Dítě, které bylo vytrženo ze svého přirozeného prostředí a od svých blízkých a kamarádů, potřebuje v novém prostředí znovu tzv. zakořenit, znovu navázat kontakty, znovu najít samo sebe. Teprve až se zorientuje a vypozoruje nové normy chování a jednání, může se cítit více jako doma, být schopné učit se novým věcem a začít rozvíjet svůj potenciál, postupně znovu růst. Jak se mohou nově příchozí děti s OMJ cítit a jak se jejich pocity mohou projevovat, se dozvíte v článku Vykořenění a reakce na ně. V prvé řadě je dobré zaměřit se na to, že dítě potřebuje ve škole zažít pocit přijetí a porozumění. Tímto směrem by tedy bylo vhodné orientovat pozornost zvláště v prvních týdnech, ale ani poté bychom dítě neměli nechat být, protože naši pomoc a podporu zpravidla potřebuje dlouhodobě.
Jak se vlastně pozná začleněný vícejazyčný žák? Znamená integrace to, že se daný žák zcela přestane odlišovat od svých vrstevníků? Nebo že se přetvařuje? Nebo že se naopak odlišovat nepřestane a oni se s jeho odlišností naučí žít?
Odpovědět na tyto otázky nám může pomoci následující koncept, který pochází z oblasti psychologie a byl vytvořen J. W. Berrym. Berry (1997) ukazuje, že v interakci mezi cizincem a jeho novým prostředím může nastávat několik typů strategií, z nich však jen jedna vede k integraci. Níže na obrázku z jeho článku Immigration, Acculturation, and Adaptation vidíme, že vlastně jen ochota udržovat svou vlastní identitu a charakteristiky a zároveň osobní kontakt s představiteli nové skupiny může vést k úspěšné integraci. To však samozřejmě klade nároky jak na stranu těch, kteří se chtějí integrovat, tak na stranu druhou. Berry tento vztah vyjadřuje následujícím obrázkem.
Na obrázku vidíme, že jen kombinací zachování své vlastní identity a charakteristik a zároveň kontaktů s členy nové skupiny dochází ke skutečné integraci. V okamžiku, kdy je jedna tato složka porušena, dochází již k strategiím, které jsou vždy obtížnější a náročnější z dlouhodobého hlediska – ať už se jedná o segregaci nebo asimilaci. K integraci je třeba dodat ještě jeden velmi důležitý aspekt: Při integraci dochází samozřejmě k posunům a změnám na obou stranách – nejen cizinec, který se chce integrovat, ale také skupina, do které je cizinec integrován, se skutečným kontaktem začíná měnit, což je v pořádku, a takovéto procesy bychom měli pedagogicky podporovat. Tady je několik tipů, jak taková podpora může vypadat:
- Zařazujeme nového žáka do struktur – nenecháme ho sedět samotného, ve třídě hodně pracujeme ve dvojicích nebo malých skupinkách tak, aby i nový žák mohl někam patřit a mít nějakou přirozenou formu interakce s ostatními jako součást výuky.
- Nabídneme variantu patronátu spolužáků (pomoc patronů na ZŠ / buddy program na SŠ) – v mnoha školách se osvědčila situace, že některý spolužák dobrovolník se ujme nového žáka a pomáhá mu se základní orientací v novém systému, látce, struktuře školy a dalších věcech.
- Neděláme z nového žáka typického představitele skupiny, z které pochází, naopak mu dovolíme být individuem, které specificky a autenticky prožívá i své vlastní kulturní rozdíly. V praxi takový přístup znamená především vyhnout se zadávání aktivit např. tímto způsobem: „Thom, prosím tě, připrav si na zítřek referát o tom, jaké jsou typické vietnamské Vánoce.“ Namísto toho volíme takovou formu zadání, která žáka cizince přímo nevyčleňuje, např. 1. rozdělit všechny děti do skupin 2. nechat je deset minut vyprávět si o konkrétních zvycích, které dělají oni doma na Vánoce 3. nechat skupinky referovat o rozdílech, na které narazily.
- Využíváme znalosti a dovednosti nového žáka, které mohou být zásadním obohacením celé třídy (např. požádáme Olgu z Ukrajiny, zda by nemohla připravit referát o pravoslaví na Ukrajině dnes, protože má přístup k informacím, ke kterým ostatní přístup nemají). I zde je ale potřeba přistupovat k situaci velmi opatrně; nejlepší je konzultovat zcela nezávazně svůj záměr vždy předem (ne v hodině) se samotným žákem, a zjistit tak, jestli má zájem a chuť se úkolu zhostit.
- Stimulujeme ve třídě takové aktivity, při kterých mohou všichni žáci reflektovat své individuální rozdíly (necháme např. žáky porovnat některé aspekty jejich rodinného zázemí, vypracovat referáty o čtvrtích či obcích, ze kterých pocházejí atd.). V takových aktivitách je možno narazit nekonfliktně a nenásilně na rozdíly a reflektovat je, aniž by někdo konkrétní vyčníval a byl označován za odlišného.
Více osvědčených postupů a tipů, jak začleňovat děti a žáky s OMJ do školního prostředí na různém stupni vzdělávání, naleznete v našich doplňujících článcích.
Velmi důležité je také zapojovat děti a žáky s OMJ do volnočasových aktivit, ať už dlouhodobých a pravidelných, jako jsou různé zájmové kroužky, tak do intenzivnějších jednorázových, jako jsou různé výlety, exkurze nebo pobyty, kde mají dětí více příležitostí se vzájemně poznat a navázat vztahy. Díky volnočasovým aktivitám se děti přirozeněji integrují do českého prostředí, budou mít možnost si češtinu procvičovat nenuceným způsobem v neformálním prostředí, a díky tomu k ní mohou získat kladný vztah.