Obsah článku
Co je vykořenění?
Když do školy nastupuje dítě s migrační zkušeností, nemusí být ztráta jazykové kompetence zdaleka jedinou potíží, s níž se musí vyrovnat. Nově příchozí děti mohou zažívat více či méně intenzivní pocity osamělosti, zmatení, kulturního šoku, bezmoci či vyčerpání. Fenomén vykořenění (uprooting) popsala americká pedagožka Cristina Ingoa ve své knize The Inner World of the Immigrant Child (1995, česky nevyšlo).
Děti v období vykořenění zažívají směsici ambivalentních pocitů, od těšení se na novou zemi přes obavy a strach z neznámého až po pocity ztráty kontroly nad situací, v níž se ocitnou. Vykořeněné dítě je velmi citlivé a zranitelné a potřebuje v procesu adaptace a zapouštění kořenů v nové kultuře povzbudit a podpořit.
Pedagogové, kteří s dětmi s migrační zkušeností pracují, by tedy měli být v této oblasti vzdělaní, aby jim mohli poskytnout dostatečnou oporu a pomoc.
Jak říká Ingoa, „I sebeopatrnější přesazení znamená zásah do života zakořeněné rostliny. Takovou změnu zvládne jen díky péči zahradníka. Podobný šok zažívají i „přesazené“ děti. Je důležité si uvědomit, že i ony potřebují péči svého okolí (pedagogů, vrstevníků a ostatních), aby zvládly svůj přechod do nového společenského prostředí.“
- Vykořenění může mít na dítě i dlouhodobý vliv, tedy i po období, které se nám může zdát na adaptaci dostatečné dlouhé. Pokud u dítěte s migrační zkušeností pozorujeme náročné chování, vždy bychom měli brát brát v potaz fenomén vykořenění.
Možné projevy vykořenění (tiché období, agresivní dítě, dítě odmítající novou kulturu a jazyk)
Reakce na vykořenění mohou být velmi různorodé. Záleží na osobnosti dítěte, na míře podpory, jež se mu dostává v rodině, na schopnosti dítěte pracovat s emocemi a zvládat stres a na mnoha dalších faktorech. Kulturní šok, který dítě zažívá, se může projevit frustrací, uzavřením se světu, apatií a nezájmem o své okolí.
V následujících odstavcích jsou nastíněny nejběžnější reakce na situaci vykořenění. Snažíme se však zároveň nahlížet za tyto projevy, vidět nenaplněné potřeby dítěte a hledat způsoby, jak dítěti pomoci a podpořit jej.
Tiché období, izolované dítě
Dítě zažívající kulturní šok může být velmi tiché, “zakřiknuté”, může se držet stranou kolektivu. O tzv. tichém období mluvíme v souvislosti osvojováním druhého jazyka, kdy dítě pouze poslouchá a přijímá nový jazyk, který jej obklopuje. Je to naprosto přirozené stádium, kterým děti s odlišným mateřským jazykem procházejí. Také české děti, jež navštěvují cizojazyčné mateřské školy a pohybují se v novém jazykovém prostředí, přirozeně zůstávají stranou jazykové interakce. Někdy se stává, že děti v tomto období pouze šeptají.
Je důležité, aby děti měly možnost zapojovat se jen do té míry, do které je jim to příjemné, a aby mohly získat pocit, že jsou “v pořádku takové, jaké jsou”. V tomto období je potřeba zajistit komunikaci základních potřeb dítěte (například pomocí komunikačních karet) a vytvářet pocit jistoty a bezpečí.
- Tiché období však může být prodlužováno, když dítě zažívá úzkost a strach, že udělá chybu, případně že se mu budou ostatní posmívat. V takovém případě je potřeba pracovat s chybou, nechat dítě zažít úspěch. Důležité je všímat si i drobných pokroků a oceňovat je.
Pokud “tiché období” přetrvává, dítěti může pomoct kroužek češtiny jako druhého jazyka, neboť se v takovém kroužku nacházejí děti na stejné nebo podobné jazykové úrovni, děti se v takových situacích méně bojí promluvit. V malém kolektivu se také častěji dostanou ke slovu.
Dítě se však může cítit velmi nejisté nejen kvůli jazykové bariéře. Od svých rodičů a svého okolí si totiž kromě jazyka osvojuje také určité vzorce chování, prostřednictvím slov i neverbální komunikace. Když se dítě ocitne v nové kultuře, neumí “číst” ve výrazech tváře nebo gestech, neboť se setkává s novými, neznámými kulturním vzorci.
Agresivní projevy dítěte
U některých dětí může jazyková či kulturní bariéra vyústit z frustrace (kvůli neporozumění a nemožnosti se vyjádřit) v agresivní chování. Ačkoli to vůbec nemusí být na první pohled zřejmé, agresivní projevy mohou u dítěte ukazovat na velkou vnitřní nejistotu, hledání svého místa ve třídě, ale také na závažnější příčiny.
Agresivní projevy dítěte mohou být pro pedagogy velkou zátěží. Je proto důležité, aby se při řešení těchto problému necítili učitelé a učitelky sami a bez pomoci. Oporou pro ně může být například porada se zkušenějším kolegou nebo ŠPP, supervize či případová konference.
- Pokud jsou agresivní projevy u dítěte časté a situace se nezlepšuje, je vhodné doporučit rodičům psychologické vyšetření (v PPP nebo u klinického psychologa).
Dítě, které se projevuje agresivně, na sebe přirozeně poutá pozornost a pedagogové jsou nuceni se mu věnovat. Podporu však většinou potřebují i ty děti s migrační zkušeností, které jsou “hodné” a bezproblémové. “Boj”, navenek neviditelný, se může odehrávat v jejich nitru.
Nejčastěji se ze situace vykořenění vyvíjejí tyto tři modely:
- Touha splynout s “většinou” vede až k odmítnutí vlastních kořenů a kultury, případně ke ztrátě jazyka. To však pro dítě není příznivý stav, neboť stejně jako rostliny, i my lidé čerpáme životní sílu (zvláště v náročných situacích, “v období sucha”) ze svých kořenů.
- Dítě s migrační zkušeností může být velmi demotivované a frustrované, neboť si cestu do jiné země (zásadní zásah do svého života) samo nezvolilo, rozhodla za něj rodina. Tato ztráta rozhodovací kompetence o svém vlastním životě může vést až k naprostému odmítání nové kultury, nechuti učit se nový jazyk a přijímat nové kulturní vzorce.
- V ideální situaci, když je dítě vhodně a dostatečně podpořeno, dochází k propojení obou světů. Dítě s migrační zkušeností zná své kořeny, ale zároveň přijímá novou kulturu také za svou.
Cílem rodičů, pedagogů i dalších profesionálů, kteří s dětmi pracují, by mělo být pomoci dítěti rozvinout třetí model reakce na vykořenění.