Vytvořili jsme pro vás tři modelové příklady, jak lze tvořit skupiny pro jazykovou přípravu podle různých kritérií (věku žáků, jejich jazykové úrovně, jejich mateřského jazyka apod.) a v různých situacích dle velikosti školy, počtu žáků s OMJ, složení žáků s OMJ, personálních možností školy, zkušenosti učitele ČDJ apod. Situací, které mohou v praxi nastat, bude mnohem více, než jsou tři uvedené příklady. Modely slouží jen jako inspirace a pro lepší pochopení, jak lze tvořit výukové skupiny a co vše je dobré přitom zvážit.
Model A: Škola má se začleňováním žáků s OMJ zkušenosti a má ve škole zkušeného učitele ČDJ. Škola má poměrně velký počet vlastních žáků s cizí státní příslušností a k nim přibírá žáky s OMJ z ostatních škol v okolí. Potřebuje zorganizovat kurzy na různých úrovních, současně si potřebuje udržet alespoň 1 učitele ČDJ na plný/částečný úvazek po celý rok.
Model B: Škola má žáky s OMJ napříč ročníky, velké množství dětí bez znalosti jazyka nebo s velmi malou znalostí přichází do první třídy. Většinou jsou to kmenoví žáci školy, někteří ale budou dojíždět z okolních škol. Metody výuky ČDJ pro tyto děti jsou odlišné od metod výuky pro děti, které už umí číst a psát ve svém mateřském jazyce. Z toho důvodu je třeba sestavit skupiny tak, aby se skupina „nečtenářů“ učila samostatně. Je také dobré vést v patrnosti, že malé děti nepotřebují takovou intenzitu výuky a mají naopak větší potřebu inkluze mezi své vrstevníky, a zejména adaptace na školu, kde se učí číst a psát.
Model C: Jedná se o malou nebo i středně velkou školu, která má malý počet vlastních žáků s cizí státní příslušností, kteří mohou být “roztroušeni” v různých ročnících, jsou různého věku a různé jazykové úrovně. Z okolních škol na jazykovou přípravu dojíždí také jen malý počet žáků s nárokem na podporu (i bez nároku). Při rozhodování o vytváření skupin ředitel školy zvažuje zejména personální možnosti – zkušenosti učitele s výukou ČDJ a pak také počet učitelů, kteří mohou ČDJ učit.