V každé třídě se objeví větší či menší počet žáků s individuálními předpoklady pro získávání vědomostí a dovedností nejen v rámci češtiny, ale i dalších předmětů. V hodinách češtiny jako druhého jazyka je to v zásadě pravidlem. Výuka v heterogenní skupině se podobá výuce v jednotřídce. Ve třídě se schází žáci, z nichž zpravidla žádní dva nejsou na stejné jazykové, vědomostní a často i věkové úrovni:
„Jeden z žáků částečně rozumí, zvládne čtení, ale neumí psát. Druhý nerozumí, nezvládne čtení ani psaní. Třetí čte i píše, ale nerozumí ničemu z toho, co přečetl nebo napsal. Čtvrtý poměrně rozumí, čtení ani psaní však nezvládne. Pátý částečně rozumí, čte i píše, ale nedokáže mluvit. Šestý rozumí, čte, ale nemluví a píše jen tiskacím. Úroveň vzdělání ze zemí původu je u dětí různá.“
Cílem práce s heterogenní skupinou je vytvořit takové podmínky, které vyhovují všem, nebo alespoň většině žáků ve třídě. Proto přinášíme stručný souhrn toho, jak toho dosáhnout.
TIP! Práce s heterogenní skupinou je na žebříčku obtížnosti jednotlivých pedagogických disciplín rozhodně velmi vysoko. Proto na sebe buďme hodní a přiznejme si, že nemusí být v našich silách zajistit, aby celý čas začátečníci i pokročilí pracovali skutečně na 100 %. Někdy prostě dojde k tomu, že začátečník bude chvíli ztracený a pokročilý se zase bude nějaký čas nudit, ale to neznamená, že jsme jako učitelé selhali. Důležité je se po lekci na chvíli zastavit a uvědomit si, zda bylo možné se kritickým situacím nějak vyhnout (a co pro to můžeme udělat příště) a zda vůbec spadají do naší sféry vlivu.
Následující principy a tipy vycházejí z metodiky Karly Kubíčkové Zkušenosti s výukou v heterogenní třídě pro jazykovou přípravu a vlastní praxe lektorek a metodiček.
Obsah článku
Vyučující ve smíšené třídě
Je trpělivý a laskavý.
Nepreferuje rychlost práce na úkor porozumění. Jeho přívětivost se nevylučuje s důsledností.
Má zájem o jednotlivé žáky.
Je flexibilní a poznává sociální zázemí žáků (někteří trpí posttraumatickými poruchami, setkávají se s jinou kulturou, bývají uzavření a když se po čase svěří, máte pocit, že by bylo lépe nevědět). Důležitá je dobrá spolupráce nejen s rodiči, nýbrž i s vedením školy.
Vyjadřuje se jednoduše a názorně.
Ve výuce používá jednoduchý jazyk doplněný o větší množství neverbálních gest než v běžné třídě a doplňuje ho celkově větším množstvím didaktických prostředků, které pomohou žákům ve správném pochopení probírané látky (obrázky, fotky, schémata, klíčové vizuály apod.).
Pečlivě plánuje výuku i různé varianty.
Výuka v heterogenní třídě vyžaduje větší plánování a individualizaci, aby nevznikl chaos. Každý by si měl z hodiny něco odnést, cílem je něco naučit, nejen žákům ukrátit dlouhou chvíli. Je třeba počítat s tím, že atmosféra třídy bývá hlučnější.
Vyučující by měl mít připravené pracovní listy nebo jiný materiál různých úrovní obtížnosti, také by měl mít „krizový plán“ – práci pro ty, kteří ukončí úkol dříve, než jsme plánovali (a oni nebudou tiše sedět, jak bychom si přáli) nebo pro případ, že něco „nevyjde“.
Vyučující by také měl mít stále přehled o tom, co kdo dělá a na jaké úrovni jednotliví žáci jsou.
Jak si zorganizovat výuku:
Nejdřív se nadechnout a nezpanikařit.
Uspořádat si třídu.
Čím méně žák rozumí a čím méně je samostatný, tím blíže k vyučujícímu by měl sedět. To se týká rovněž nově příchozích žáků. Dbáme však na to, aby ho to zároveň nijak nevyčleňovalo ze zbytku třídy. Ideální pro tyto případy je rozmístění lavic do podkovy, pokud to dispozice třídy umožňují.
Vytvořit skupiny.
Třída je rozdělena na maximálně 3 skupiny (ideální jsou 2), přibližně stejné úrovně, příp. věku. Je-li skupin více, je nesnadné udržet si přehled o tom, co kdo dělá. Je optimální, aby měl každý možnost se do výuky aktivně zapojit na odpovídající úrovni. Skupiny jsou volné, žáci v případě potřeby některé činnosti vykonávají s jinou skupinou.
Žáci se mohou do skupin řadit také sami, podle toho, na co se cítí – pokaždé se mohou zařadit do jiné skupiny (podle tématu). My jako učitelé je známe velmi dobře, a proto je můžeme případně motivovat k volbě skupiny, především v případě žáků, kteří mají pokročilejší dovednosti, ale nízké sebehodnocení.
Jak si můžeme rozdělit žáky do skupin a jak se od sebe liší:
| SKUPINA A: nečtenáři (6-7 let) | SKUPINA B: mladší školní věk (8-12 let) | SKUPINA C: starší školní věk (13 let a starší) |
|---|---|---|
| děti ještě zpravidla nezvládají disciplínu ve třídě | začínají pracovat systematičtěji, jsou disciplinovanější | pracují samostatně a systematicky |
| jsou otevřeni pohádkám, písničkám, říkankám, mají obrovskou fantazii | jsou otevřeni všemu novém, ještě se spokojí s pohádkou, ale už je zajímá opravdový svět a svět jejich vlastních hrdinů | raději pracují s materiály pro dospělé, zajímá je všechno neobvyklé, elektronické zdroje |
| pracují individuálně, práce ve skupinách či dvojicích není vhodná | pracují už ve skupinách – i smíšených, ale pokud mají pracovat ve dvojicích, je lepší v genderově stejných | |
| rádi vybarvují, vystřihují, skládají | v hodinách cizího jazyka málo mluví, necítí se dobře, když mají mluvit před spolužáky, necítí se bezpečně a nejsou dostatečně motivováni | |
| pozornost udrží jen krátce, jakmile je činnost přestane bavit, reagují negativně | pozornost udrží 10-15 minut | udrží dlouhodoběji pozornost |
| učí se rychle, učí se opakováním a zpravidla nemají problém s intonací | mají větší potíže s intonací | |
| slovní zásoba (3-4 slova/den) | slovní zásoba (6-10 slov/den) | |
| struktury a gramatiku jim předkládáme pouze v kontextu a neabstrahujeme | začínají chápat jazykový systém a princip třídění (od 10 let) |
Vybrat takové aktivity, které sledují různě obtížné cíle.
Všichni žáci pracují (pokud možno) na stejném tématu, kde plní různé/různě náročné aktivity a úkoly (např. začátečníci – obrázky, pokročilí – text), které umožňují různě obtížné cíle. Zároveň můžeme využít potenciálu těch pokročilejších, kteří se mohou sami rozvíjet prostřednictvím učení spolužáků.
Zadávat srozumitelné instrukce.
Vyučující pravidelně různými způsoby ověřuje, že všichni žáci pochopili, co mají dělat, rozumí probírané látce a je tedy možné pokračovat v programu.
Žáci vědí, že v případě potřeby mohou sami např. ukázat nebo sdělit, že probíranému učivu nerozumí nebo nestíhají výklad. Je praktické, když vyučující hned na začátku žákům tato pravidla komunikace sdělí.
Pracovat s časem efektivně a transparentně.
Vyučující poskytuje pro různé skupiny jinou časovou dotaci na řešení úkolů. Klíčové je, aby žáci věděli, kolik času mají. Ideální je napsat na tabuli čas konce aktivity.
TIP! Vytiskněte si infografiku o práci s heterogenní skupinou, kterou vytvořili naši kolegové z NPI, a mějte tyto zásady neustále na očích.