Každý jazyk je jiný, ale některé jazyky jsou si bližší, tj. mají ve své struktuře shodné rysy. Při výuce češtiny jako druhého jazyka (ČDJ) musíme zohlednit podobnost, resp. vzdálenost mateřského jazyka žáka od češtiny. Protože je mnoho různých jazyků, nemáme úplný soupis všech shodných rysů a odchylek.
Charakteristické rysy češtiny
Převzato z publikace Nízkoprahové kursy češtiny pro cizince, str. 88-89.
Zvuková a grafická rovina
|
- čeština obsahuje 36 fonémových hlásek: 10 samohlásek (5 krátkých a 5 dlouhých), 25 souhlásek a dvojhlásku ou (ve slovech cizího původu i au a eu)
- krátké a dlouhé samohlásky – jejich protiklad je významotvorný (byt x být)
- samohlásky i, y jsou odlišná písmena, výslovnost se neliší (mít x mýt)
- opozice znělosti (ten x den, bez x pes) – hláska se tvoří stejným způsobem, ale jedna tzv. zní (d, b) a druhá tzv. nezní (t, p)
- asimilace opozice znělosti – na konci slova se znělá hláska vyslovuje jako neznělá (plod, led, let x led)
- přízvuk na začátku slova nebo na předložce
- přízvuk nemá vliv na délku samohlásky
- hláska ř
- latinka
- diakritická znaménka: čárku (dárek), kroužek (sůl) a háček (dítě, daň)
- spřežka ch (samostatný grafém)
|
Mluvnická rovina
|
- čeština má řadu deklinačních a konjugačních paradigmat (vzory, koncovky)
- slovesný vid
- pouze 3 slovesné časy
- způsob slovesného děje
- gramatická shoda
- volný slovosled
- aktuální členění výpovědi
- dvojčlenná věta, základ je sloveso
- struktura věty je určována slovesem a jeho vazbami (valence)
- žádný členy
- žádný konjunktiv
|
Lexikální rovina
|
- základ slovní zásoby je slovanský, projevuje se ale vliv mnohých dalších jazyků
- odvozování – slova vznikají příponami a předponami
- skládání
- přejímání z cizích jazyků
- zkracování
- přechylování (tvoření ženských protějšků jmen: kamarád − kamarádka)
- zdrobněliny
|
Popis českého fonetického systému najdete též v publikaci Čeština jako cizí jazyk – úroveň A1. Fonetický plán na pozadí různých cizích jazyků (tj. vlastně návod, jak studentům přiblížit český fonetický systém na základě fonetického systému jejich mateřského jazyka) v ní najdete na stranách 48–66.
Specifika jiných jazyků
Pro lektora češtiny je dobré, bude-li mít při výuce ČDJ (ale i jiných cizích jazyků) alespoň stručné povědomí o systému mateřského jazyka studenta, a může tudíž odhadnout, na co se bude potřeba při výuce zaměřit, co bude pro studenty užitečné trénovat a co bude pro ně v češtině naopak velmi jednoduché.
Pozor!
Zákonitosti v mateřském jazyce mluvčí používá mimovolně, a proto nemůžeme u cizince předpokládat teoretickou znalost systému jeho mateřského jazyka ani znalost popisných lingvistických kategorií – termínů jako pád, rod, vid atd.
Příklad
Zejména v začátcích seznamování s češtinou je nevhodné:
„Vy používáte osobní zájmena, ale v češtině používáme pomocné sloveso být.“
a
„Při tvoření minulého času používáme tvary slovesa být.“
Vhodnější je:
„Správné je / říkáme pracovala jsem, šel jsem, učili jsme se. Neexistuje / normálně neříkáme / není správné já pracovala, my učili.“
Zde jsme pro vás připravili stručný přehled jazykových odchylek a chyb, které mluvčí uvedených jazyků v češtině dělají. Rozdělili jsme je na mluvčí slovanských jazyků (např. ruštiny, ukrajinštiny, bulharštiny, polštiny), asijských jazyků (např. vietnamštiny, čínštiny, korejštiny, japonštiny) a angličtiny. Odchylky a chyby jsou rozděleny dle rovin jazyka, tj. zvuková stránka, gramatika, slovní zásoba a pragmatika.
Volně upraveno z článků ze sborníků Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka.
Zvuková stránka
= sluchové rozlišování hlásek a jejich výslovnost
Slovanské jazyky
|
- považují délku českých samohlásek za přízvuk
- cizí slova vyslovují měkce (Diana, diplom)
- rozlišují výslovnost měkkého i a tvrdého y (bili – byli)
- samohlásku e vyslovují jako /je/ (Jeva, Jevropa)
- výslovnost souhlásek š, ž, č je tvrdá
- souhlásky ť, ď, ň jsou vyslovovány rozloženě jako /tj, dj, nj/
- nerozlišují hlásky ch a h (ruština)
- samohláska o v nepřízvučných slabikách se vyslovuje jako /a/
- souhláska l má tvrdou a měkkou variantu
- slovní přízvuk je na různých slabikách
- v polštině se navíc skupiny sv, tv, kv vyslovují jako /sf, tf, kf/
|
Asijské jazyky
|
- velký počet dvojhlásek
- důležitá je intonace
- zaměnitelnost hlásek b-v a r-l
- hlásku z vyslovují jako /dz/, hlásku c jako /s/, neexistují hlásky c, v, f, z, j, ž, š, ř, ď, ť, ň
- čínština navíc nerozlišuje mezi znělými a neznělými souhláskami (d=t, k=g)
|
Angličtina
|
- zaměnitelnost h-ch, e-i
- problém se souhláskovým shlukem (čtvrtek)
- aspirované/přídechové p, t, k (Phetr, tháta, khůň)
|
Gramatika (morfologicko-syntaktická rovina)
= užívání slovních druhů, tvarosloví a skladby
Slovanské jazyky
|
- v osobních zájmenech dávají přednost delším tvarům (Dal tobě dárek. Viděl tebe v kině.)
- chybí 5. pád, je nahrazen 1. pádem (Dobrý den, paní učitelka)
- ve větě vždy uvádějí podmět, resp. osobní zájmeno (Jak ty jmenuješ?)
- v přítomném i minulém čase vynechávají sloveso být (Já učitelka)
- zaměnitelnost předložek (Jdu do lékaře)
- pozor na vazby s odlišnými pády (zeptám se maminku) a v jiných podobách (u mě jablko místo mám jablko; mám rád číst)
- špatná pozice reflexiva se ve větě
|
Asijské jazyky
|
|
vietnamština
|
- pevný slovosled SVO (podmět-přísudek-předmět, př. Hana má psa.)
- otočené pořadí přívlastku a slova (hračka nová)
- slovesný čas vyplývá z kontextu
- velké množství osobních zájmen spojené s vyjadřováním společenského postavení a zdvořilosti
- vynechávají sloveso být (já dítě)
- časté používání slovesa mít místo být (v pokoji má postel)
|
korejština
|
- sloveso na konci věty (já pohádka číst chci)
- nerozlišují rod, vypichují osobní zájmena, nečasují slovesa
|
čínština
|
- neexistence morfologie, tedy problémy s rozlišováním slovních druhů a jejich kategorií (rod, časování sloves, vid, slovesný čas)
- striktně vyjadřují podmět na první pozici ve větě
- neexistence spojky že (Myslím, on jde pozdě.)
|
Angličtina
|
- nepochopení významu pádů a časování (používání nominativní infinitivní konstrukce, př. Já jít do škola.)
- problémy s pozicí jsem, se, mu, to a s nevyjádřeným podmětem
|
Slovní zásoba (lexikálně-sémantická rovina)
= porozumění řeči a vyjadřování
Slovanské jazyky
|
- rychlé osvojení slovní zásoby
- pozor na opačné významy (např. v ruštině zápach = vůně, život = břicho, ja zabyl = zapomněl jsem, krásnyj = červený, mir = svět)
|
Asijské jazyky
|
- výpůjčky jiných jazyků
- odvozená slova považují za nové slovo (dům – doma)
- problémy s nadřazenými slovy
- problémy s doslovným překladem idiomů (koupil zajíce v pytli)
- nerozlišují reflexivum se – si (vařit si – vařit se)
|
Angličtina
|
- překládají existenciální konstrukci there is (V Praze tam je hrad.)
- problém s variabilitou předložky for (pro, na, za)
- rozdíl mezi až a když
|
Pragmatická rovina
= rovina sociálního uplatnění, užití řeči v praxi
Slovanské jazyky
|
– jen některé jazykové odchylky |
Asijské jazyky
|
– rozvinuté kategorie zdvořilosti, zeptat se učitele je tabu |
vietnamština
|
- vykání nahrazují zdvořilostní obraty
- neexistuje zde zápor (nesouhlasit se považuje za neslušné)
- dotek na hlavě (pohlazení po vlasech) je projev velké neúcty
- úsměv je projevem nejistoty
|
čínština
|
- odmítnutí/zápor je součást běžné komunikace, nikoli zákaz, příkoří
|
Angličtina
|
- problémy s oslovováním (tykání, vykání)
- pozdravy (dobrý den – ahoj)
|
Podrobněji o specifikách jednotlivých jazyků (ale také kulturních odlišnostech) vašich studentů se dočtete v následujících odkazech a článcích:
Učíme slovansky mluvící studenty
Učíme vietnamsky mluvící studenty
Učíme studenty z Mongolska
Učíme studenty z Koreje
Učíme studenty z Číny
Učíme studenty z Japonska
Učíme studenty z arabských zemí
Existují též učebnice, které vykládají češtinu na pozadí některých jazyků, tj. její výklad i nácvik modifikují podle toho, kterým mateřským jazykem mluví cizinec, který se česky učí. Jejich soupis najdete v publikaci Diagnostika úrovně znalosti českého jazyka na straně 33.
