Dobrá praxe: Jak zapojit do výuky dítě s OMJ, které má navíc vadu řeči?

Třídní učitelka Šárka Brožíková ze Základní školy Orlík nad Vltavou vyučuje v malotřídce chlapce, který se narodil v Čechách, ale jeho rodina pochází z Vietnamu. Chlapec je v současné době ve třetím ročníku ZŠ a má velmi slabou znalost češtiny, navíc má závažnou vadu řeči, při které je postižená receptivní i expresivní složka. Je pro něj obtížné chápat významy jednotlivých slov i celých sdělení, má potíže s výslovností. Paní učitelka Brožíková při práci s tímto chlapcem využívá metody, které pomáhají vyrovnávat nejen jeho jazykovou bariéru (nedostatečnou znalost češtiny), ale také vadu řeči. Zároveň podporují chlapcovu motivaci k učení a vycházejí z jeho potřeby být součástí třídního kolektivu a pracovat se stejnými úlohami jako jeho spolužáci. 

Foto: Tvrdé a měkké slabiky – rozlišování s podporou obrázků

Chlapec měl u paní učitelky od první chvíle velkou podporu. Má individuální vzdělávací plán a paní učitelka mu průběžně nastavuje dílčí vzdělávací cíle, na jejichž základě je hodnocený. Při plánování výuky pro celou třídu vždy u jednotlivých témat promýšlí, které cíle jsou pro chlapce zvládnutelné a které ne. Chlapec probírá stejné učivo jako ostatní děti ve třídě. Ukázalo se, že zachovat nejen stejné téma, ale i stejné učebnice a velmi podobnou formu zadání jako mají jeho spolužáci, je pro chlapce velice motivační a podporuje to jeho chuť k učení i v případě, že se zprvu může zdát být učivo pro chlapce velmi náročné. Zároveň je proto potřeba využívat neustále množství podpůrných materiálů navíc (obrázky, kartičky, názornost) a většinou také upravené zadání i upravené typy úkolů (např. spojovačky místo vymýšlení slov, doplňovačky místo diktátu). 

Paní učitelka při výkladu i procvičování převážně vychází ze slovní zásoby, kterou chlapec zná nebo která je užitečná pro život, zároveň se snaží jeho slovní zásobu neustále rozšiřovat. Ve třetím ročníku se například probírají vyjmenovaná slova, u kterých je velmi důležité chápat jejich významy pro určení správného pravopisu. Chlapec si proto tvoří vlastní obrazový slovník, který poté může využívat při doplňovacích i dalších typech úloh jako oporu. Pokud paní učitelka při výuce využívá práci ve skupinách, vždy předem dobře promyslí a rozdělí role, aby se chlapec nejen cítil dostatečně zapojený, ale aby pro něj byla aktivita rovnocenně přínosná.  Paní učitelce se též osvědčila metoda D. B. Elkonina (např. obloučkové schéma určování počtu slabik nebo práce s pracovním sešitem Hláskář), zejména v počátečním čtení. Jako velice vhodná metoda při výuce se rovněž ukázala být dramatizace. Ve třídě je také velmi nápomocná přítomnost asistentky pedagoga.

Příklad 1: Jazyková cvičení s výběrem slov

Foto: Počáteční čtení s podporou obrázků – výběr ze 3 možností

Chlapec odpovědi nemusí vymýšlet, ale dostává na výběr ze dvou konkrétních slov. Slova jsou například napsaná s doprovodnými obrázky, z nichž je zřejmý jejich význam. Nebo paní učitelka slova postupně vyslovuje, přičemž jedno slovo představuje její pravá ruka a druhé slovo její levá ruka. Chlapec pak vybere slovo tak, že ukáže na příslušný obrázek, napsané slovo nebo levou/pravou ruku. Není přitom nucen dané slovo dostatečně srozumitelně vyslovit, pokud mu toto dělá potíže. Následně může slovo pomocí diktátu písmen, případně přepisem, zaznamenat do sešitu, pracovního listu apod. Tímto způsobem procvičuje učivo, aniž by byl nucený k výhradně řečové produkci, která mu dělá obtíže. Nicméně i ta se posléze při všech cvičeních trénuje.

Příklad 2: Skládání slov 

Chlapec ví předem, jaké slovo bude skládat – má ho napsané a má k němu obrázek. Následně dostane od paní učitelky písmena na kartičkách, a to vždy jen k danému slovu, které má složit. Poté, co slovo složí, jej přepíše do sešitu. Ostatní děti ve třídě také skládají slova, ale narozdíl od chlapce neví přesně předem, jaká slova jim mají vyjít. Žáci například dostanou sadu písmen a mají za úkol poskládat z nich názvy zvířat z vyjmenovaných slov. Chlapec dostane obrázek býka a k němu písmena K – B – Ý. 

Příklad 3: Běhací diktát s navazující aktivitou

Po třídě jsou rozmístěna slova s obrázky, které daná slova znázorňují. Žáci mají za úkol postupně si všechna slova zapsat do sloupce na papír na lavici. Poté ke každému slovu vymyslí větu. Chlapec má předepsané věty s vynechanými částmi, kam podle významu slova ze sloupce pouze doplňuje. Pokud si není jistý, co dané slovo znamená, může si ho znovu ve třídě najít a podívat se na obrázek, který mu pomůže.

Příklad 4: Skládání vět a procvičování slovních druhů – podstatná jména, přídavná jména, slovesa

Foto: Třídění podstatných jmen s podporou obrázků

Žáci pracují ve skupinkách po 3. Skupina má na papíře nadepsané 3 slovní druhy – přídavné jméno, podstatné jméno, sloveso. Chlapec je uprostřed skupiny, má předem připravené kartičky s obrázky zvířat. Vybere kartičku a pojmenuje zvíře.  Oba spolužáci pomohou chlapci nadiktovat po hláskách název zvířete, ten ho podle jejich diktátu napíše. První žák k němu vymyslí a napíše přídavné jméno. Třetí žák dopíše sloveso, co dané zvíře dělá. Tvoří tak společně věty, např. Hnědý kůň běží. Unavená kočka spí. Malé kůzle poskakuje.

Když se probírají slovní druhy,  chlapci činí potíže vzpomenout si nebo vyslovit srozumitelně „přídavné jméno“, když má zařadit slovo červený ke správnému slovnímu druhu. Paní učitelka položí otázku: „Červený – je to podstatné jméno (levou ruku otočí dlaní vzhůru) nebo přídavné jméno (pravou ruku otočí dlaní vzhůru)?“ Chlapec ukáže na pravou ruku učitelky, učitelka vysloví přídavné jméno a chlapec to po ní zopakuje.

Příklad 5: Příprava na násobilku

Názornost a práce ve skupinkách. Paní učitelka připraví obrázky zvířat a žáci sčítají části jejich těl. Např. 5 slonů – kolik mají dohromady chobotů? 4 slepice – kolik mají dohromady nohou? 3 býci – kolik mají dohromady rohů? Žáci pracují ve skupinách po 2 nebo po 3 a vzájemně si pomáhají.