Individuální vzdělávací plán v MŠ (IVP)

Individuální vzdělávací plán (IVP) je samostatné podpůrné opatření, které konkretizuje vzdělávání dítěte nebo žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Popisuje, jak budou uplatňována další podpůrná opatření a jak se navzájem doplňují.
IVP se zpracovává od 2. stupně podpůrných opatření, a to na základě doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ) a se souhlasem zákonného zástupce dítěte nebo zletilého žáka. Mateřská škola tedy nezpracovává IVP automaticky všem dětem s druhým a vyšším stupněm podpůrných opatření, ale pouze těm, kterým toto opatření stanovilo ŠPZ.

IVP vychází ze školního vzdělávacího programu (ŠVP) a jeho naplňování vyhodnocuje ŠPZ ve spolupráci se školou nejméně jednou ročně. Podpůrná opatření se realizují na základě písemného souhlasu rodičů.

Forma plánu je standardizovaná a závazná; formulář IVP je součástí vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, a musí být tedy v dané podobě používán. Plán obsahuje mimo jiné následující položky:

  • Cíle plánu
  • Metody výuky
  • Úpravy obsahu vzdělávání
  • Úprava očekávaných výstupů vzdělávání
  • Organizace vzdělávání
  • Způsob zadávání a plnění úkolů
  • Způsob ověřování vědomostí a dovedností žáka
  • Hodnocení žáka

Zaměření plánu je komplexní; u vícejazyčných dětí je však důležité systematicky plánovat rozvoj češtiny. Přílohou plánu může být i část zaměřená na jazyk. Při individuální práci s dítětem je vhodné vycházet z jazykové diagnostiky, tedy zmapovat, co už dítě umí a v čem potřebuje – v jednotlivých oblastech jazyka – podpořit. Pedagog by se neměl soustředit pouze na slovní zásobu, ale také na gramatiku či výslovnost. Pomůckou může být následující tabulka, která udává směr, čemu věnovat pozornost při posuzování jazykových schopností dítěte.

Soustředíme-li se na systematický rozvoj češtiny, bude po úvodní jazykové diagnostice zásadní stanovení cílů (co chceme v rámci určitého období dítě naučit) a volba metod (jak budeme s dítětem pracovat).

Cíle

Cíle by měly být konkrétní a snadno uchopitelné, je třeba se vyvarovat obecným frázím typu: Dítě rozvine své jazykové schopnosti a rozšíří slovní zásobu. Takový cíl neudává žádný směr, ani nelze následně ověřit.
Konkrétní cíle mohou vypadat například takto:

  • Dítě se naučí 5-7 nových slov v konkrétní tematické oblasti.
  • Dítě aktivně používá základní číslovky (jeden, dva)
  • Dítě dokáže vyjádřit zápor (To není kočka. To není pes.)

Cíle by měly být dosažitelné a smysluplné, musí se vztahovat k aktuálním jazykovým potřebám dítěte. Důležité je také vycházet z plánovaných tematických oblastí a činností pro třídu. Vytipovaná slova z plánu dítěte pak lze zapojit i do dalších činností v rámci práce s celou třídou, aby dítě mělo více příležitostí si je zapamatovat.

Metody výuky

Po stanovení cílů hledáme vhodné prostředky k jejich naplnění. Můžeme zvlášť popsat podporu dítěte při různých formách práce (individuální, skupinová v kurzu češtiny, řízená činnost s celou třídou). V rámci kurzu češtiny si můžeme navrhnout a vypsat vhodné typy jazykových her:

  • hledání a pojmenovávání obrázkových kartiček rozházených po třídě (slovní zásoba, kterou chceme dítě naučit)
  • sledování skrz dalekohled a pojmenovávání toho, co vidíme na vybraných obrázcích (vidím + 4. pád, například vidím hrušku)
  • skládání vět s KIKUS kartami

Doporučení

IVP slouží také k rozvržení dalších podpůrných opatření. Mateřská škola při jeho tvorbě vychází z doporučení, které obdrží z ŠPZ (PPP nebo SPC), ve kterém bývají již vytyčené cíle i metody výuky. K plánu je možné zpracovat podrobnější přílohu, kde se k jednotlivým opatřením i cílům rozepíšeme. Tato příloha nám bude užitečná při vyhodnocení, je zde prostor zdůvodnit konkrétní postupy a také navrhnout další, pro následné IVP. S plánem pracujeme jako s živým materiálem, který nám udává rámec pro práci s vícejazyčným dítětem. Plánujeme zhruba na měsíc dopředu, je však možné podle pokroků dítěte IVP upravovat i častěji. Důležité je práci s dítětem individualizovat a diferenciovat pro něj výstupy i aktivity tak, aby je mohlo podle své jazykové úrovně zvládnout.

Oficiální formulář IVP včetně návodného textu k vyplnění je k dispozici zde.

Příklad: Pro dítě s OMJ může být zvoleno například také podpůrné opatření výuka češtiny 4×15 minut týdně. Pedagog v takovém případě popíše do IVP, kdy a jakou formou bude čeština pro dítě realizována (např. individuálně či skupinově pro více dětí s OMJ, ve čtyřech 15 minutových chvilkách či například ve dvou půlhodinách.)

Našli jste v našem článku informace, které jste hledali?

Doplňující články