Mnoho dětí, které přicházejí do nové země, zažívá pocit „vykořenění“. Opustily svůj jazyk, kulturu a kamarády, často i blízké příbuzné. Ocitají se v neznámém prostředí, ve kterém nikomu nerozumí. Cítí se samy, zažívají pocity nejistoty a potřebují se v novém prostředí zorientovat, navázat nové vztahy, stavět na svých silných stránkách a rozvíjet je, aby mohly brzy opět zažívat úspěch, ve škole i mimo ni – potřebují znovu „zakořenit“ v novém prostředí. Aby se jim to mohlo podařit, potřebují, abyste jim vytvořili bezpečný prostor a poskytli jim zejména v počátcích dostatečnou podporu.
Dítěti pomůže, když bude mít v adaptačním období k ruce někoho, kdo mu pomůže se zorientovat v novém školním prostředí – ukáže mu celou školu, vysvětlí mu rozvrh a harmonogram školního dne, bude ho doprovázet při přesunech mezi třídami, dovysvětlí mu zadání domácích úkolů, pomůže s přípravou školních pomůcek, bude ho zpočátku doprovázet do jídelny, ukáže mu školní družinu apod. Pokud máte ve škole pracovníka, který by tuto roli mohl zastat, můžete na něj získat finanční prostředky od NPI ČR – požádejte si o finance na tzv. adaptačního koordinátora.
Obsah článku
Adaptační koordinátor
- Pomáhá nově příchozímu dítěti/žákovi s nedostatečnou znalostí češtiny s adaptací na české školní prostředí a se začleňováním do třídního kolektivu, při překonávání tzv. kulturního šoku, podílí se na jazykové podpoře.
- Náplň práce je flexibilní, závisí na konkrétní situaci a potřebách dítěte i školy. Může například pomáhat při seznamování se se školními právy a povinnostmi, s třídním kolektivem a přijatými pravidly chování ve třídě, s uspořádáním vyučovacího dne a vyučování, s komunikací s rodiči atd.
- Může také krátkodobě vypomoci s doučováním aktuální potřebné látky, případně s výukou češtiny jako druhého jazyka, do doby, než bude nastavena dlouhodobější systémová podpora (např. v rámci jazykové přípravy dle § 20 nebo v rámci jazykové podpory dle § 16 ŠZ).
- Měl by to být přednostně pedagogický pracovník dané školy, v případě potřeby jím může být i externí pedagogický pracovník s minimálně středoškolským vzděláním ukončeným maturitou.
- Jde o pracovní vztah mezi NPI ČR a daným pracovníkem, prakticky se jedná o DPP v rozsahu 40 hodin na jeden měsíc. Škola zajišťuje žádost a výběr AK, další administrativa jde přes NPI.
- Doporučujeme metodickou příručku pro adaptační koordinátory od NPI ČR a metodickou příručku Masarykovy ZŠ v Plzni a METY, o. p. s.
- Podrobnější informace o pozici jsou dostupné na webu NPI.
Důležitou roli při podpoře nového žáka mohou v prvních dnech a týdnech hrát také asistenti pedagoga. Asistent pedagoga se může stát i adaptačním koordinátorem, pokud má pedagogické vzdělání minimálně na úrovni střední školy.
Pro usnadnění počáteční komunikace a orientace ve školských dokumentech je možné také využít překladatelské a tlumočnické služby NPI ČR, které jsou školám poskytovány zdarma.
Infografiku je možné stáhnout zdarma ve formátu PDF.
První dny ve škole
První dny na nové škole zanechávají v každém dítěti nesmazatelné vzpomínky, tím více se to týká vícejazyčných žáků, kteří často přicházejí do neznámého prostředí, ve kterém obvykle nikomu a ničemu nerozumí.
• První den by měla zodpovědná osoba (třídní učitel, adaptační koordinátor, koordinátor inkluze, popřípadě někdo z vedení) nového žáka přivítat a představit ho ostatním učitelům. Dále je potřeba provést žáka školou, ukázat mu, kde najde toalety, vchody, východy, tělocvičnu, jídelnu, sborovnu a další důležitá místa. Velmi užitečné je poskytnout žákovi předem připravenou mapku.
• Pro dítě s nulovou nebo minimální znalostí češtiny je dobré připravit vhodné pomůcky, jako jsou komunikační kartičky , dvojjazyčné štítky označující místa ve škole nebo předměty ve třídě a slovníčky, například obrázkové kartičky s předměty a činnostmi ve třídě nebo slovníčky k jednotlivým předmětům.
• V případě, že žák neobdržel rozvrh hodin před příchodem, měl by být seznámen s tím, co ho první den čeká. Pokud nerozumí česky, buďte názorní, předměty se dají vyjádřit i obrázkem.
• U žáků na 2. stupni se osvědčilo vybavit je identifikační kartičkou se jménem žáka, třídou, do které chodí, jménem třídního učitele a jmény spolužáků – patronů. Kartička slouží žákovi jako určitý zdroj jistoty v novém, neznámém prostředí. Zároveň není od věci, aby i jeho spolužáci měli kartičky se jmény a usnadnili mu tak komunikaci s nimi. Současně se tak částečně zamezí tomu, aby dítě vnímalo kartičku jako jakousi formu „nálepky“.
• Kromě identifikační karty bývají žáci v zahraničí vybaveni i kartou, na kterou jsou zaznamenávány jejich jazykové pokroky. Tuto kartu má žák vždy u sebe a na konci každé hodiny ji odevzdá učiteli. Ten zapíše, jak se žák projevoval, co už umí říct, atd. Takovýto list může být vložen do třídní knihy a jednotliví učitelé do něj mohou zapisovat pokroky v češtině. Slouží pak nejen ke sledování pokroků žáka, ale také usnadňuje komunikaci. Můžete také využít záznamový arch ke sledování pokroku v jazyce.
• Je dobré se zajímat i o to, jak se dítě má a jak se cítí. Můžeme k tomu využít emoční karty, například karty Moře emocí, nebo karty Emoce. Tyto obrázkové karty jsou velmi dobře využitelné pro práci s vícejazyčnými dětmi. Můžeme je použít i pro evaluaci aktivit s dětmi – jaké to pro ně bylo.
Pomoc patronů
Ve školách, které mají zkušenosti s přijímáním vícejazyčných žáků, se osvědčilo ustanovit několik patronů, kteří mají na starost podporu nového spolužáka. V zahraničí se tato praxe označuje jako peer tutoring a těmto nápomocným spolužákům se říká peers nebo buddies. Jejich úkolem je doprovázet vícejazyčné děti v počátečních týdnech po jejich nástupu do školy a pomáhat jim zorientovat se v novém školním prostředí.
Přenést určitou míru zodpovědnosti na spolužáky je přínosné v mnoha ohledech. Spolužáci mají možnost komunikovat v mnohem méně formální rovině něž třídní učitel. Integrace vícejazyčného dítěte do kolektivu i do školní rutiny je mnohem efektivnější právě přes prostředníky z řad spolužáků.
Důležité je ovšem uvědomit si, že dělat patrona spolužákovi, kterému v některých případech nerozumím ani slovo, je velice náročné a nemůže to jistě dělat každý. Výběr vhodného patrona by proto měl být velice pečlivý. Osvědčily se především přátelské, zodpovědné a komunikativní děti. Tipy, jak spolupráci patrona domluvit a jak o patrona pečovat, najdete v Krabičce první záchrany pro učitele.
Z mnoha důvodů je lepší, aby podporujících spolužáků bylo více a každý zodpovídal za něco jiného. Např. ve Velké Británii to funguje tak, že konkrétní děti tráví s nově příchozími žáky cizinci přestávky, zatímco jiné s nimi chodí na obědy a další zase na tělocvik.
Je důležité (zpočátku právě prostřednictvím patronů) podporovat přirozené sociální vztahy ve třídě a dbát na to, aby nedošlo k vyloučení vícejazyčného dítěte z kolektivu ani k vytváření uzavřených skupinek vícejazyčných žáků.
Kam nového žáka posadit
Důležité je také, kam a vedle koho nového vícejazyčného žáka po jeho příchodu posadíme. Při rozhodování dbejte na to, aby byl nový žák již od počátku podporován a stimulován k práci, a zároveň vhodně zařazen do nového kolektivu. V každém případě by měli být noví žáci v blízkosti učitele a vedle nich by měl sedět spolehlivý a šikovný spolužák s dobrou úrovní řečové komunikace. Rozhodně není dobré posadit vícejazyčného žáka například vedle žáků se specifickými poruchami učení, nesoustředěných či jakkoli problematických. Vždy platí, že místo, kde bude žák sedět, by mělo být komfortní pro něj i pro učitele. Učitel by měl mít přehled, co žák dělá a žák by měl mít možnost sledovat třídu, aby mohl například odpozorovat, jak má na pokyny učitele reagovat.
Pokud je ve třídě spolužák, který ovládá mateřský jazyk nového žáka i češtinu, je situace pro počáteční integraci do výuky ideální. Nový žák má vedle sebe někoho, kdo mu vysvětlí, co dělat. Ale i tato varianta může mít svá úskalí. Již jsme se v praxi opakovaně setkali s tím, že spolužák stejné národnosti odmítal pomáhat novému dítěti nebo to vadilo jeho rodičům. Je třeba si o takovém kroku s dětmi promluvit a zjistit, jestli se na to cítí. Pokud z toho nemají dobrý pocit, není dobré je nutit.
Po nějaké době je naopak vhodné posadit žáka k českému spolužákovi, aby byl nucen komunikovat i s rodilým mluvčím. Alespoň trochu tím „nabouráme“ přirozenou tendenci těchto dětí shlukovat se s krajany a pomůžeme více integraci do sociálních struktur majority.
Seznámení se s třídním kolektivem
Čím dříve nové dítě naváže vztahy se spolužáky, najde si mezi nimi kamarády a začlení se do kolektivu, tím lépe se bude ve škole cítit a bude motivované k učení, získá vztah k češtině a bude mít větší chuť k integraci do českého kulturního prostředí. V prvním týdnu po příchodu nového žáka je proto dobré zařadit vhodnou seznamovací aktivitu, do které se může zapojit i dítě bez znalosti češtiny. Inspiraci a konkrétní pracovní listy najdete v článku Jednorázové aktivity pro podporu dobrých vztahů ve třídě.
Dlouhodobá podpora a socializace
Dítěti přirozeně poskytneme velkou podporu v počátečním období, spolužáci ho mezi sebe dobře přijmou, vše se zdá být na dobré cestě. K našemu překvapení ale po několika měsících zjistíme, že dítě sedává o přestávkách osamělé a s nikým nekomunikuje. Původní nadšení spolužáků z toho, že můžou nově příchozímu pomoci, ochablo, a s ním poklesl i jejich zájem o dítě, se kterým se pořád nedomluví tak dobře jako s ostatními, a jehož chování a zvyklostem možná ani moc dobře nerozumí. Proto je důležité, abychom o vzájemné vztahy v třídním kolektivu pečovali pravidelně a dlouhodobě. Jedině tak bude klima třídy dlouhodobě dobré.
Vhodný prostor pro rozvíjení vzájemných vztahů mezi žáky, prohlubování jejich vzájemného poznávání, respektu a spolupráce, a posilování komunikačních dovedností jsou třídnické hodiny. Příklady třídnických hodin, které jsou uzpůsobené pro zapojení vícejazyčných dětí, si můžete stáhnout v článku Praktické ukázky třídnické hodiny. Pro dlouhodobé a pravidelné posilování vztahů v třídním kolektivu s vícejazyčnými dětmi doporučujeme naše Metodiky. Jedná se o soubory 5–10 tematických celků. Můžete si vybrat zacílení na 1. a 2. třídu, 1. stupeň nebo 2. stupeň.
Inspirace
Principy a metodika třídnických hodin jsou popsány také v metodickém materiálu ZŠ Na Daliborce. Další inspiraci pro aktivity rozvíjející dobré vztahy v kolektivu, najdete také v Nápadníku SCIO. S dětmi můžeme také pracovat formou společných projektů, propojovat je a vybízet ke spolupráci. Některé aktivity je možné začlenit i do běžné výuky, například si každý týden vyčlenit chvilku na to, abychom se dětí zeptali, jak se mají. Můžeme k tomu využít emoční karty.
Dlouhodobým a důležitým pomocníkem jsou také volnočasové aktivity. Dítě se zde věnuje tomu, co ho baví, co umí. Může rozvíjet svůj potenciál a cítit se úspěšné. Pocit úspěchu je velmi důležitý! Zároveň má možnost komunikovat s dětmi, které mají stejné zájmy (neodlišuje se, naopak nachází společná témata). Získávat kamarády, rozvíjet vztahy a rozvíjet slovní zásobu v oblasti, ve které má již nějaké znalosti a je mu blízká. Díky česky mluvícím kamarádům také dítě získává kladný vztah k češtině a českému prostředí. V prostředí kroužků se děti cítí obvykle bezpečně. Volnočasové aktivity nabízí například síť DDM a jiné.