V opakování slovní zásoby i ve výuce obecně mají kartičky (flashcards) se slovní zásobou své důležité místo. Možností, jak přesně budou vypadat a jak je jednotliví účastníci lekce (ať už učitel nebo žáci) využijí, je celá řada. Pro úplné začátečníky kombinujeme obrázek a slovo (sady kartiček naleznete ke každému z témat v kurikulu ČDJ). Pokročilejším stačí už pouhé slovo (s rostoucí náročností slovní zásoby by ostatně bylo obtížné pro některá abstrakta najít ilustraci).
Obsah článku
Obecné tipy k práci s kartičkami
Slovní zásobu na kartičky zapisuje učitel, což je vhodné, pokud potřebuje systematicky procvičit některá slova. S ohledem na zapojení do výuky jim však můžeme kartičky rozdat a na konci lekce je nechat, aby sami zapsali nová, zajímavá nebo náročná slova. Z pozice učitele to potom moderujme, protože někdy se objeví tak fascinující spojení, že ho na kartičku napíšou téměř všichni. Nehledě na to, že je dobré na všech kartičkách korigovat drobné chyby (často se to týká diakritiky). Někteří studenti si kartičky vytvářejí sami a v tomto případě si na druhou stranu zapisují překlad. V jazykově heterogenní skupině je však daná varianta z pochopitelných důvodů nepoužitelná.
S rostoucí dostupností technologií se rozšiřují také možnosti, jak kartičky využívat digitálně či v rámci různých aplikací. Jednou z nich je například aplikace Quizlet, která je na trhu již od roku 2005. Můžete se podívat na náš podrobný návod. Práce s Quizletem je vítané osvěžení, případně tip pro žáky k samostudiu, ale my zatím zůstaneme u papíru a tužky.
Možností, jak kartičky ve výuce využívat, je velmi mnoho, uvedené aktivity jsou pouze drobnou ukázkou. Je zapotřebí pouze jistá míra systematičnosti. Pokud nechceme veškerou slovní zásobu na kartičky přepisovat sami, musíme si vždy vyhradit alespoň pět minut a vyzvat žáky k zápisu.
Pokud jsme v průběhu celého kurzu vytrvalí, nasbírá se nám postupně poměrně rozsáhlé penzum slovní zásoby. To pomáhá i nám jako učitelům při sestavování průběžných či závěrečných testů, protože při vytváření některých úloh se můžeme inspirovat právě lexikem na kartičkách. Chceme-li pomoci žákům, dejme jim před testem kartičky k dispozici.
Aktivity pro začátečníky
Diktát slov
Kartičky má jeden žák, který nahlas čte slova, druhý diktovaná slova píše na tabuli a zbytek do sešitu. Poté všichni společně kontrolují. Žáci se na pozici diktujícího střídají, a sami si tak vyzkouší, jak je náročné nahlas diktovat. Zároveň je to nutí k pečlivé výslovnosti.
Je možné také celou třídu nechat psát podle diktátu do sešitu. Potom se u tabule střídají a každý napíše slovo, kterým si je jistý. Výhoda této varianty tkví v tom, že slova na tabuli jsou ve finále anonymní. I v případě opravy se tedy jejich autor necítí přede všemi hloupě.
Kartičky na konkrétních předmětech
Tuto aktivitu si můžeme dovolit, pokud lekce probíhají na jednom místě a nebude to nikoho obtěžovat. Samotné připevnění kartiček se dá udělat jako samostatná skupinová aktivita na pět minut. Vyzveme žáky, aby popsali a pojmenovali podstatnými jmény co nejvíc věcí, jež vidí kolem sebe. Skupina, která v limitu správně popíše nejvíc kartiček, vyhrává.
V lekci zaměřené na přídavná jména pak mohou k předmětům doplnit i ta, samozřejmě v adekvátním tvaru. Učitel může také před hodinou kartičky na předmětech zaměnit a úkolem žáků bude vrátit je do původního stavu.
Kartičky s abecedou
Máme-li ve formě kartiček připravenou českou abecedu, zařazujeme práci s nimi už od prvních lekcí. Jako opakování po probrání abecedy vyzveme žáky, aby abecedu seřadili. V závislosti na velikosti skupiny si také může každý z nich vylosovat písmeno, a pak si v daném pořadí stoupají vedle sebe, případně doplňují, které písmena v řadě chybí (hodí se pro větší skupiny).
Pokud již studenti ovládli princip rozdělení na souhlásky – tvrdé, měkké a obojetné a samohlásky – krátké a dlouhé, dělí celou abecedu na dané prvky. Vybereme-li pouze některá písmena a v potřebných počtech, je možné tuto aktivitu využít i pro rozdělení studentů do skupin. To není na škodu ani v pozdějších lekcích a u pokročilejších studentů, protože tak nenápadně opakujeme pravopisné principy i názvosloví.
Přirozeně tak na obě aktivity naváže výzva, aby vytvořili slovo, které bude začínat na vylosované písmeno. Pro pokročilejší žáky můžeme omezit kategorii, do níž by měla jednotlivá slova spadat. Případně je vyzveme, aby na dané písmeno začínala celá věta. Pokud pracujeme s celou abecedou, můžou i jednotlivé věty souviset s jedním tématem nebo tvořit dialog.
„Hnízda“ slovní zásoby
Již od prvních lekcí se nám budou scházet kartičky tematicky související. Proto je možné žákům zadat roztřídění kartiček podle toho, jak spolu souvisí, např. hnízdo restaurace, hnízdo město atd.
Kartičky pokročilejší skupiny na téma Podnájem a problémy s ním spojené. Zeleně zvýrazněná jsou klíčová slova (v případě, že studenti zaznamenali více slov na jednu kartičku) a rovněž opravy (např. původní zmlouva na smlouva).
V další fázi potom tvoří věty na procvičení gramatického jevu. U tématu restaurace se přímo nabízí věta “Dám si + akuzativ”. U kategorie město kartičky naopak vyrovnáme do řady a trénujeme vazbu “Škola je vedle + genitiv”.
V pokročilejších skupinách je samozřejmě možné vytvářet komplikovanější vazby.
Můžeme také vytvořit víc hnízd a do každého z nich vložit slovo, které do dané kategorie nepatří. Úkolem žáků potom je kartičku s nepasujícím slovem odložit stranou. Jedná se vlastně o obdobu písemné aktivity, v níž studenti škrtají nehodící se slovo. V tomto uspořádání si však veškeré lexikum víc “zažijí a osahají”. Učitel také klade větší důraz na vysvětlení toho, proč dané slovo vyřadili.
Ukazovačka
Pokud máme připravené kartičky s obrázky, dají se žákům ukazovat, příp. promítat projektorem, a jejich úkolem potom je říct správné slovo. V závislosti na soutěživosti žáků mohou na začátku všichni stát a kdo uhodne, ten si sedá. Aktivita se dá modifikovat také tím, že pro zisk bodu (nebo možnosti se posadit), musí žák slovo správně použít ve větě.
Chňapačka
Chňapačka je vlastně obrácenou variantou předchozí aktivity. Kartičky s obrázky jsou vyskládané na stole, učitel říká slovo a úkolem žáků je sebrat kartičku s daným obrázkem. Opět je třeba zvážit soutěživost skupiny, protože tato aktivita se někdy stává až příliš kontaktní nebo se naopak žáci stydí vůbec o kartičky soupeřit. Pokud mají všichni žáci přibližně stejný počet kartiček, dostanou návazný úkol, aby svá slova použili ve větách, příp. v jedné větě, jsou-li na vyšší úrovni.
Máme-li připravené i kartičky s abecedou, dají se rovněž využít pro chňapačku – úkolem žáků bude získat kartičku s písmenem, na které začíná slovo vyslovené učitelem.
Aktivity pro pokročilejší
Kufr
Aktivita využívá v několika variantách. Ta nejméně náročná na přípravu je, že učitel popisuje vlastními slovy slovo na kartičce a úkolem žáků je ho co nejrychleji uhádnout. Popis slova můžeme také zadat samotným žákům. Je dobré, pokud se alespoň v lavici otočí směrem ke svému publiku, aby se nestalo, že popis směřují pouze k vám jako k učiteli.
Máme-li na aktivitu alespoň 15-20 minut, soutěží žáci ve dvou týmech proti sobě. Na úvod je vyzveme, aby si vymysleli název týmu, což je vlastně sama o sobě konverzační aktivita, ve které vyjadřují svůj názor. Poté se střídají na pozici toho, který popisuje, a za každé slovo uhodnuté v limitu získá tým bod.
Na začátku si ujasněme, zda stále hádají oba týmy, či hádá pouze tým popisujícího studenta. Je třeba se také rozhodnout, jestli dát delší časový úsek (např. 3 minuty) a pokud tým získá bod, může student automaticky brát další kartičku a popisovat ji, což je vhodné, máme-li kartiček dostatek, nebo jestli dát kratší časový úsek (např. 30 vteřin – 1 minuta) s tím, že popisující student může svému týmu dopomoci pouze k zisku jednoho bodu, což je nutné, máme-li kartiček spíše méně. Poslední věcí, kterou je dobré specifikovat, je to, jak postupujeme v případě, že popisující student slovo na kartičce nezná. Můžeme mu například neznalost prominout, slovo odložit a nabídnout další s tím, že byl-li by výsledek mezi oběma týmy nerozhodný, přihlédneme také k počtu odložených kartiček.
V závislosti na našich vztazích s konkrétní skupinou tato aktivita přímo vybízí k soutěžení o nějakou cenu. Osvědčila se například nějaká typicky česká cukrovinka, která se dá rozdělit a ke které doplníme nějaký vlastní zážitek (např. esíčka, u kterých se většinou lidé dělí na fanoušky kakaových nebo skořicových, což můžeme žákům vyložit jako českou anekdotu).
Slova do vět
Žáci si vylosují kartičku se slovem a jejich úkolem je použít dané slovo ve větě tak, aby navazovala na předchozí větu spolužáka. Dohromady skládají příběh. Je vhodné, když první větu řekne ze své pozice učitel, protože někdy potřebuje žákovská fantazie pomoci. První větou tak směr příběhu trochu korigujeme jako tradiční (Bylo nebylo, v jednom domě na kopci žila žena…) nebo experimentální (Žil byl jednou jeden robot, který si zoufale toužil najít kamarády…). Příběh žáci tvoří buď v mluvené podobě (rychlejší), nebo se střídají v psaní na tabuli. To sice zabere víc času, ale zároveň máme takovou “instantní” kontrolu nad jejich písemným projevem.
Variace na danou aktivitu spočívá v tom, že si žáci losují kartičku a dané slovo musí použít v otázce, kterou směřují na někoho ze třídy. Tato verze se hodí v případě, že se skupina ještě moc nezná a chceme, aby si žáci nějak nenásilně zopakovali svá jména, naopak v případě zaběhnuté skupiny je zajímavé pozorovat, jak si studenti vzájemně vytvářejí otázky doslova na míru (a někdy také na tělo).
V další verzi této hry si žáci postupně losují jednu, dvě nebo tři kartičky a tvoří větu s jedním vybraným slovem, se dvěma a se třemi, což postupuje od nejjednoduššího úkolu k nejsložitějšímu. Zároveň je můžeme vyzvat k tomu, aby věty zapsali, čímž opět ověřujeme i úroveň jejich psaného projevu.
Brainstorming
K následující aktivitě nám postačí pouze jedna vylosovaná kartička. Slovo napíšeme doprostřed tabule a vyzveme žáky, aby řekli co nejvíc asociací, které s daným slovem mají. Zapisujeme je na tabuli, případně třídíme do skupin, pokud je to možné.
Můžeme žáky také vyzvat k tomu, aby ze slova na kartičce odvozovali další slovní druhy. V takovém případě není na škodu zopakovat i teoretické názvosloví, neboť často vyjde najevo, že by slova sice znali, ale termíny typu podstatné jméno, sloveso a spol. jsou jim zcela cizí. Závěrem opět žáky vyzýváme, aby si vybrali tři nová slova, která se v brainstormingu objevila, a ta použili ve vlastních větách.
Kdo jsem? / Co dělám?
Tato aktivita se nejlépe využívá na podstatná jména a slovesa. Jeden žák si z balíčku vylosuje kartičku a úkolem ostatních je pomocí otázek vypátrat, jaké slovo se na ní nachází. Mohou se ptát pouze uzavřenými otázkami, na které je možné odpovědět ano/ne.
Pokud hrajeme verzi se slovesy, je možné inkriminované sloveso nahradit nějakým imaginárním, např. blablablit, které ovšem časujeme podle adekvátního modelu: “Blablablíš někdy brzy ráno?”, čímž aktivitě dodáme humorný rozměr.
Slovní spojení na rozdělení do dvojic
Kartičky využijeme jako startovní bod k hlavní aktivitě, pokud potřebujeme rozdělit skupinu na dvojice a zároveň do tohoto rozdělení chceme začlenit prvek náhody. Předem si vybereme kartičky, které spolu nějak logicky souvisí, např. přídavné jméno + podstatné jméno, podstatné jméno + sloveso atd. Je dobré vybrat dvojice tak, aby bylo jedno ideální řešení, přičemž samozřejmě můžeme chybějící slova na kartičky i sami doplnit. Pro tuto aktivitu je nejlepší, pokud žáky vyzveme, aby přišli k nám před tabuli, a každý z nich si přitom losuje jednu kartičku. Potom je jejich úkolem najít partnera, který má pasující druhou část. Záleží na nás, zda chceme, aby si pouze říkali slova a vyhodnocovali, zda sedí k sobě, nebo zda požadujeme, aby své slovo na kartičce neřekli přímo, ale třeba popsali (to se pochopitelně hodí, pokud můžeme již samotnému rozdělování do dvojic věnovat více času).
Nakonec společně vyhodnotíme, jaká slovní spojení vznikla, a máme-li na to čas, vymýšlejí ještě jednotlivé dvojice větu, ve které své slovní spojení využijí. Pak už si žáci opět sednou a pokračují s hlavním úkolem, pro který jsme je potřebovali rozdělit.
Slovní spojení a hledání souvislostí
Pokud potřebujeme trochu probudit tvořivost žáků, vyzvěme je, aby si z celého balíčku kartiček vybrali náhodné dvě a pokusili se mezi nimi najít nějakou souvislost. Dejme tomu, že si někdo vylosuje kartičky POŠKRÁBAT a POPLATKY. Může tedy konstatovat, že se ta slova jako slovní druhy sice liší, ale že obě začínají na písmeno P. Nebo může jít trochu dál a říct, že pokud nám budou zvýšeny poplatky za vodu a topení, povede to k latentnímu stresu, který způsobí, že se budeme muset častěji nervózně poškrábat na hlavě.