Autorka textu: Kristýna Titěrová, programová ředitelka
Blíží se termíny jednotných přijímacích zkoušek na SŠ s maturitními obory a s nimi i pro mnohé děti rozhodující okamžiky, které mohou významně ovlivnit jejich blízkou i vzdálenou budoucnost. Letos je situace logicky jiná než v předchozích letech. Žáci devátých tříd začali do školy v omezeném režimu chodit až v květnu po téměř dvouměsíční pauze. A chodí se připravovat právě na přijímačky. Jak se dá zameškané dohnat je samozřejmě otázka, rozhodně spousta z nich teď není ve studijním módu… Jiné je to také v tom, že je čeká jen jeden pokus. Což je pěkně stresující.
Jelikož se v naší organizaci zabýváme hlavně dětmi a žáky s odlišným mateřským jazykem, kteří k přijímačkám přichází s často omezenou znalostí vyučovacího jazyka, ráda bych v tomto článku věnovala pozornost právě jejich perspektivě. A to v obou významech tohoto slova.
Perspektiva jako hledisko
Testy z českého jazyka a matematiky jsou koncipovány “samozřejmě” pro rodilé mluvčí. U testu z ČJ to znamená, že hodnotí, do jaké míry si uchazeč osvojil svůj mateřský jazyk, který ho většinou obklopuje již od narození (přesněji od prenatálního věku). Zároveň se v daném jazyce většinou devět dalších let systematicky učil číst a psát. A učil se hlavně jazyková pravidla, jejich aplikaci i tzv. metajazyk, kterým se jazyk popisuje – to se totiž objevuje v testu požehnaně. A nejen to, rozvíjel v tomto jazyce veškeré další znalosti a dovednosti. Jak je to ale s žáky, kteří se český jazyk teprve učí, přišli do Česka třeba před čtyřmi lety, nebo dokonce až v září deváté třídy? Možná si myslíte, že mají jiné, přizpůsobené testy? Nebo že by měli jen pohovor?
Omyl! Všichni uchazeči skládají stejnou zkoušku (vždyť je přece jednotná!), nevadí, že nerozumí komplikovanému, mnohdy i nejednoznačnému zadání, natož dlouhému textu, ve kterém mají najít hrubku, citově zabarvené slovo nebo slovo odvozené. Nějaké výjimky u tak důležité zkoušky nebereme v našem vzdělávacím systému v potaz! Maximálně můžeme v poradně doporučit několik minut navíc a slovník… Minuty navíc vám ale s testem, který měří znalosti z předchozích 9 let, ale i jazykový cit, nepomohou, pokud jste se češtinu systematicky neučili několik let. A nebo nejste génius. Výskyt obou případů je zhruba stejně početný… (oprava: geniálních dětí je asi víc než těch, co měly na základní škole intenzivní a systematickou výuku češtiny. Navíc z určitého pohledu jsme geniální všichni, ale to už je zase jiné téma.)
Divíte se? My taky… čekali bychom, že při přípravě tak zásadního rozhodnutí (myšleno zavedení jednotné přijímací zkoušky), které ovlivňuje přístup mladých lidí k dalšímu vzdělávání, bude CERMAT a především MŠMT zvažovat všechny znevýhodněné skupiny a upravovat jim podmínky. Protože rovný přístup neznamená, že všichni dělají tu stejnou zkoušku, ale že se předchází znevýhodnění, aby všichni měli stejné příležitosti a šance. Což tedy jednotná zkouška rozhodně nedělá. “Inkluze u nás končí jednotnou přijímací zkouškou,” je povzdech jedné paní učitelky, který situaci skutečně plně vystihuje. Nástrahy didaktických testů z českého jazyka jsme popsali podrobněji na našem webu.
Výjimky, chytáky a statistiky
Zajímají vás výjimky a chytáky, tak jako autory testů z češtiny? Jedna výjimka se skutečně najde. Uchazeči o SŠ, kteří přichází přímo ze zahraničí totiž mohou žádat o odpuštění testu z ČJ a dělají pouze pohovor. Jenže má to chyták! Matematický test skládají stejný jako jejich čeští (budoucí?) spolužáci, takže smůla, ten je pro ně opět nesrozumitelný. Obsahuje totiž složité instrukce, které zamotají hlavu kolikrát i rodilému mluvčímu, ale i jednotlivé úkoly vyžadují porozumění dlouhým textům slovních úloh apod. Ukázkové problémové úlohy z M jsme popsali také na webu.
Zajímají vás statistiky a data? Nás ano, ale moc jich k dispozici není. Úspěšnost žáků bez dostatečné znalosti jazyka v ČR bohužel nikdo nesleduje (a to nejen u přijímaček). Právě proto také není přijímána žádná náprava, což ale není nic výjimečného, evidence-based policy ve vzdělávacím systému bohužel zatím neumíme. Jediné, co se dá zjistit, je úspěšnost právě těch uchazečů, kteří si požádali o odpuštění testu z češtiny a skládali jen test z matematiky. Jejich průměrná úspěšnost v matematice je o téměř 13 % nižší, než je průměrná úspěšnost všech uchazečů. Toto číslo se týká 280 uchazečů z loňského roku, takže zlomku reálně jazykově znevýhodněných žáků.
Ale i tak se dá ze statistik něco vyčíst. Například to, že žáků cizinců na základních školách za posledních pět let výrazně přibylo, nárůst je z 16,5 tisíce ve školním roce 2014/15 na 24 tisíc žáků s cizí státní příslušností v roce 19/20, tedy o více než třetinu. Oproti tomu na středních školách se situace za poslední roky moc nemění a cizinců je tam stále více méně stejně (kolem 9 tisíc). Což může znamenat, že skutečně přes jednotnou přijímací zkoušku někteří z nich neprojdou.
Situaci může dokreslit také porovnání statistiky Ministerstva vnitra a Ministerstva školství, které ukazuje, že rozdíl mezi cizinci ve věku 15-19 let (tzn. ve věku střední školy) a těch, co reálně studují SŠ, je 11 tisíc! Část z nich je ještě na ZŠ, ale většina z nich je zřejmě zcela mimo vzdělávací systém. A to je problém! Možná si říkáte, že ten problém je hlavně jejich, tedy mladých cizinců. Ale tak jednoznačně to rozhodně nelze vnímat.
Perspektiva jako možnosti v budoucnosti
Jestliže totiž náš vzdělávací systém neumí reagovat a podpořit znevýhodněné skupiny v tak kritické situaci, tedy v přechodu do středního vzdělávání, které vlastně připravuje na budoucí povolání, naprosto zásadně mrhá potenciálem těchto mladých lidí. My v METĚ to bohužel vidíme na denní bázi, kdy mladí lidé musí konfrontovat své ideály o vysněné škole či povolání s reálnými možnostmi úspěchu u přijímaček. A nemálo z těch nadaných končí na učebních oborech, ke kterým nemají vztah, ačkoliv jejich snem byla vysoká škola. A ví to i učitelé základních škol, kteří k nám volají a radí se, jak umožnit jejich žákům přechod na vybranou střední, ti hodně aktivní nelení a domlouvají se s řediteli konkrétních škol, doučují, domlouvají s poradnami úlevy apod. Ale dává to smysl? A je to rovné a fér? Protože je spousta těch, za které se nikdo takto nepostaví…
Důsledkem těchto vážných nedostatků našeho vzdělávacího systému má velká část mladých lidí ztížený přístup ke střednímu vzdělávání. Pokud se na SŠ dostanou, častěji než čeští spolužáci opouští školu kvůli neporozumění, rychlému a pro ně nezvladatelnému tempu a hlavně nedostatečné podpoře a systematické výuce češtiny jako druhého jazyka. Podle statistik, které máme z MŠMT, je jejich šance na řádné a úspěšné ukončení střední školy o polovinu nižší než u českých spolužáků. Šest z deseti cizinců totiž neukončí školu v řádném termínu, zatímco mezi Čechy jsou to “pouze” 3 z 10!
Nutno dodat, že veškeré statistiky, které je možné dohledat, pracují pouze s kategorií cizinec, tedy občan cizího státu. Ale podle našich zkušeností jsou ve školách tisíce dětí, které sice mají české občanství, ale doma mluví odlišným jazykem a ten vyučovací ještě nemají (dostatečně) osvojený. Kolik z nich má problémy na SŠ kvůli jazykové bariéře, opět nikdo systematicky nezjišťuje a o systematické podpoře také nemůže být proto ani řeč.
Výše zmíněné může mít velmi neblahé následky v oblasti zaměstnanosti, ekonomické soběstačnosti, sociálním zabezpečení a celkové integraci této cílové skupiny. Pro společnost jako celek mohou být dopady v sociální soudržnosti, ekonomické situaci a bezpečnosti v celospolečenském měřítku. Česká republika tak plýtvá potenciálem mnoha mladých lidí jen proto, že nebere v potaz jejich jazykové znevýhodnění u důležitých zkoušek, ale ani při studiu.
Součástí perspektivy mladých žáků s OMJ na SŠ, pokud celé roky studia úspěšně zvládnou, je maturita z češtiny. Její koncept v podobě didaktického testu, písemné práce a ústní zkoušky je pro mnoho žáků skutečným hřebíčkem do rakve. Je to taková variace na stejné téma, protože i maturitní test je koncipován pro rodilé mluvčí, měří znalosti a dovednosti v jazykovědě a literární historii, jazykový cit, slovní zásobu a porozumění velmi složitým uměleckým textům (kolegyně vždy dává k dobru úryvek z Mechanického pomeranče, jazykově experimentálním to díle, který je vlastně nesrozumitelný pro většinu smrtelníků, ať jsou rodilí mluvčí nebo Tataři). Ale to je zase na jiné, stejně rozsáhlé téma. Pokud vás zajímá autentická výpověď, poslechněte si třeba Bertolda, který maturitě věnoval 2 roky života navíc.
O čem sním?
Již od zavedení jednotné přijímací zkoušky se objevují názory, že jsou nerovné ze samotné své podstaty, protože testují znalosti jen ze dvou profilových předmětů, tj. českého jazyka a matematiky, zatímco paleta dovedností, znalostí, zájmů a silných stránek uchazečů je mnohem pestřejší, stejně jako zaměření středních škol.
Ano, proč zrovna tyto předměty? Kolik dětí jde reálně studovat nakonec matematiku nebo český jazyk? Když už něco testovat, proč ne například studijní předpoklady ?
A pokud “se udělalo” rozhodnutí, že právě čeština a matematika je klíčová, proč testy z češtiny měří především znalosti, lingvistické a literární pojmy, navíc obsahují spousty chytáků a výjimek z pravidel? A úlohy z matematiky jsou sice jakože ze života, ale pro život vlastně neuplatnitelné? RVP pro základní školy přineslo poměrně velkou revoluci v zaměření na kompetence a dovednosti, to ovšem testy vůbec nereflektují (taky by se to testovalo velmi obtížně), proto se obloukem kvůli konceptu testů vracíme pouze k memorování, biflování a (průběžnému) testování, protože učitelé cítí tlak a zodpovědnost žáky na testy připravit. Což velmi zřetelně ovlivňuje způsob výuky na ZŠ. Na rozvoj dovedností a kompetencí pak není čas. Opravdu toto chceme?
Ano, máte pravdu, že toto se netýká jen žáků s OMJ, ale všech. Nemyslím si totiž, že kosmetická úprava testu jen pro žáky bez dostatečné znalosti vyučovacího jazyka, nebo nahrazení testu pohovorem toto řeší. Protože pak se budou ozývat hlasy z druhé strany, že to přece není fér. A to nám k soudržnosti taky nepomůže…
Pokud můžu snít, tak sním o tom, že cílem základního vzdělání je rozvíjet kompetence pro (šťastný a spokojený) život. A proto se “výuka” zaměřuje na podporu sebepoznání, včetně porozumění emocím a prožívání, poznání vlastních silných stránek a také slabých, jež potřebuju rozvíjet. Následovaná kvalitním kariérovým poradenstvím. Součástí “výuky” je i poznání druhých, respekt k tomu, jak to mají, nácvik komunikace, spolupráce, řešení problémů, ale i kritické čtení a myšlení a demokratické principy (v praxi!). Výukové předměty, včetně češtiny a matematiky jsou vnímány jako prostředek k těmto dovednostem, nikoliv cíl sám o sobě.
Na výše zmíněné kompetence je RVP vlastně do značné míry koncipováno už dnes. Jen je bohužel vedle toho naddimenzováno učivo naučných předmětů. A to, že se nakonec testují tvrdé (a mnohdy zbytečné) znalosti z ČJ a M, je zhýralost a ukazuje, že nám vůbec není jasné, proč děti do povinné školy posíláme…
Vše, o čem píšu, je vlastně v rozporu s jakýmkoliv testováním, protože kompetence a dovednosti se na papíře a jednotně testují poměrně těžce. Proto souhlasím zcela s názory, že vhodnější je jednotné zkoušky zrušit. Ale ponechat školám možnost tyto znalosti testovat, pokud chtějí mít jasná kritéria. U přijímání se pak zaměřit na doporučení školy/kariérového poradce a zejména na tvorbu portfolií, která ukazují skutečné dovednosti, profilaci uchazeče, zájem, včetně mimoškolních aktivit.
U takové zkoušky by i uchazeč s omezenější znalostí vyučovacího jazyka mohl ukázat, jaké má předpoklady pro studium.
A co bychom potřebovali změnit alespoň pro žáky s OMJ?
Pokud zůstane testování z českého jazyka, tak pro žáky s OMJ je třeba vytvořit test, který bude zjišťovat úroveň znalosti jazyka. Tedy podobně jako například u angličtiny nebo němčiny určí “úroveň” dovedností v cizím, v tomto případě druhém jazyce. Podobně, jako jsou koncipovány již dnes testy u maturitní zkoušky pro neslyšící, kteří se češtinu často také učí jako druhý jazyk.
Zvládnutí testu by nebylo přímo kritériem pro přijetí, ale bylo by podkladem pro rozhodnutí, zda uchazeč zvládne studium na SŠ, nebo potřebuje ještě rozvíjet jazyk. A ten by měl uchazeč, který jazyk neovládá nebo ovládá velmi málo, možnost rozvíjet v přípravném kurzu, třeba celý rok před střední školou. Protože tato “investice” se vyplatí, každý (nejen) středoškolský učitel vám potvrdí, že je nesmírně náročné učit třeba technické předměty, nebo i dějepis (o češtině, která je vlastně jazykovědou, ani nemluvě) někoho, kdo ještě nerozumí dobře česky ani na komunikační úrovni.
Ale o tom, jaké kompetence výuka žáků s OMJ od učitelů vyžaduje, nebo jak je to s přípravnými jazykovými kurzy až jindy….
A co si o přijímačkách myslíte vy?
Článek zveřejněn také na novém blogu Kristýny Titěrové.