Již na začátku devadesátých let byla v Evropské unii vyvinuta snaha umožnit porovnání jazykových znalostí jednotlivců a postupně vznikl takzvaný Společný evropský referenční rámec pro jazyky (SERR), který byl posléze adaptován pro jednotlivé evropské jazyky, mezi nimi také pro češtinu.
Specifikum pak představuje ještě druhý jazyk oproti cizímu (více v článku o rozdílech češtiny jako cizího jazyka a ČDJ), ale i v této oblasti se SERR prokázal jako směrodatný podklad pro tvorbu kurikula, sylabů, zkoušek a učebnic. Se šesti úrovněmi SERR (A1, A2, B1, B2, C1, C2) pracuje mimo jiné také náš Soubor pomůcek ke zjištění jazykové úrovně.
Každá úroveň má jednak celkovou charakteristiku, například úroveň B1 se vyznačuje tím, že žák dobře zvládá běžné vyjadřování, ale má ještě určitou bariéru ve výuce, především s vyjadřováním v oblasti akademického jazyka, psaním a čtením složitějších textů. Jednak ke každé úrovni patří tzv. deskriptory, tj. popisy konkrétních dovednosti, které pomáhají jednak při (sebe)hodnocení žáků, ale také při definici obsahu (cílů) češtiny jako druhého jazyka. Deskriptory pro češtinu jako druhý jazyk najdete pro každou jazykovou dovednost podle věku a jazykové úrovně v nástroji NPI. V našem Návodu JAK ZJISTIT ÚROVEŇ ZNALOSTI ČEŠTINY najdete popis jednotlivých úrovní a inspiraci, co pomáhá každou z těchto úrovní překonat.
K čemu slouží deskriptory a popisy úrovní?
Samotné deskriptory i popisy úrovní mohou sloužit k přesnějšímu určení jazykové úrovně žáka, případně učebnice, a potažmo k tvorbě dalších plánů výuky. Mohou představovat cíle výuky, zároveň nám pomůžou ověřit pokrok žáka v průběhu času. Důležité pro nás je však také, že na základě zjištěné úrovně žáka lze blíže definovat potřebnou podporu v rámci školního vzdělávání.
V této souvislosti bychom se vždy měli ptát nejen na to, na jaké úrovni se žák nachází, ale jak velkou podporu potřebuje, aby mohl realizovat svůj vzdělávací potenciál. Úrovně nám zkrátka mohou posloužit, abychom určili rozměr potřebné podpory žáka, aby se plnohodnotně mohl účastnit výuky v naší konkrétní škole a jeho konkrétní situaci.
Čím vyšší jazyková úroveň žáka, tím menší bude jeho potřeba podpory ze strany školy a tím větší zodpovědnost lze přesunout na něho samotného. Je logické, že nelze očekávat, že žák na úrovni A1 (resp. dokonce tzv. A0, kdy skutečně ještě nemá žádné znalosti češtiny) napíše sloh odpovídající nárokům kladeným na jeho spolužáky, kteří navštěvují českou školu od první třídy. Jakou podporu však potřebuje, aby tento sloh jednoho dne, nejlépe co nejdříve, dokázal napsat? Anebo pokud máme žáka, který zrovna prochází učebnici na úrovni B2, můžeme mu již dát napsat stejný test z přírodopisu jako ostatním žákům? Jak moc ho můžeme podporovat, abychom mu zase nevzali motivaci se zapojit do dění ve třídě a samostatně se učit? Anebo kolik hodin týdně ještě máme z výuky „vytahovat“ žáka, který je například na úrovni C1, abychom mu poskytli jazykovou podporu? Potřebuje ji ještě vůbec? Jakou konkrétní formu by měla mít jazyková podpora v každém z popsaných příkladů?
Je tedy dobré znát jazykovou úroveň žáka, ale stejně tak důležité je umět pracovat s ní jakožto ukazatelem potřebné míry podpory. V následující grafice najdete zjednodušený přehled jazykových úrovní podle SERR a korespondující jazykové podpory žáka na dané úrovni.
Zdroj: Titěrová, K. a kol. 2021. Strategické cíle pro jazykovou přípravu a rovné příležitosti pro roky 2021–2022. META, o.p.s.: Praha, str. 6.
Toto schéma pracuje, jako ostatně každé schéma, s určitou mírou abstrakce, a tudíž nelze označit za platné ve všech případech a při jeho použití je vždy potřeba rozlišit okolnosti každého individuálního případu, a to dle možností školy a žáka i jeho rodiny, formy práce poradenského zařízení a dalších. Dále je potřeba brát v úvahu, že se žáci často nacházejí na různých úrovních SERR, pokud jde o jednotlivé dovednosti. Například se může žák velmi dobře orientovat v psaných textech v učebnicích, pravidlech a grafech a bez problémů zvládnout napsat krátký text o knize, kterou si přečetl, nicméně mu činí velký problém mluvit o běžných věcech, jako jsou jeho denní program a záliby. Pokud jde o čtení a psaní, odpovídá tedy úrovni B1, nicméně v oblasti mluvení ještě nezvládá ani úroveň A2. Je tedy potřeba pečlivě zvážit, který stupeň a jaká forma podpory jsou pro něj vhodné.
Stupně podpory zhruba zahrnují vždy dvě úrovně podle SERR, přičemž se jedná o tři rozlišené stupně podpory – intenzivní, střední a ve výuce, respektive na střední škole intenzivní příprava a dlouhodobá podpora. Každý z nich pak může být poskytnut v několika podobách, a to v závislosti také na stupni školy, jak uvádíme v navazujících podkapitolách.
—
Použité zdroje (v tomto článku i dalších podkapitolách):
https://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/spolecny-evropsky-referencni-ramec-pro-jazyky
https://en.wikipedia.org/wiki/Common_European_Framework_of_Reference_for_Languages
https://www.msmt.cz/uploads/Vyhlaska_c._272016_Sb._o_vzdelavani_zaku_se_specialnimi_vzdelavacimi_potrebami_a_zaku_nadanych.pdf
Nosálová, B. a Mlynářová, H. https://www.inkluzivniskola.cz/Jak-zjistit-uroven-cestiny-diagnostika
Nosálová, B. a kol. 2020. Učíme češtinu jako druhý jazyk. META, o.p.s.: Praha.
Titěrová, K. a kol. 2021. Strategické cíle pro jazykovou přípravu a rovné příležitosti pro roky 2021–2022. META, o.p.s.: Praha.