ZŠ a MŠ Jaroslava Seiferta pravidelně organizuje pro svoje žáky s OMJ kurzy češtiny a odpolední doučování. Tato praxe je z doby, kdy ještě nebyla zavedena jazyková příprava podle § 20 ŠZ, nicméně je stále platná v tom, že ukazuje pozitivní zkušenost školy s organizací intenzivního kurzu ČDJ v dopoledních hodinách a velký přínos takového kurzu pro žáky s nedostatečnou znalostí češtiny.
Škola měla už tehdy otevřený intenzivní kurz češtiny jako druhého jazyka pro devět žáků a dva odpolední kroužky češtiny pro cizince pro žáky 1. a 2. stupně vedené češtinářkami školy. Do kroužků docházeli i pokročilejší žáci, kteří intenzivní kurz nenavštěvovali, ale přesto potřebovali pomoc zejména s českým jazykem jako předmětem, např. s pravopisem, interpunkcí, skladbou apod.
Intenzivní kurz probíhal 12 hodin týdně ve dvou dnech v době běžného vyučování a chodili do něj žáci, kteří potřebovali podpořit v češtině. Ve skupině byli namíchaní žáci z prvního i druhého stupně. Byli na vybrané hodiny uvolňováni z běžné výuky. Vzhledem k tomu, že žáci prvního stupně potřebovali hlavně rozvíjet slovní zásobu potřebnou pro výukové předměty, docházeli do intenzivního kurzu jen na dvě hodiny týdně a jejich jazyková podpora byla v souladu s tematickým plánem českého jazyka a prvouky.
Pro lektorku kurzu bylo velmi složité skloubit potřeby všech dětí. Musela si aktivity dobře promyslet, aby se každé dítě mohlo zapojit a rozvíjet. Nejen, že byly děti různě staré, byly také na různých úrovních znalosti češtiny. Samozřejmostí byla skupinová práce, individuální úkoly na míru konkrétním žákům atd. Lektorka hodně využívala své zkušenosti s nízkoprahovými kurzy češtiny pro dospělé cizince.
Pokud by se měli žáci učit jen češtinu jako druhý jazyk, bylo by to mnohem jednodušší. Postupovalo by se podle předem stanoveného plánu a rozvíjela by se mluvená i psaná čeština, tedy to, co vícejazyční žáci hlavně potřebují. Problém ovšem byl, že si žáci často do kurzu nosili úkoly, které nezvládali v běžných hodinách. Nebo se museli připravovat na testy. Učitelé běžných předmětů totiž trvali na tom, že si žáci museli zameškanou výuku doplnit.
Proto si lektorka rozdělila výuku na různě zaměřené části. První tři hodiny věnovala vždy rozvoji češtiny. Čerpala z učebnic pro cizince (dospělé i děti) a z materiálů Inkluzivní školy. Zbylé hodiny pak pracovala na úkolech, které děti potřebovaly zvládnout do běžných hodin. Po skupinkách nebo individuálně se pak věnovaly např. dějepisu, přírodovědě nebo klasické mluvnici či slohu.
Vzhledem k velkým rozdílům v úrovni znalosti češtiny byli žáci ve druhém pololetí rozděleni na 3 skupiny (žáci 1. stupně, začátečníci a pokročilí), aby byl zajištěn vhodný přístup a dostatečný jazykový rozvoj.
Žáci zapojení do projektu velmi oceňovali možnost jazykové podpory. Učitelé rovněž využívali možnost, že lektorka s žáky individuálně pracovala na pracovních listech či testech z jednotlivých vyučovaných předmětů.
Na škole jsme natočili krátké video, podívejte se!