Základním specifikem vícejazyčných žáků a žákyň je to, že vyučovací jazyk je pro ně cizím (resp. druhým) jazykem (viz čeština jako druhý jazyk). Při jejich vzdělávání tedy dochází k situaci, kdy se současně učí nový (druhý) jazyk a zároveň se prostřednictvím tohoto jazyka učí. Jazyková bariéra je tedy při vzdělávání zásadní překážkou výrazně limitující studijní úspěchy žáků a žákyň. Výzvou pro učitele při vzdělávání dětí s OMJ je proto skloubit jazykové vzdělávání (rozšiřování slovní zásoby, pravidla tvarosloví, ale i gramatických struktur a především nácvik a používání komunikačních dovedností a porozumění) a obsah učiva jednotlivých předmětů (viz zapojení do výuky).
Při procesu učení se novému jazyku je důležité si uvědomit několik důležitých věcí. Především nesmíme zapomínat na to, že děti se doposud rozvíjely ve svém mateřském jazyce a mohou v něm mít již mnoho dovedností a vědomostí. Doporučujeme přečíst si článek věnovaný vícejazyčnosti.
Všichni, kdo přicházíme do nového prostředí, si musíme zvyknout na nová pravidla, způsob a organizování činností a především si v novém prostředí vybudovat vztahy, najít si kamarády a přátele. To samozřejmě není typické jen pro vícejazyčné děti. Typické je pro tyto děti, že toto vše musí absolvovat v jazyce, který se teprve učí, a také v prostředí, které jim může být kulturně velmi vzdálené. S potřebou socializace u nově příchozích souvisí také fenomén vykořenění, s nímž se musí nějakým způsobem vyrovnat všichni, kdo opustili rodnou zemi a musí se zabydlet v té nové.
Pokud rodina pochází z kultury a komunity s odlišným chápáním a očekáváním od vzdělání, mohou mít rodiče odlišný přístup k instituci školy, k očekávání od role školy a vzdělání dětí jako takového. V některých případech tak může docházet ke kolizím mezi očekáváními ze strany školy a ze strany rodiny. Potíže mohou způsobovat i odlišná kulturní a náboženská pravidla. Co zohlednit při komunikaci a na co se zaměřit, najdete v článku Spolupráce s rodiči.
POHYBUJÍCÍ SE CÍL
V zahraniční literatuře se při popisu situace vícejazyčných dětí mluví o sledování pohybujícího se cíle. To je zajímavá metafora.
Představme si Duong. Pochází z Vietnamu, za rodiči se přestěhovala do Česka po dvou letech strávených ve Vietnamu pouze s babičkou a dědou. Česky neumí, nechodila do MŠ a nastupuje do první třídy. Stejně jako její spolužáci si Duong bude muset zvykat na nové prostředí, spolužáky, pravidla třídy a školy, bude se učit číst, psát a počítat, držet správně tužku apod. Na rozdíl od českých spolužáků se to Duong bude všechno učit v novém jazyce, kterému nerozumí. Duong samozřejmě leccos umí, ale myslí a vyjadřuje své vědomosti ve vietnamštině. Musí se tedy začít učit česky. Než se ale naučí významu slovíček, jež ostatní již znají a učí se je „pouze“ číst a psát, učivo jí začne „utíkat“. Duong začíná „dohánět pohybující se cíl“, kterým je porozumění jazyku a výuce jako takové. Pokud by Duong nastoupila například do 7. třídy, učivo, které se její spolužáci učí, je jazykově ještě mnohem náročnější a „pohybující se cíl“ je ještě více v nedohlednu.
Diagram ukazuje, že vícejazyční žáci a žákyně čelí při výuce mnohem větší zátěži než jejich spolužáci. Jejich startovací čára je díky neznalosti jazyka mnohem níže, a proto jsou jejich šance na úspěšné vzdělávání ohroženy. Potřebují včasnou a soustavnou podporu při výuce češtiny jako druhého jazyka a zároveň v ostatních předmětech, aby se jejich šance vyrovnaly.
O tom, jak je důležité podporovat vícejazyčné prostředí ve škole, mluví také kanadský profesor Jim Cummins. Kanada je země, která spatřuje v imigrantech velký potenciál a přínos pro ekonomiku země, a proto je v jejich vzdělávání podporuje a má s tím zkušenosti. Cummins upozorňuje na to, že každý imigrant má svůj jedinečný potenciál, své silné i slabé stránky, své dosavadní životní zkušenosti i vzdělání, kterými si již prošel, než se přestěhoval do jiné země, a z nichž může dále čerpat.
Ve vzdělávání je velmi důležité tyto zkušenosti a silné stránky vícejazyčných dětí podporovat a stavět na nich, jedině tak můžeme potenciál těchto žáků a žákyň plně využít a jedině tak se mohou dále plně rozvíjet a vzdělávat. Přitom stačí právě jen změnit naši perspektivu, náš úhel pohledu, jakým na tyto žáky a žákyně nahlížíme, který ale může znamenat zásadní proměnu podmínek pro jejich osvojování si vyučovacího jazyka i pro jejich vzdělávání.
Doporučená literatura: South, H. (1999) Working Paper 5: The Distinctiveness of EAL: A Cross-Curriculum Discipline. Watford : NALDIC, 2010.