Výuka vícejazyčných žáků na SŠ

Studium na střední škole či na středním odborném učilišti připravuje mladé lidi na jejich budoucí povolání, dodává jim potřebnou odbornost a především praxi ve zvoleném oboru. Zamýšlíme-li se nad tím, jak podpořit vícejazyčné žáky (nebo také žáky s odlišným mateřským jazykem) ve výuce, je dobré si nejprve uvědomit několik zásadních předpokladů. Z těch můžeme dále vycházet při nastavování vhodné a efektivní podpory ve výuce.

Základní předpoklady pro práci s vícejazyčnými žáky

1. Schopnost empatie hraje klíčovou roli při budování vzájemných vztahů se všemi žáky.

Začátky jsou těžké pro každého. Pokud chceme podpořit žáka, pro kterého je čeština stále novým a ne zcela osvojeným vyučovacím jazykem, je dobré se podívat na situaci jeho očima. Takový pohled zprostředkovává naše infografika Jak to vnímám já.

2. Každý učitel jakéhokoliv předmětu rozvíjí potřebné znalosti a schopnosti všech svých žáků.

Ve vzdělávacím systému nemůžeme počítat s tím, že vzděláváme ideálního žáka, který nemá žádné obtíže, je schopen se naučit vše dle našich pokynů a rozumí všemu, co se dočte v učebnici. Třídy jsou plné rozmanitých individualit, které mají různé talenty, sny, schopnosti, ale také specifická omezení či slabiny.

3. Každý vyučující je učitelem specifického obsahu, ale také učitelem jazyka tohoto předmětu.

Nikdo se nenarodil s tím, že ví, co je to vývěva, frapování, metonymie nebo kapitál. Jazyk související s tématem učíme všechny žáky. Rodilí mluvčí češtiny mají samozřejmě oproti nerodilým mluvčím velký náskok, s mnoha odbornými pojmy a frázemi se ale setkávají až na střední škole či učilišti.

4. Vícejazyční žáci jsou (stejně jako jejich spolužáci) schopni pochopit většinu námi představované látky a zvládnou většinu úkolů – potřebují k tomu ale specifickou formu podpory.

V anglicky mluvícím prostředí nazývají tuto podporu scaffolding, doslova „lešení“. Tak jako by se většina budov nepostavila bez lešení, ani vědomosti se nebudují bez určité podpory. Znamená to tedy, že dovednosti, znalosti a rozvoj jazyka musíme cíleně podporovat a poskytovat vhodné „lešení“. V důsledku taková podpora ale prospívá také dalším žákům, např. těm s SPU či s pomalejším tempem.

Jak můžeme vícejazyčné žáky podporovat ve výuce?

1. To nejdůležitější a nejnutnější

Podle zahraničních výzkumů (teorie ledovce) trvá žákovi s OMJ naučit se odborný/akademický jazyk používaný ve výuce 5-7, někdy i 10 let. Je tedy nemožné očekávat, že se žák přicházející z jiného jazykového prostředí naučí vše stejně rychle jako rodilý mluvčí. Středoškolské obory samozřejmě mají určené výstupy, které musí absolvent naplnit. Nicméně nadměrné množství látky a svižné tempo může žáky rychle demotivovat a navodit pocit, že jim ujíždí vlak. Snažíme se tedy úměrně redukovat množství učiva – učíme to nejdůležitější a nejnutnější, tedy minimální pro život/praxi/závěrečné zkoušky. Ideálně prostřednictvím nastavování průběžných cílů formou IVP.

2. Uvědomění si jazyka

Při výuce klademe důraz zejména na obsah látky, používáme pro něj však specifický – odborný – jazyk. Kontext a obsah neexistuje bez jazyka, stejně jako jazyk bez kontextu či obsahu ztrácí smysl. Proto je třeba si vědomě všímat slovní zásoby daného předmětu a pracovat s ní. Před samotnou výukou je tedy dobré si kromě obsahového cíle stanovit také ten jazykový, to znamená jakým slovům a frázím budou žáci potřebovat porozumět a zároveň je produkovat. S těmi pak můžeme aktivně pracovat: průběžně je píšeme na tabuli, necháme ostatní, aby je žákovi vysvětlili, začleníme je do pracovních listů, připravíme žákovi tabulku s těmito výrazy k pracovnímu listu nebo zavedeme v hodinách vlastní tematické slovníčky, do kterých společně vyplňujeme odbornou slovní zásobu.

3. Jazykové úkoly pro všechny

A jak ověříme, že žáci s OMJ správně porozuměli slovní zásobě a frázím, s nimiž v hodině pracujeme? Vždy bychom měli do hodiny začlenit také jazykové úkoly. Ty se v první řadě zaměřují na porozumění a používání odborného jazyka, zároveň s tím ale procvičují také danou látku, a proto jsou vhodné pro celou třídu.

Jazykové úkoly mohou mít podobu:

• doplňování do vět
• kroužkování/vybírání možností
• spojování částí vět dohromady
• dokončování začátků vět
• volbu jedné z možností (a, b, c…)

Všechny lze jednoduše vytvořit také v online verzi např. na stránkách Learningapps.org (příklad spojování, doplňování, vybírání z nabídky).

Ať už bude úkol jakýkoliv, vždy by měl mít žák s OMJ k dispozici nějakou podporu – tedy nabídku slov, která se doplňují, začátky vět, možnosti na výběr a samozřejmě příklad řešení úkolu (ukázku, co má s úkolem dělat). Tyto úkoly by také měly ideálně pracovat se slovní zásobou a frázemi, které může žák s OMJ někde najít – v předchozím textu, učebnici, pracovním listě. Tato podpora pak může být ostatním žákům ponechána, či odebrána.

4. Názornost

Jako podporu porozumění látce i jazyku můžeme použít různé druhy znázornění:

• Výuku doplňujeme vizualizací (obrázky, videa, komiksy, piktogramy aj.).
• Pro znázornění kontextu a vztahů jednotlivých prvků, kategorizaci a organizaci tématu využíváme schémata – tabulky, klasifikační stromy, časové osy, Vennovy diagramy, schémata cyklů, myšlenkové mapy a další klíčové vizuály. K těmto schématům dodáváme žákům i potřebnou slovní zásobu, aby se o nich žáci dokázali vyjádřit (např. …se dělí na…, nejdřív-potom-pak-nakonec, …patří mezi… aj.). Pokud mají schémata žáci vyplňovat, těm s OMJ dodáme databázi slov, z níž vybírají.
• Myšlenkové mapy využíváme pro znázornění tématu, ale také pro sepsání konkrétní slovní zásoby a frází z daného tématu. Využíváme je v různých etapách výuky (v rámci fáze uvědomění, pro výklad, procvičování i opakování). Tvořit můžeme společně, ve skupinách, či na závěr individuálně.
• Píšeme (a kreslíme) na tabuli. Dbáme na to, aby se vše neodehrávalo jen v ústní rovině, dáváme šanci žákům s OMJ orientovat se a „chytat se“ díky psanému textu na tabuli.
• Místo složitého popisu ukazujeme, předvádíme, gestikulujeme.
• Jako první ukazujeme jasný příklad, jak mají žáci postupovat, co mají dělat.
• Poskytujeme žákům možnost si vše vyzkoušet s naší podporou a zpětnou vazbou, třeba formou didaktické hry (hádej kdo jsem, riskuj aj.).

5. Komunikace

Jazyk se nejlépe trénuje, pokud se používá. Dopřejme žákům možnost komunikovat mezi sebou o probírané látce, lepší porozumění může přijít spíše od spolužáků než z učebnice. Práce ve skupinách či dvojicích poskytuje bezpečný prostor, kde se jazyk procvičuje.

Komunikace ovšem proudí nejen ve směru žák – učitel a žák – žák, ale také od učitele směrem k žákovi. Jak zajistit, aby vám žáci rozuměli, i když je jejich úroveň jazyka zatím nižší, se dočtete ve článku Jak se vyjadřovat jednoduše, ale srozumitelně.

6. Slovníčky

Když se učíme cizí jazyk, často jako první saháme po slovníku nebo překladači. I vícejazyční žáci by měli mít při ruce nějakou formu slovníku. Podrobnosti se dočtete v článku Slovníčky na SŠ.

Dále doporučujeme

• V článcích Strategie propojování obsahu a jazyka a Zapojení do výuky ZŠ, SŠ najdete podrobnější informace, jak obsah výuky integrovat s osvojováním si vyučovacího jazyka.
• V infografice Osmero tipů do výuky na vás čekají praktické tipy, jak podpořit vícejazyčné žáky během výuky.
• Tématu výuky vícejazyčných žáků je věnována celá 8. kapitola metodiky pro SŠ – Stavíme lešení ve výuce aneb jak zpřístupnit učivo (nejen) žákům s OMJ.