Čeština jako druhý jazyk – jiný, zajímavý, praktický pohled na náš rodný jazyk
Úvahy anonymní učitelky ČDJ
Když jsem začala učit češtinu vícejazyčné děti s nedostatečnou znalostí češtiny, nevěděla jsem, jak na to. Můj žák se učil nazpaměť koncovky mužského rodu jednotného čísla podle vzoru muž. I když byl statečný a vytrvalý, tuto cestu jsme rychle opustili. A místo memorování jsme se zaměřili na smysl.
„Chcete něco? Pak žádáte o nějaký objekt. To bývá 4. pád. Odkud kam pojedete? Naučíme se koncovky 2. pádu.“ Slova ve větě nebyla pouhými gramatickými tvary s koncovkou, ale koncovka najednou získala smysl. Jak má cizinec určit pád v drilovém cvičení u slov „tatínkovi“, „mamince“, „Karla“…? Ve spojení „Dám to mamince.“ nebo „Půjdeme bez Karla.“ to dává smysl.
Když se podíváme do učebnic určených pro české děti, najdeme tam přehledy koncovek, a žáci dostanou za úkol se naučit koncovky mužského rodu jednotného čísla vzoru muž. Proč se neučí, že když něco chci, bude to pád objektu, 4. pád?
My jako učitelé češtiny jako druhého jazyka klademe důraz na to, že když něco chci, potřebuju říct: „Prosím…, Můžu…, Můžu dostat…, Mohla bych si půjčit…“ a k tomu připojím CO? „Prosím, tužku, Můžu vodu? Můžu dostat papír? Mohla bych si půjčit nůžky?…“
Vícejazyčné děti s nedostatečnou znalostí češtiny a metoda výuky češtiny jako druhého jazyka mě přivedly k otázkám, že se neučíme češtině rozumět, že nerozumíme tomu, proč se něco učíme a jaký to má smysl. Vícejazyčný žák nebo žákyně se nás ale velmi často ptá: „Proč? Proč to tak je?“ Proto můžeme v ČDJ najít spoustu inspirace a spoustu dobrých nápadů a aktivit, které jsou užitečné i pro rodilé mluvčí. Zaměřují se totiž na smysl a jsou praktické. Místo vzoru stavení můžeme pro začátek použít slovo náměstí – a to jsme jen u vzorů…