Tvorba plánu podpory
Při tvorbě plánu podpory doporučujeme následující postup:
- Určíme si osobu odpovědnou za koordinaci tvorby plánu podpory. Nejčastěji to bývá třídní učitel, někdy výchovný poradce nebo koordinátor inkluze. Ideálně by to měl být ten, kdo je na škole odpovědný za inkluzi žáků s OMJ.
- Koordinátor osloví všechny učitele, kteří žáka učí, a ti sami rozmyslí metody, úpravy obsahu a cíle vzdělávání, včetně pomůcek a způsobu hodnocení.
- Provedeme diagnostiku - jazykovou i pedagogickou.
- Koordinátor tvorby plánu provede náslech ve třídě, díky kterému uvidí, jak je žák schopen se zapojovat, jaký je způsob výuky konkrétního učitele a jaké jsou možnosti podpory žáka.
- Důležitý je i rozhovor s třídním učitelem nebo asistentem, speciálním pedagogem, učitelem ČDJ či jakoukoli relevantní osobou, která dítě zná a bude s ním pracovat. Smyslem je ještě více konkretizovat cíle a postupy práce.
- Jako podklad pro obsah slouží (tematicky) plán výuky ve třídě do konce roku.
Samotný plán podpory pak vzniká jako kombinace výsledků diagnostiky (úrovně znalosti češtiny), zohlednění, v jaké třídě dítě je a co se bude učit do konce roku, a přístupu těch, kteří s ním budou pracovat.
Při sepisování plánu je důležité stanovit si minimum, které bude žák muset v jednotlivých tématech umět.
Osvědčilo se nám nedělat plán na celý rok. Nedokážeme totiž dobře odhadnout, jak rychle se žák bude jazykově rozvíjet a jak dobře se bude zapojovat. Většinou jsme si cíle stanovovali na měsíc, maximálně dva měsíce dopředu.
Doporučená literatura:
Zelinková, O.: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program, Portál, Praha 2007
Jucovičová D.; Žáčková H. a kol. Individuální vzdělávací plán pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, D&H, 2009
Kaprálek K.; Bělecký Z.: Jak napsat a používat individuální vzdělávací program, Portál, Praha 2004
Dobrá praxe
Další zdroje
|
