Obsah článku
1. Zjistíme, jak na tom jsou
ČDJ pro pokročilé je oproti začátečníkům snazší v tom, že už máme nějaký, alespoň základní, komunikační kód. Ovšem stanovit, odkud začít a co vlastně žáci skutečně ovládají, bývá často výzva. Nenechme se proto zvláště na úvodních lekcích zmást tím, když nám žáci po letmém pohledu na pracovní list či do vybrané učebnice řeknou, že tohle přece dávno umějí. Samozřejmě, někdy i my sami při prvním dialogu s jednotlivcem či skupinou zjistíme, že jsou opravdu na jiné úrovni, než jsme si mysleli, ale v některých případech se může jednat o povrchové znalosti.
→ Je vhodné na úvod zařadit nějaký krátký test, který kopíruje obsah probrané učebnice. Můžeme se inspirovat např. testy k učebnici Levou zadní a poskládat z nich souhrnné ověření tím, že z každé lekce vybereme 1 či 2 cvičení. Nebo můžeme využít modelovou variantu certifikované zkoušky pro mládež na úrovni A2. Dáme ji žákům buď celou, vybereme některé části, příp. se její strukturou a typy úloh inspirujeme pro vytvoření vlastního testu.
Se získanou informací dále pracujeme
Tím, že žáci napíšou tento test s nějakým výsledkem, by však neměl celý proces končit. Nejde nám pouze o ověření znalostí a dovedností, ale chceme se žáky dále pracovat na posílení jejich kompetencí. Dívejme se tedy na jednotlivá cvičení perspektivou toho, co testují. Např. reakce na otázku Co máš ve svém pokoji? testuje nejen lexikální znalost, ale také to, zda žák umí vytvořit čtvrtý pád. Pokud dlouze váhá u jednotlivých slov, asi bude problém v té lexikální stránce, pokud řekne: postel, komoda, židle, stůl, nejspíš naopak nemá čtvrtý pád ještě úplně zažitý.
Samozřejmě, že v individuálních lekcích můžeme takto šít učivo skutečně na míru, ale i u větších skupin je třeba vždycky brát v úvahu jevy, které dělají problém většině žáků. Z našich zkušeností vyplývá, že mezi takové přetrvávající obtížné jevy patří např.:
- rozdělení a pojmenování slovních druhů
- identifikace tvrdých, měkkých a obojetných souhlásek a s tím související pravidla
- logika v psaní vyjmenovaných slov
- slova příbuzná
- vazba rád/a něco dělat vs. mít rád/a
- slovosled
- předpony a jejich významy apod.
2. Pilujeme již osvojené dovednosti
Pokročilé lekce ČDJ, následující po té úvodní, budou vždy “koktejlem”:
- toho, co jsme zjistili v úvodním testu,
- co zjišťujeme průběžně na každé lekci,
- našich zkušeností,
- požadavků žáků
- a konečně učiva zahrnutého v plánu nebo v učebnici.
Proto je možné i po faktickém probrání učebnice Levou zadní ještě nějakou dobu setrvat u v ní obsažených témat a pilovat jednotlivé dovednosti, protože už z prvních čtyř ingrediencí můžeme namíchat slušný drink.
3. Vybíráme další materiály
Pokud je ve výuce ČDJ opravdu načase posunout se dál směrem k materiálům pro pokročilé, doporučujeme v tuto chvíli učebnici Levou zadní 2, Česky krok za krokem 2 (na webu najdete rovněž bohatou nabídku doplňujících materiálů) a Českou čítanku pro rozvoj čtení s porozuměním a propojování s jazykovými úlohami.
Učebnice nám poslouží jako rámec pro ČDJ, ovšem ta pravá výzva pro další práci s našimi žáky, kteří už se na úrovni A2/B1 obstojně dorozumí, je to, že chceme postupně přibližovat náplň našich lekcí k běžnému předmětu Český jazyk a literatura. Tímto procesem nás mohou provést sylaby témat vytvořené pro jednotlivé ročníky a kurikulum, které obsahuje detailnější popis celého postupu.
→ Nezapomínáme na to, že gramatické a mluvnické jevy by neměly viset ve vzduchoprázdnu a žáci si je musí fixovat ve spojení s nějakým konkrétním tématem. Opakování plurálu tedy spojíme např. s tématem jídlo a pití (Mám rád/a jablka, hrušky a pomeranče.), škola a školní pomůcky (Potřebuju dva sešity a tři tužky.) nebo čímkoliv dalším, ideálně tak, aby to alespoň trochu souviselo s oborem, který žáci studují.
4. Rozvíjíme čtení s porozuměním
Dovednosti, v nichž už se ČDJ a ČJL na pokročilé úrovni skutečně překrývají, jsou čtení a psaní. Dvě spojené nádoby a široké pole, na kterém se můžeme s našimi žáky realizovat. Čtením a především prací s textem rozvíjíme u žáků čtení s porozuměním, ale také jim poskytujeme vhodné modely pro následné psaní. Texty můžeme brát z učebnice, na vyšších úrovních však doporučujeme práci s adaptovanými texty (které tvoří vhodný můstek pro přechod k běžné próze, potažmo maturitní četbě) či publicistickou tvorbou, kterou případně lehce zjednodušíme. Ať už bude zdroj našeho textu jakýkoliv, snažme se vždy myslet na to, abychom z něj “vymáčkli” skutečně maximum.
5. Zlepšujeme písemný projev
Rozvoj psaní je dlouhodobá činnost a je dobré si na začátku uvědomit několik důležitých zásad, díky nimž ji můžeme rozvíjet již od začátečnické úrovně. Není na škodu, když se nějaká psací aktivita objeví v každé lekci, a proto jsme sestavili databázi různorodých aktivit. Ty můžete podle potřeby a úrovně žáků obměňovat. Nezanedbáváme ani formativní zpětnou vazbu (bod 3).
→ Velká pozornost bývá v procesu psaní věnována samotnému psaní, příp. aktivitám předtím, ale když dojde na kontrolu napsaného, často žáci bezradně sedí, čtou si text stále dokola a vlastně v něm nic nevidí. Veďme je k tomu, aby čas pro kontrolu využívali efektivně a věděli, co na co se zaměřit. Jako nástroj může posloužit tento checklist, který mohou mít zpočátku klidně před sebou a skutečně si jednotlivé zkontrolované položky odškrtávat, aby si celý postup časem zapamatovali a stal se pro ně automatickým.