Obsah článku
Intenzivní jazyková podpora v MŠ
Intenzivní jazyková podpora znamená co největší počet hodin českého jazyka, vždy však s ohledem na výchozí situaci dítěte/žáka a konkrétní možnosti školy. Legislativně pro tuto formu jazykové podpory najdeme oporu v § 20 školského zákona (dále ŠZ), pokud jde o děti v povinném předškolním ročníku, ale také (a hlavně) v rámci § 16 ŠZ, který se vztahuje na všechny děti navštěvující mateřskou školu.
Podle zkušeností, které jsme získali nejen v pilotních projektech, ale také skrze dlouhodobou úzkou spolupráci s pedagogy, můžeme říci, že intenzivní podpora je vhodná právě v takové formě, která sice umožňuje dítěti intenzivně se věnovat akvizici českého jazyka, nevytrhne ho však z kolektivu vrstevníků víc, než je potřeba. Také je třeba dbát na celkový intelektuální a psychosociální vývoj každého dítěte, aby zde nedocházelo ani k přetížení, ani nebylo málo stimulujících podnětů (např. pouze výuka jazyka a zanedbání rozvoje v jiných oblastech).
Na úrovni mateřské školy a zejména v předškolním ročníku se jako ideální jeví počet tří lekcí češtiny za týden. Lekce může trvat od 20 do 45 minut (u některých dětí také od 30 do 60 minut) a ideálně by se měla konat v době, kdy dítě není unavené a může se dobře soustředit, tj. v dopoledních hodinách. Za účelem realizace intenzivní jazykové podpory v mateřské škole je vhodné využít § 16, 3. stupeň podpůrných opatření (dále PO). Přímo vynikajícím PO je zde kromě samotné výuky češtiny využití (dvojjazyčného) asistenta pedagoga (dále AP), který může poskytnout potřebnou podporu během spontánních i řízených činností. Dále lze pro tyto děti vytvořit IVP a upravit metody, cíle i obsah vzdělávání.
Na intenzivní jazykovou podporu by měly děti docházet tak dlouho, dokud bezpečně nedosáhnou úrovně A2, která se vyznačuje právě tím, že se děti domluví ve známých situacích, zejména v prostředí MŠ a v situacích každodenním režimu tamtéž. Tato úroveň se jeví jako „prahová“ – po úspěšném dosažení úrovně A2 je dítě schopno zapojit se do dění ve školce po organizační stránce, tj. rozumí, co se bude dít a které aktivity budou po něm vyžadovány (např. půjdeme ven, oblékni se). Cílem této úrovně pro předškoláky je zároveň schopnost orientovat se, případně doptat se v situacích, které budoucího prvňáčka budou čekat při nástupu do ZŠ – měl by porozumět základním instrukcím okolo školních pomůcek, režimu dne apod. a měl by být schopen vyjádřit své vlastní potřeby, záliby a mluvit o svých zájmech, o světě kolem sebe (počasí, zvířata, oblečení, předměty, lidé, doprava, roční období apod.).
Střední jazyková podpora v MŠ
Hned na začátku charakteristiky tohoto stupně podpory je potřeba říct, že je to nejrozšířenější stupeň podpory, protože děti v něm většinou setrvávají nejdéle. Musí totiž v jejím průběhu zvládnout důležitý krok: postoupit od dorozumívání se ve známých situacích (A2) až na úroveň, kdy jim běžná komunikace jde velmi dobře a zvládají se účastnit i jazykově složitějších situací (jako jsou například vyprávění o zážitcích s rodinou v rámci ranního kruhu, úvahy o příbuzenských vztazích, rozvahy o abstraktnějších věcech jako např. počasí, význam svátků apod.), i když zde ještě mohou potřebovat podporu v podobě gestikulací, scaffoldingu a vizualizace (B2). Je to docela dlouhá cesta, která v podstatě pokrývá proniknutí do akademického jazyka a jazyka ve výuce.
Konkrétně zde jde o další cílené procvičování českého jazyka v menší skupině, kdy děti již zvládají jazykovou stránku běžného dne ve školce (tj. umí vyjádřit své potřeby, rozumí pokynům učitelky, rozumí běžným činnostem), ale stále potřebují rozvíjet některé dovednosti, aby se mohly plnohodnotně účastnit činností jako např. vyplňování pracovních listů, vyprávění v ranním kruhu, jazykově náročnějších her apod. I nadále by tyto děti měly být podpořeny. Ve většině případů stačí však 1-2 lekce týdně a všímavost, případná podpora po celou dobu docházky do MŠ. To znamená, že pedagogové by i nadále měli přemýšlet nad tím, co by mohlo být jazykově složitější aktivitou a jak by v daném případě mohli dítě s OMJ podpořit.
Dále se aplikují tedy PO 3. a hlavně 2. stupně, tj. může být ještě využit AP, ale postupně méně a méně, stále by dítě mělo docházet na lekce ČDJ a pedagogové by měli adekvátně upravit metody (více zapojovat vizualizace, dovysvětlovat, hodně ukazovat, konkretizovat, dávat příklady), stejně jako mohou upravovat také cíle a obsahy vzdělávání.
Podpora při činnostech v MŠ
Název tohoto stupně podpory nemá implikovat, že by děti v intenzivní a střední podpoře neměly být podpořeny v aktivitách pro celou třídu. Naopak podporu ve výuce, např. v řízené činnosti, potřebují také, ale nejenom ji, jak bylo zmíněno výše.
U stupně podpory ve výuce se pak setkáváme s dětmi, jejichž úroveň češtiny v zásadě stačí na to, aby naplnily svůj vzdělávací potenciál v české MŠ bez větší podpory. Pedagogové by již neměli potřebovat AP, aby takovéto děti zapojili do jednotlivých aktivit. Mluvíme tedy o úrovních B2 až C2. Přestože žádná významná jazyková bariéra už neexistuje, může však některá dovednost stále být slabší a vyžadovat zvýšenou pozornost ze strany pedagoga a dítěte. Může se jednat o jednotlivé dovednosti (např. mluvení), které stále mohou mírně ovlivnit možnosti dítěte v MŠ realizovat svůj vzdělávací potenciál.
Děti zařazeny do stupně podpory ve výuce většinou tyto své „slabší stránky“ zvládají kompenzovat za vhodného působení učitele v reálném čase daných výukových situací, proto se jedná o podporu ve výuce. Klíčové je uvědomění na straně učitele – měl by být vnímavý, pokud jde o situace, kdy by bylo třeba jeho podpůrného gesta. Zde se může jednat např. o dovysvětlení instrukcí, citlivé vyvolávání (dítě s OMJ nevyvolává první, aby mělo jiné dítě jako příklad, anebo naopak ho vyvolává jako první, protože ví, že některé jiné děti by jinak „nastavily vysokou laťku“). I ze strany dítěte zde stačí menší gesta – musí vědět o tom, že má vždy možnost se doptat učitele, např. po skončení dané aktivity, na to, čemu nerozumí.
Děti s podporou ve výuce bývají v MŠ a ZŠ zařazeny do prvního stupně PO podle § 16 ŠZ. To znamená, že i v rámci podpory ve výuce a kromě všímavosti a průběžné úpravy metod výuky ze strany pedagogů může být domluvená pedagogické intervence, kterou budou pedagogové realizovat spolu s dítětem a kdy budou mít možnost se věnovat konkrétním dovednostem, které ještě nejsou na úrovni, na které by za předpokladu vhodné podpory být mohly. Dále je i zde důležitým nástrojem Plán pedagogické podpory, který může obsahovat konkrétnější “návod” všímavosti k jazykové situace dítěte a explicitní výčet úprav výukových metod.
Upravené aktivity pro celou třídu najdete v naší publikaci Nápadníček.
Úkolem učitele je maximálně podporovat jazykový rozvoj každého člena třídy a přizpůsobit vzdělávací obsah a své pedagogické působení potřebám jednotlivých dětí. Je třeba zohlednit vícejazyčné děti (děti s OMJ) při plánování programu a činností, usnadňovat jim porozumění, dát jim prostor a čas pro rozvoj jazykových schopností v rámci běžného programu dne. Jak konkrétně můžeme přizpůsobit každodenní chod MŠ?
Zohlednit děti s OMJ při plánování činností
Není nutné vymýšlet vždy něco nového a využívat zcela jiné postupy, než na jaké jsme zvyklí. Často stačí trochu modifikovat a přizpůsobit vzdělávací obsahy a přístup učitele. Některé činnosti zjednodušit a doprovázet je názornými ukázkami (obrazovým doprovodem). Dobře poslouží všeobecně zaměřené obrazové encyklopedie pro děti.
Komentovat aktuální dění
Měly bychom dát dětem co nejvíce příležitostí k jazykovému rozvoji a zapojit jazyk, kdykoliv to jde. Je vhodné komentovat, co děláme, pojmenovávat předměty při hrách, výtvarných a pohybových činnostech. Náš komentář by měl být situačně zakotvený, tj. měl by se týkat vždy aktuálního dění ve třídě. Využití jazyka při činnostech je dobrou strategií pro rozvoj jazykových schopností vícejazyčných dětí v rámci denního programu pro celou třídu. V zahraničí se osvědčil činnostní přístup.
Opakovat a opakovat
Dítě se nejlépe učí opakováním. Je vhodné zapojovat v průběhu dne stejná slova, formulace a slovní spojení, aby dítě mělo možnost daný výraz slyšet několikrát. Zpočátku příliš neobměňovat pojmenování stejných věcí a činností (chceš napít X máš žízeň). Můžeme zařadit různé hry, ve kterých se opakují stejné formulace (např. Rybičky, rybičky rybáři jedou; Dobrý den, pojďte ven). Každé ráno si také mohou děti společně s paní učitelkou procházet obrázkový denní režim (využití piktogramů) a pojmenovávat jednotlivé činnosti. Ranní kruh můžeme uvádět vždy stejnými slovy, písní či básničkou.
Střídat činnosti
Pobyt v jazykově odlišném prostředí je náročný. Vícejazyčné děti se rychleji unaví, je pro ně vhodné častější střídání činností, zařadit pohyb a relaxaci. Důležitý je prostor pro volnou hru.
Využívat názornost
Pro porozumění vícejazyčných dětí je nezbytné využívat názornost i tam, kde ji ostatní možná nepotřebují. Slova doprovázíme pohybem, gestem, obrázkem, předmětem. Teprve pokud dítě rozumí tomu, o čem se mluví, může se učit.
Přizpůsobit jazykový projev
Mluvíme pomalu, výrazně, dostatečně nahlas, s výraznou artikulací, s gesty a ne z příliš velké vzdálenosti. Je vhodné jazykový projev zjednodušit a nepoužívat příliš složité výrazy a větné konstrukce. Bezpodmínečně je ale nutné mluvit vždy správně, dbát i na správnou intonaci, frázování a jasnou výslovnost, neboť jazykový projev učitele je pro děti vzorem správné češtiny (často jediným), proto dáváme přednost spisovné češtině.
Navázat spolupráci s PPP
Na základě vyšetření a doporučení z poradny je možné získat finanční prostředky na realizaci podpůrných opatření. Ve 2.stupni podpory získá vícejazyčné dítě nárok na 4 krát 15 minut ČDJ týdně a MŠ získá prostředky na nákup didaktických pomůcek a učebních materiálů. Ve 3.stupni podpory pak vícejazyčné dítě získává nárok na asistenta pedagoga, který může učiteli pomoci s uvedením výše zmíněných principů do praxe. Více ke spolupráci PPP a MŠ si přečtěte v našem článku.