Jak může pedagog podpořit dítě, které se nachází v období vykořenění? Základem je pozitivní a láskyplné přijetí, jak ze strany učitele, tak ostatních dětí. Dítěti, které prožívá „tiché období“, věnujeme pozornost a citlivě se jej snažíme zapojit do kolektivu nabídkou pestrých, na jazyku nezávislých činností. Můžeme také zkusit pro dítě najít vhodného patrona z řad dětí.
- Pro dobrý začátek nově příchozího dítěte je důležité, aby proběhla schůzka s rodiči, při níž pedagogové získají základní informace o dítěti, a také se citlivě vyptají na migrační okolnosti.
Při práci s vícejazyčnými dětmi můžete zařadit do denního programu jejich mateřský jazyk. Podpoříme tak duševní pohodu dětí a dáme jim zažít pocit jedinečnosti a úspěchu. Zároveň můžete rozvíjet porozumění a empatii v celém kolektivu třídy.
Můžete pustit nahrávku písničky v jazyce dítěte anebo se nějakou píseň společně naučit. Žáci na druhém stupni mohou pustit část filmu nebo video oblíbeného youtubera. Ostatní sice cizímu jazyku rozumět nebudou, ale mohou zakusit situaci, v níž se ocitá dítě s OMJ. Po takové nové “jazykové zkušenosti” můžete s žáky mluvit o tom, jak se cítili, když nerozuměli. Jak se asi cítí jejich spolužák ve třídě, který nerozumí češtině? Můžete přizvat děti, aby společně s vámi hledali způsoby, aby se všichni cítili ve třídě dobře, aby nikdo nebyl ztracený.
Obsah článku
Dobrý začátek v nové třídě
Při začleňování dítěte s migrační zkušeností je potřeba pracovat s celou třídou. Dítě, zvláště pokud se jedná o dítě s odlišným mateřským jazykem, přináší do třídy novou dynamiku i nové výzvy pro učitele.
Způsob, jakým pedagog nově příchozí dítě představí, může ovlivnit postavení dítěte ve třídě i jeho pocit pohody a bezpečí. Učitel či učitelka může (dovoluje-li situace) promluvit s třídou ještě před příchodem dítěte, pokusit si společně představit náročnost situace nově příchozího dítěte. Informace o dítěti lze předat ostatním například takto:
Do naší třídy příští týden dorazí nová spolužačka, jmenuje se Jasmínka a přijela s maminkou v létě z Ukrajiny. Jasmínce je šest let ráda jezdí na kole a hraje na flétnu. Jasmínka mluví ukrajinský a rusky, česky se teprve učí. Něčemu možná Jasmínka rozumět bude, protože naše jazyky jsou si trochu podobné, něčemu ne. Ze začátku bude asi potřebovat naši pomoc, aby si ve škole zvykla a bylo jí s námi dobře.
Když mají děti ve třídě o nově příchozím spolužákovi nějaké informace, už pro ně nebude úplným cizincem, a také si dokáží situaci nově příchozího dítěte lépe představit. Je také důležité, aby pedagog nezdůrazňoval rozdíly a nedostatky (například že dítě je cizinec a neumí česky), ale uvedl i informace, jež mohou mít děti společné nebo podobné (např. co má nové dítě rádo) a také co už děti umí (například jakým jazykem mluví a že se češtinu teprve učí). Přípravu na příchod a seznámení se s novým dítětem ve třídě vám mohou usnadnit jednorázové aktivity, které lze použít před, při a po příchodu žáka.
Může se stát, že se děti odmítají učit nový jazyk, nechtějí se zapojovat, zůstávají rezistentní vůči změnám. I to je jednou z možných reakcí na vykořenění. Může pomoci zapojení mateřského jazyka dítěte, vytvoření jazykového koutku nebo třeba stanu, kde si dítě může prohlížet knihy ze své kultury a ve svém jazyce, případně kam se mohou za předem domluvených podmínek uchýlit děti hovořící stejným mateřským jazykem. U starších dětí je pak důležité například důležité podporovat žáky v to, aby četli knihy v jejich mateřském jazyce během hodin čtení( tzv. dílen čtení), nebo například vyvěsit ve třídě dvojjazyčnou abecedu, pozdravy nebo základní fráze v jazycích všech dětí.
- Pokud se dítě projevuje agresivně, je potřeba zajistit způsoby, kterými může agresivitu bezpečným způsobem vybít: fyzickou aktivitou, arteterapeutickými technikami ( u mladších dětí může výborně posloužit práce s keramickou hlínou, modelínou, velkoformátové výtvarné vyjádření).
Důležité je pracovat s celou třídou, připravit pro dítě s migrační zkušeností “dobrou půdu”. škola může mnohým dětem poskytnout první příležitost pocítit, že dítě opět někam patří.
Zapouštění kořenů v nové komunitě
Rodiny s migrační zkušeností při migraci pravděpodobně ztratily svoje sociální zázemí, rodinu, přátele i komunitu. Pokud ve škole pořádáte aktivity komunitního charakteru, například brigády, besídky, slavnosti pro celou rodinu, může být pro celou nově příchozí rodinu taková akce jednou z prvních příležitostí zapojit se do komunitního života v nové společnosti.
Pro tyto rodiny jsou však většinou začátky v nové zemi velmi náročné: řeší jazykovou bariéru, úřední záležitosti, novou práci, bydlení. Mohou mít za sebou traumatizující zážitky, zažívají stesk po domově. Rodiče se často zpočátku nebudou chtít (nebo ani nemohou) účastnit školních besídek a dalších aktivit nad rámec běžného chodu organizace.
Výchova a vzdělávání jsou kulturně podmíněné, v některých zemích není běžné, že školy mají i komunitní, nejen vzdělávací charakter. Pro jiné rodiče může být školní besídka marginální, nepodstatnou aktivitou, na kterou si ve své zaneprázdněnosti nenajdou čas. Proto je důležité, aby pedagogové trpělivě aktivity komunitního charakteru nabízeli a nenechali se odradit počátečním odmítnutím či nezájmem. Někteří rodiče možná potřebují, stejně jako děti, chod školky nějakou dobu jen pozorovat a nemuset se účastnit.
Pokud je spolupráce s rodiči dobrá, může být pro všechny velmi přínosné požádat rodiče, aby třídu nebo celou školu seznámili s některými svátky nebo slavnostmi, které slaví doma.
Pro učitele je také důležité vědět, jaké svátky a slavnosti se v rodinách slaví (nebo naopak neslaví).
V rámci interkulturní výchovy tak můžete uspořádat oslavu vietnamského Nového roku, Chanuky nebo pravoslavné Paschy, či jakoukoliv jinou rodinnou slavnost. Cílem těchto aktivit není jen předávat informace “o těch druhých” (Vietnamcích, Židech či Rusech), ale budovat otevřenost a porozumění různým kulturním interpretacím. Vycházejme spíše ze situace jednotlivých rodin – každá rodina má svoje vlastní zvyky a tradice (i v rámci jedné kulturní či náboženské oblasti). Některé zvyky sdílíme (například všichni slavíme narozeniny, začátek nového roku), jiné rodinné, náboženské či kulturní tradice jsou rozdílné. Cílem interkulturní výchovy je chápat různorodost jako pozitivní a obohacující jev.
Ve škole také vytváříme společnou kulturu slavení, osvojujeme si svoje společné tradice a zvyky. Díky těmto třídním či školkovým rituálům, svátkům a slavnostem vytváříme novou komunitu, a děti tak mohou pocítit, že někam patří, jsou součástí třídy, školy. Mohou začít zapouštět kořeny. Zároveň je důležité si uvědomit, že proces “zakořenění” je postupný, individuální, může trvat i několik let.