Bella pochází z Moldávie, do České republiky přišla letos na jaře, ale již doma se začala učit češtinu. Doma mluví s rodiči rodnou řečí, česky jen ve škole a na kroužcích.
Navštěvuje třetí třídu na základní škole, kde je rozšířená výuka německého jazyka.
Bellina situace spočívala v tom, že přišla do nové školy v pololetí, takže její stav byl nesrovnatelný s ostatními. Bella chodí jednou týdně na doučování z ČJ a má i paní na doučování němčiny.
Bella je velmi bystrá holka, rychle se učí a věci rychle chápe. Při hodinách je velmi pilná a snaživá. Přes prázdniny sama vypracovala jeden celý sešit z němčiny. Ráda se učí a plní úkoly, chce se vyrovnat spolužákům. Neustále se snaží být první.
Bella nevyslovuje CH, ale říká místo toho H. Dochází kvůli tomu k nedorozuměním jako např. tehdy, kdy Bella chtěla říct slovo CHodit, ale místo toho řekla Hodit. Spolužák ji důrazně opravil, což se Belle moc nelíbilo a reagovala na to naštvaně. Dále komolí slova, což vede k tomu, že vznikají dost, pro české děti, legrační slova jako např. brčela místo brečela. Spolužáci jsou na takovéto chyby citliví a reagují na to smíchem (ne však škodolibým), což Bellu dost irituje.
Když takové situace pozorujete, napadne vás, že i malá chyba dokáže vést k velkému nedorozumění a nebo k zesměšňujícím situacím, což dítěti není příjemné. Bella je však schopná se s tím vypořádat sama, aniž by se do toho paní učitelka jakkoli vměšovala. V takových situacích je zarážející ostrost a sebevědomé chování, které má.
Je správné, když učitel nechá dítě, aby si takovou situaci vyřešilo samo?