Mateřské školy mohou otevřít jazykový kurz pro skupinu vícejazyčných dětí, který povede někdo z pedagogů MŠ či externí pracovník (expert na výuku češtiny jako druhého jazyka).
Mateřská škola může získat finanční prostředky na plat lektora, pokud PPP doporučí právě toto opatření. Kurz češtiny pak může vést někdo z pedagogů dané MŠ a získat za to finanční ohodnocení nebo kurz povede externista. Ohledně pomoci s hledáním lektora lze oslovit neziskové organizace zabývající se podporou cizinců. K získání finančních prostředků na podpůrná opatření je nutné poslat rodiče dětí do PPP. Více informací v článku Podpůrná opatření v MŠ.
Zásady pro realizaci kurzu podle metodiky KIKUS
- Počet dětí ve skupině by neměl přesahovat 8 dětí, aby každý přišel ke slovu. V ideálním počtu 3-6 dětí dobře funguje skupinová dynamika. Jednotlivé činnosti by neměly trvat příliš dlouho, aby nepřetěžovaly schopnost dětí udržet pozornost. Schopnost soustředit se na práci v jiném než mateřském jazyce se značně zkracuje.
- Skupiny je vhodnější dělit podle věku (např. 3–4leté děti, 5–6leté apod.) spíše než podle jazykové úrovně.
- Skupinová podpora dětí s OMJ by měla pro tutéž skupinu probíhat minimálně 1x týdně v délce 30–60 minut (v závislosti na věku dětí).
- Pro setkání by ideálně mělo být vyčleněno zvláštní místo mimo herní prostor ostatních dětí, aby byl zajištěn dostatečný klid.
Obsah výuky
Kurz češtiny by měl navazovat na obsah každodenních činností v MŠ. Děti si v něm například procvičí hlavní slovní zásobou, důležité obraty s gramatickými jevy, které se vážou k dané tematické oblasti. Současně se doporučuje zařazovat obvyklé pohybové hry, píseň, básničku apod. Děti tak budou připravené, dostanou možnost zapojit se do kolektivu a zažít úspěch.
Vždy je vhodné postupovat pozvolna. Rozvíjíme-li slovní zásobu, v jedné lekci by se nemělo objevit více než 5–8 nových slov. Téma se opakuje v několika lekcích za sebou, aby bylo zajištěno náležité osvojení dané slovní zásoby.
Výstavba jedné lekce
Doporučuje se, aby měla výuková jednotka jasně danou strukturu, která se bude opakovat, což podpoří pocit bezpečí a orientaci dětí s OMJ. Při volbě typů činností respektujeme didaktická pravidla běžně uplatňovaná v MŠ (pravidelné střídání klidných a aktivizačních činností, délka jednotlivých činností odpovídající věku dítěte a střídání různých typů činností – rozhovor, píseň, pohybová hra, práce u stolečku s pracovním listem apod.). Kurz by měl dětem přinášet radost – práce s překvapením, tajemstvím, hrou, případně malými odměnami pro děti (nálepky, razítka apod.).
Lekce může obsahovat:
- Úvodní rituál: například píseň s pozdravy v jazycích dětí v kurzu (např. na nějakou známou melodii), pohybová říkanka na uvítanou ( např. Dobrý den, dobrý den, dneska máme krásný den…) Rituál slouží k přechodu do kurzu, uvolnění dětí a navození pozitivní a radostné atmosféry.
- Část zaměřenou na opakování předcházejících témat v podobě hry (například pexeso) nebo písně obsahující slovní zásobu z minulých setkání.
- Hlavní výukovou část přinášející nové téma či rozvíjející téma z minulého setkání. Obsahem jsou vedená jazyková cvičení zaměřená na vybranou tematickou oblast. Ukážeme si to na příkladu téma: OBLEČENÍ. Mezi jazykovými cíli této výukové části může být například: zopakování barev např. ve spojené červené tričko, modré tričko , osvojení 4. pádu například ve větě „Oblékni méďovi červené kalhoty.“ nebo osvojení rozkazovacího způsobu např. ve větě „Přines tričko!“ či osvojení zdvořilostní fráze prosím ve výroku „Oblékni si tričko, prosím!“ či „Namaluj mi modré tričko, prosím!“ Tato část hodiny se skládá z několika aktivit a her (např. oblékání panenky či dřevěných medvídků, malování oblečení na postavu apod.)
- Pohybové hry zaměřené na opakování z předešlých lekcí, případně propojené i s novými naučenými jevy. Dětem má přinést tolik potřebné opakování i odreagování po části náročné na pozornost. Učitelce slouží i jako diagnostický nástroj, jak si děti osvojily předchozí látku.
- Závěrečný rituál: rozloučení, píseň, báseň nebo říkanka s ukazováním apod. Všechny rituály by měly být opakovány pravidelně – básničky, říkanky je vhodné vymyslet tak, aby obsahovaly pro děti potřebná slova nebo důležité fráze (prostorová orientace, barvy, pozdravy, názvy zemí s ustálenými předložkami – např. vláček „jedu na Ukrajinu, do Ruska, do Vietnamu, na Slovensko“ apod.). Pravidelným opakováním si je děti snadněji vštípí.