Jak pracovat s dítětem, které vše odmítá a ignoruje veškerá pravidla?

Tento dotaz je poměrně častý a také poměrně složitý, není tedy snadné najít zcela obecnou odpověď. Je třeba znát konkrétnější informace, úplné souvislosti: např. věk dítěte, zda se jedná o 1. nebo 2. stupeň ZŠ, o jaké konkrétní projevy chování se jedná, jak dlouho dítě navštěvuje českou školu, co se celkově ve škole v rámci konkrétní podpory tohoto dítěte již událo atd. Nicméně je možné si projít jednotlivé kroky, které škola již učinila a ještě může učinit, aby měla jistotu, že opravdu vyčerpala všechny možnosti, které má při práci s dítětem k dispozici.

Na jedné straně je u dítěte třeba zmapovat podporu ve vzdělávání a na straně druhé podporu psychosociální. Pokud dítě po psychické stránce není v pohodě nebo se necítí dobře v kolektivu, nebude se chtít ani nebude schopno se vzdělávat. Oblastí, na které je třeba se zaměřit, je mnoho, proto je důležité, aby do mapování a poskytování podpory bylo zapojeno více pedagogů, kteří se vzájemně doplní.

Jak tedy postupovat?

  1. stanovit pedagogický podpůrný tým
  2. zmapovat stávající situaci a dosavadní podporu dítěte
  3. poskytnout psychosociální podporu
  4. podpořit dítě ve výuce

1. Stanovit pedagogický podpůrný tým

Poradenské služby ve škole zajišťuje školní poradenské pracoviště (ŠPP). Učitel tak není na řešení náročných situací sám. Poradenští pracovníci školy jsou pro učitele velkou oporou. Společně tak mohou lépe hledat vhodná řešení. Náročné chování dětí a práce s heterogenní třídou velmi vyčerpává i pedagogický tým. Nesmíme tedy zapomínat pečovat také o ně, nabízet pomoc, podporu a pochopení také jim. Velkým povzbuzením je práce v týmu, který se navzájem doplňuje, podpoří a důvěřuje si. Není ostudou říci si o pomoc, naopak je to známka zralosti. Školní poradenské pracoviště tvoří pevnou záchytnou síť uvnitř školy.

  • Zapojit tým školního poradenského pracoviště (ŠPP), rozložit síly a určit role – kdo, kdy a jak konkrétně dítě podpoří, příp. zda jednorázově/opakovaně/jak často).
  • Pověříme některého člena (ŠPP) nebo někoho z pedagogů, kdo celou situaci kolem dítěte bude koordinovat a vezme si ji na starost.
  • Pokud je to možné, zapojíme do plánování podpory dítěte co nejvíce učitelů, kteří dítě učí a asistenta pedagoga (AP), pokud ve třídě je.
  • Se všemi zapojenými pracovníky se alespoň jednou sejdeme na společné poradě. Vyžaduje-li to situace, scházíme se pravidelně.

2. Zmapovat stávající situaci a dosavadní podporu dítěte

Nejprve je důležité, abychom si dali dohromady všechny podklady, které k podpoře daného dítěte ve škole již máme, tedy jaké konkrétní kroky jsme jako škola učinili. Šetříme tím energii i čas a vyhneme se zbytečným úkonům nebo zdvojení práce. Mapování nám také pomůže k ujasnění celé situace a získáme lepší přehled.

  • Dáme dohromady veškeré informace a dokumentaci k tomu, co se již ve škole k podpoře dítěte odehrálo a kdo z pedagogického týmu byl zainteresovaný (např. nastavená podpora ve výuce, individuální schůzky s dítětem, patron dítěte, práce s třídním kolektivem aj).
  • Získat co nejvíce informací o dítěti (např. co ho baví a zajímá) a seznámit se s bližší situací rodiny (jak jsou v ČR dlouho, jaké má dítě rodinné zázemí..).
  • Zjistit, kdo ze školy a kdy již komunikoval s rodiči a čeho se setkání týkala, domluvit se, kdo bude komunikovat s rodiči a zda je třeba zajistit ze strany školy tlumočení.
  • Zjistit, zda dítě již podstoupilo nějaké vyšetření:
    • v některém ze školských poradenských zařízení (ŠPZ) PPP, SPC,
    • specializované (např. u klinického psychologa, logopeda, neurologa, psychiatra apod.).
  • Zjistit, zda z některého vyšetření vyplývá konkrétní doporučení pro školu, případně navržený stupeň podpůrného opatření.
  • Zjistit, zda dítě dochází na terapii nebo na hodiny speciálně pedagogické péče.

3. Psychosociální podpora dítěte

Vícejazyčné dítě může ve škole prožívat různé více či méně náročné situace. Setkává se s jiným prostředím, jiným jazykem, jinými zvyky, jinými nároky a pravidly školy, kterým se musí přizpůsobit. Může zažívat pocit vykořenění, který je zásadní překážkou ve vzdělávání vícejazyčného dítěte. Nedostatečná znalost českého jazyka může dítěti ztížit komunikaci se spolužáky i učiteli v navazování vztahů a sdělování svých pocitů a potřeb. Dítě za sebou může mít traumatické zážitky spojené s migrační zkušeností. Všechny tyto situace mohou mít za následek vysokou míru frustrace dítěte. To se pak projevuje např. agresivně, odmítavě, negativně, odpojeně či bez zájmu o vše kolem sebe nebo neustálým porušováním školních pravidel. Dostatečně opečovaný pocit vykořenění a práce s traumatem je na prvním místě v podpoře dítěte. 

Velmi se osvědčuje nejen individuální péče např. školního psychologa, ale i dlouhodobá práce s celým třídním kolektivem – téma zcitlivění, pochopení a přijetí každého dítěte, bezpečné a respektující prostředí.

  • Interní podpora dítěte:

    • školní psycholog (pokud škola má) – individuální rozhovory o osobních problémech dítěte,
    • sociální pedagog (pokud škola má) – individuální poradenství, dlouhodobá péče včetně komunikace s rodinou,
    • výchovný poradce, metodik prevence či speciální pedagog (dle možností školy) – dlouhodobá individuální péče ve formě motivačních rozhovorů,
    • učitel – všímání si chování dítěte, podpora, přijetí, nabídnout či zprostředkovat setkání s poradenskými pracovníky školy.
  • Individuální výchovný plán:

    • Nastavit plán členem ŠPP spolu s dítětem – plán motivační, regulující nežádoucí chování (dítě si samo stanovuje cíl/e, na kterých chce a bude pracovat, přebírá zodpovědnost za své chování –  „plán podpory chování pro dítě“).
    • Vyhodnocovat plán členem ŠPP spolu s dítětem (podle náročnosti chování dítěte může vyhodnocování probíhat i každý týden, dítě má tak možnost pravidelně reflektovat změny svého chování v reálném čase).
  • Externí podpora dítěte:

    • Zkusit najít v regionu v jazyce dítěte kontakty na psychologickou pomoc, růstovou skupinu, case managera, nízkoprahové zařízení či jiné neziskové organizace, které mohou rodině pomoci.
  • Interní podpora třídního kolektivu:

    • Zjistíme, jakým způsobem bylo, nebo se pracuje s klimatem třídy. Pokud jakékoliv dítě nerespektuje pravidla, týká se to i celého kolektivu, který to vnímá.
    • Jednorázové vstupy do třídy (intervence) může nabídnout školní metodik prevence, školní psycholog, sociální pedagog ve spolupráci s třídním učitelem (témata motivace, dodržování pravidel a vytváření bezpečného prostředí pro všechny).
    • Nastavení třídnických hodin, ve kterých je možné pracovat s celým třídním kolektivem – je důležité, aby se do aktivit mohlo aktivně zapojit i vícejazyčné dítě, neměly by tedy stát jen na komunikaci, ale hlavně na prožitku (jednorázové aktivity na podporu třídního klimatu, Metodiky pro práci s třídním kolektivem s vícejazyčnými dětmi).
  • Externí podpora třídního kolektivu:

4. Podpora dítěte ve výuce

Za náročným chováním vícejazyčného dítěte, nulovou motivací a odmítáním cokoliv dělat se také může skrývat nedostatečně nastavená nebo žádná podpora dítěte ve výuce a jeho aktivního zapojení. Nezávisle na tom, zda dítě již prošlo specializovaným vyšetřením, či ne, je velkou pomocí pro dítě i učitele nastavení plánu pedagogické podpory (PLPP) a následné mapování pokroku dítěte ve výuce. Plán podpory není jen pro nově příchozí vícejazyčné děti, ale pro všechny, kteří stále naši podporu ve výuce potřebují. Na tvorbě plánu spolupracuje výchovný poradce, speciální pedagog spolu s učiteli, kteří dítě učí.

Podpůrná opatření

  • Zjistíme, zda dítě již mělo nebo má aktuálně nastavené nějaké podpůrné opatření ve škole:
    • vyhodnotit, nakolik je funkční, tedy zda máme z čeho vycházet a na co navazovat.
  • Zjistíme, zda má dítě aktuálně platné doporučení ŠPZ.
  • Pokud má dítě platné doporučení ŠPZ (po vyšetření PO 2 a více):
    • prostudovat a řídit se jím při nastavování podpory,
    • vypracovat PLPP/IVP se všemi zúčastněnými pedagogickými pracovníky (třídní učitel, netřídní učitelé, výchovný poradce, speciální pedagog, asistent pedagoga…),
    • seznámit s nastaveným plánem podpory všechny učitele, kteří dítě učí,
    • vyhodnocovat PLPP/IVP alespoň 2x ročně.
  • Pokud dítě zatím žádné vyšetření nemá:
    • nastavit PO 1 formou PLPP (jasně stanovit konkrétní cíle),
    • u dítěte s náročným chováním můžeme do plánu podpory zahrnout i cíle na regulaci jeho chování (vhodné je, aby si tyto cíle stanovilo dítě samo),
    • po 3 měsících vyhodnotit ,
    • zvážit vyšetření v PPP/SPC (pokud se opakovaně nedaří naplňovat cíle plánu).

Na co se zaměřit před nastavováním PLPP/IVP

    • zjistit si jazykovou úroveň dítěte (jazyková diagnostika). Také je otázka, zda dítě navštěvuje hodiny češtiny jako druhého jazyka (ČDJ), na jaký stupeň jazykové podpory má nárok,
    • svolat setkání s učiteli a AP, kteří dané dítě učí a s nimi nastavit konkrétní podporu v jednotlivých předmětech
      • vhodné metody výuky dle jazykové úrovně dítěte,
      • přiměřenost povinných výstupů, které má dítě naplnit dle ŠVP, tedy to, čeho je dané dítě opravdu schopné dosáhnout (výstupy musí být pro dítě splnitelné),
    • dobře promyslet způsob hodnocení – hodnotit pokrok dítěte (když vím, jak na tom reálně dítě je, vím, kam ho chci posunout, pak mohu hodnotit, zda k tomuto posunu došlo),
    • důležitá je koordinace podpory dítěte – co kdo dělá, co kdo nabízí (vzájemně komunikovat a předávat si informace o pokroku dítěte),
    • pokud se projevuje netečně nebo odmítavě, zjistit, jestli se to děje ve všech předmětech (včetně výchov), u všech vyučujících, nebo někde něco málo funguje lépe a čím to je,
    • zjistit, jestli netečně a odmítavě komunikuje i mimo výuku – v kolektivu dětí, na obědě, o přestávce, ve družině,
    • všímat si i dalších signálů – vztek, agrese, ustrašenost, únava, smutek, apatie…

Další nástroje

  • Motivace – je důležité, aby dítě zažívalo nějaký úspěch, i v maličkostech (ocenění, povzbuzení).
  • Velkou výhodou ve třídě je asistent pedagoga, který může pomoci při zapojování dítěte do výuky i třídního kolektivu.
  • Komunikace s rodiči – nastavení podpory dítěte je důležité projednat s rodiči i s dítětem – je-li třeba, na jednání pozveme tlumočníka. 

U dítěte s nízkou motivací a náročným chováním můžeme vyhodnocovat plán podpory každý týden. Je to sice časově náročnější, ale dítě tak bude mít reálnější přehled o svém pokroku ve výuce i svém chování. Učí se přebírat za své učení i chování zodpovědnost. Častější vyhodnocování PLPP nám také poslouží jako podklad k hodnocení. Důležité je, aby dítě rozumělo, jak s ním učitelé budou pracovat, jaké jsou jeho povinnosti i práva. Školní řád i pravidla platí pro všechny stejně. 

Když veškerá podpora nestačí

Stává se, že ve škole uděláme vše z výše uvedeného a možná ještě více, že společná podpora ve škole je opravdu pevně nastavená, přesto se nedaří situaci zvládnout. Může se stát, že již není v našich silách udělat více a je třeba si být vědom našich hranic a kapacit. Pak nezbývá než se obrátit o pomoc na další externí podpůrné instituce. Mezi ně patří nejen již zmiňovaná PPP či SPC, ale i např. střediska výchovné péče a OSPOD. Neznamená to však, že tím nastavená podpora ve škole končí. Naopak, je důležité, abychom v podpoře vytrvali, i když se to občas může zdát zcela zbytečné a vyčerpávající.

Rodičům předáme kontakty (např. PPP, SPC, SVP, psychology, neziskové organizace, nízkoprahová zařízení…), na které se mohou obrátit oni. Vysvětlíme jim důležitost spolupráce s těmito organizacemi. Můžeme rodičům nabídnout pomoc na zprostředkování komunikace a zůstaneme s rodiči v kontaktu. Pokud je to třeba, pravidelně využijeme ke komunikaci s rodiči tlumočníka.

I když se někdy v takto složitých situacích zdá vše marné a zoufalé, přeci jen se společnými pomalými krůčky vždy dá něco změnit k lepšímu. Už jen tím, že se nevzdáme.

Doplňující články