V mateřských i základních školách se setkáváme se stále větším počtem dětí, které jsou od útlého věku vystaveny dvěma jazykům. Tato dvojjazyčnost je v mnoha ohledech výhodou jak pro dítě, tak pro rodinu, která si udržováním svého původního jazyka uchovává i vztah ke své vlastní kultuře. Pedagogové by měli u dětí respektovat jejich původ, jazyk a kulturu, z níž děti pocházejí.
Základní způsoby, jak učitelé v MŠ mohou podporovat dvojjazyčnost dětí, jsou:
- Poskytovat příležitosti k zapojení do herních aktivit (venkovních, uvnitř, na písku…), které zpočátku nevyžadují příliš mluvení.
- Při komunikaci s dvojjazyčnými dětmi zapojovat více neverbální projevy, tj. se slovy používat různá gesta a mimiku.
- Opakovat nová slova a ukazovat při tom na označované věci. Dítě má pak větší šanci se je naučit a pochopit jejich význam.
- Při instrukcích používat stále stejné obraty, instrukce neobměňovat.
- Rozvíjet sdělení dítěte: Např.: dítě drží v ruce hračku a řekne: “Auto“. Můžete rozšířit toto sdělení například: „Ano, auto. Toto je modré auto! Jezdíš rád(a) autem?“ nebo „Ano, auto. Auto má 4 kola, spočítáme je?“
Rozvoj jazyka
Děti, které získají druhý jazyk před 3. rokem jsou obecně nazývané jako bilingvní. Po krátkou dobu mají tyto děti menší slovní zásobu v jednotlivých jazycích, kterými mluví (v porovnání s dětmi, které mluví pouze jedním jazykem). Nicméně v součtu obou jazyků mají často mnohem větší slovní zásobu než jejich vrstevníci užívající pouze jeden jazyk.
Co z toho plyne pro práci s dětmi a rodinou?
U bilingvních dětí můžete rovněž využít naši jazykovou diagnostiku pro vyhodnocení úrovně češtiny dítěte a zjištění potřeby jazykové intervence. Jestliže máte pocit, že slovní zásoba daného dítěte je chudá a nerozvíjí se, zjistěte nejdříve, zda a jak ovládá svůj mateřský jazyk. Pro kompletní zhodnocení a případné vyšetření speciálních vzdělávacích potřeb dítěte využijte odborníky, kteří umí pracovat s dětmi z dvojjazyčného prostředí.
Míchání jazyků
Pro dvojjazyčné děti je typické míchání a zaměňování jazyků. Například mohou děti použít u sousloví hrnek čaje, české slovo „hrnek“ a čínské „chá“ (čaj). Děti si nepletou jeden jazyk s druhým, pouze upřednostňují jednotlivé výrazy, nebo je ve druhém jazyce neznají. Míchání jazyků (nebo také zaměňování jazykového kódu) je naprosto běžné u dětí z bilingvních rodin, které kombinují češtinu s druhým jazykem v každodenních interakcích. Po čase začnou děti rozlišovat s kým a při jakých příležitostech mají jednotlivé jazyky používat. Například budou s učitelkou z mateřské školy mluvit výhradně česky a s babičkou z Vietnamu zase vietnamsky.
Co z toho plyne pro práci s dětmi a rodinou?
Pokuste se od rodičů zjistit (např. formou dotazníku ), jak děti vyjadřují své základní potřeby a žádosti (např. hlad, bolest, toaletu atd.). Tyto potřeby mohou totiž děti často vyjadřovat ve svém rodném (druhém) jazyce. Neporozumění by v těchto případech mohlo být pro děti stresující, a tak se zkuste s rodiči domluvit na tom, jaké výrazy pro tyto základní potřeby doma běžně používají a naučte se tak spolehlivě rozpoznat, co dítě potřebuje. Sdílení těchto informací mezi rodiči a učiteli pomůže obě strany ujistit, že potřeby těchto dětí budou naplňovány. Navíc se tím nenásilně ukáže respekt ke kultuře a jazyku dané rodiny.
Obavy o ztrátu mateřštiny
Některé rodiny se mohou obávat, že pokud se jejich děti naučí dobře česky, přestanou rozumět své mateřštině. To samozřejmě není pravda. Pokud rodiče i nadále na dítě mluví rodnou řečí, pak dítě svou mateřštinu stále rozvíjí, přestože se zároveň učí intenzivně česky. Většinou přitom jeden z jazyků převažuje. Ujistěte rodiče, že se toho z dlouhodobého hlediska nemusí obávat.
Co z toho plyne pro práci s dětmi a rodinou?
Pro osobnostní rozvoj dítěte je důležité podporovat jeho rodnou řeč i kulturu. Pokud škola vytvoří prostředí, které je otevřené a přívětivé k rodinám mluvícím jinak než česky, rodiče i děti budou mít pocit, že jejich rodná řeč je také důležitá a respektovaná. Pokud učitel podporuje schopnost dítěte používat v období předškolního vzdělávání rodný jazyk, pomáhá tak dítěti rozvíjet sebevědomí, hrdost a pozitivní kulturní identitu . Učitelé mohou ukázat respekt ke kultuře těchto rodin poukazováním na písničky, pohádky, ale i jídla, vztahující se k této kultuře, a zakomponovat je do vyučovacích programů. Dětem z odlišného prostředí bude výuka připadat zajímavější, pokud tam bude alespoň něco známého. Také poznávání a oslava svátků jiných kultur vytváří vlídné a inkluzivní prostředí. A konečně, významnou cestou k vytvoření školy otevřené kulturní a jazykové diverzitě je nabídka přeložených informací pro rodiče.
Komunikace a vztahy
Aby se děti naučily dobře a plynule česky, musí mít dostatek pravidelných příležitostí ke konverzaci v češtině. Výzkumy v zahraničí ukazují, že pouhé poslouchání druhých a případné sledování televize ve druhém jazyce není dostatečné pro rozvoj řeči.
Další důležitou složkou výuky jazyka je kvalita vztahu dítěte s dospělým, který ho učí česky. Blízký a vřelý vztah, ve kterém se dítě cítí přijímáno a bezpečně, pomáhá učení se novému jazyku. Děti by se měly cítit při používání nového jazyka dobře, a to i v případě, že dělají chyby, učitel je opravuje anebo něčemu nerozumí.
Co z toho plyne pro práci s dětmi a rodinou?
Vztahy jsou kontextem, ve kterém výuka a hlavně rozvoj (nejen) jazyka probíhá. Je důležité vytvořit si příjemné a vnímavé vztahy ke všem dětem a rodinám, se kterými pracujete, a ukázat jim, že respektujete odlišnou řeč a kulturu. V ideálním případě pak vznikne vztah, který nejen naučí děti mluvit česky, ale zároveň podpoří i jejich kulturní identitu a zprostředkuje jejich rodnou kulturu ostatním dětem a rodičům.
Volně přeloženo a upraveno z: Dual Language Learners in Early Care and Education Settings, Zero to Three; 2008.