příběhu.

V takovém případě je důležité reagovat rychle, citlivě a koordinovaně. Cílem prvních kroků není hledat viníka, ale co nejdříve obnovit pocit bezpečí žáka, zastavit další prohlubování problému a vytvořit podmínky pro jeho systematické řešení. Je třeba co nejrychleji nastavit jednotné postupy školy, podporu všech zúčastněných a vyslání jasného signálu, že škola usiluje o bezpečné a respektující prostředí pro všechny žáky. Zaměřit bychom se měli zejména na tyto body:

  • zastavit nevhodnou praxi a jasně sdělit pedagogům, že veřejné ponižování ani omezování používání mateřského jazyka o přestávkách není přípustné;
  • individuálně podpořit dotyčného žáka a ujistit ho, že škola jeho situaci řeší;
  • svolat jednání vedení školy, školního poradenského pracoviště a třídní učitelky;
  • informovat zákonné zástupce o zahájení řešení situace;
  • naplánovat práci s třídním kolektivem a následné vyhodnocení;

Rychlá, citlivá a promyšlená reakce školy může významně ovlivnit další vývoj celé situace. 

I závažné situace mohou být impulzem ke změně školního prostředí – pokud škola reaguje jednotně a systematicky, může obnovit pocit bezpečí žáka, posílit důvěru jeho rodiny a přispět k budování kultury vzájemného respektu v celé třídě. 

 

Našli jste v našem článku informace, které jste hledali?