Obrázkové kartičky, které slouží jako komunikační nástroj při práci s dětmi se sníženou komunikační schopností (děti s autismem, s vývojovou dysfázií, ale i pro malé děti, které zatím nemluví). Tyto kartičky jsou osvědčené pro komunikaci s dětmi bez znalosti češtiny.
Karty nabízíme zde a jsou ke stažení zdarma.
K čemu budou užitečné?
- Neverbální komunikace s dítětem prostřednictvím obrázků – Vícejazyčné dítě může obrázky využít k vyjádření svých základních potřeb, zatímco učitelky a asistent pedagoga mohou ověřovat, zda dítě správně rozumí.
- Základ pro rozvoj slovní zásoby – Kartičky poslouží k vytvoření ustálených instrukcí nebo slovníčku, který lze poskytnout i rodičům vícejazyčného dítěte.
- Prostředek pro hry zaměřené na opakování slovní zásoby – Hry jako Kimova hra, pexeso a podobné aktivity pomáhají dětem opakovat a upevňovat slovní zásobu.
Jak tedy s kartičkami v MŠ pracovat?
Režim dne
Nejprve dětem představíme všechny kartičky, které chceme používat v denním režimu. Zpočátku vybereme pouze několik základních činností, které v MŠ pravidelně opakujeme (maximálně 5–6). Je důležité si předem ujasnit, jaká slovní spojení chceme u jednotlivých kartiček používat, a tato spojení po určitou dobu neměnit. Obrázky popisujeme jednoduchými větami nebo slovními spojeními. U kartiček denního režimu doporučujeme používat 1. osobu množného čísla (my). Obě paní učitelky i asistent pedagoga by měli používat stejná slovní spojení.
Například:
- Hrajeme si
- Svačíme (nebo máme svačinu, svačina)
- Jdeme na zahradu
- Obědváme (nebo máme oběd, oběd)
- Odpočíváme (spíme)
- Hrajeme si
Děti se nejprve seznámí s významem jednotlivých kartiček. Při představování využíváme názornost – například při pobytu v kroužku ukážeme kartičku, kde děti sedí v kroužku; při oblékání v šatně pak kartičku, kde se děti oblékají, a podobně. Primárním cílem není, aby děti opakovaly slovní spojení, ale aby si jasně spojily konkrétní činnost s kartičkou a slyšely správné označení dané činnosti. Děti mohou dostat kartičky denního režimu také domů, aby si o nich mohly povídat s rodiči ve svém mateřském jazyce.
Kartičky můžeme dětem představit také formou hry v ranním kruhu jako překvapení. Schováme je do pytlíčku a děti si je postupně vytahují, přičemž společně s paní učitelkou pojmenují činnosti. Poté si z kartiček vytvoříme řadu (zprava doleva) nebo sloupec (činnosti čteme shora dolů) v časové posloupnosti, jak jdou za sebou v MŠ. Kartičky znovu pojmenujeme. Po seznámení dětí s kartičkami najdeme ve třídě vhodné místo, kam je umístíme, ideálně na dobře viditelné místo, v zorném poli dětí. Pokud je to možné, kartičky by měly být snadno manipulovatelné – například na suchý zip nebo na magnet. Jednu sadu si může nechat paní učitelka u sebe.
Je důležité, aby si děti spojily konkrétní kartičku s danou činností. Paní učitelka by proto měla v průběhu dne kartičky dětem připomínat, například při obědě, oblékání, venkovních aktivitách nebo při odpočinku. Děti můžeme zapojit tím, že si označí konkrétní činnost kolíčkem nebo ukážou příslušnou kartičku v řadě či sloupci. Uplynulé činnosti můžeme postupně odebírat, čímž děti vidí, jak plyne čas a co je ještě čeká. Kartičky by neměly sloužit jen jako výzdoba třídy, ale měly by být aktivně používány, aby plnily svou funkci.
Denní režim s vícejazyčnými dětmi procházíme každý den, ideálně po příchodu do třídy. Vždy označíme kolíčkem nebo jiným způsobem činnost, která právě probíhá. S kartičkami můžeme ve třídě hrát různé hry a aktivity, například pexeso nebo Kimovu hru, kdy kartičky schováme po třídě a děti je hledají. Na závěr vždy kartičky srovnáme dle časové posloupnosti. Pro nejmenší děti může stačit, když budou kartičky tahat z pytlíku a přikládat stejný obrázek na stejný. Vždy je ale důležité kartičku dětem pojmenovat, zvláště těm, které ještě nemluví.
Pro lepší zapamatování můžeme pro jednotlivé činnosti vymyslet jednoduchá gesta. Například při kartičce „Jdeme na zahradu“ naznačíme prsty chůzi, u kartičky „Obědváme“ naznačíme jedení a podobně. Spojením pojmenování kartičky s gestem zvýšíme šanci, že si dítě činnost lépe zapamatuje. Hraním s kartičkami si děti postupně upevňují slovní zásobu spojenou s denním režimem a orientací v čase, což jim přináší větší jistotu v prostředí MŠ.
Kartičky označující pocity a základní potřeby
I u kartiček znázorňujících pocity a potřeby je důležité najít vhodné pojmenování. Tentokrát používáme 1. osobu, protože se týkají konkrétního dítěte.
Například:
- Jsem unavený/unavená
- Je mi smutno
- Chci na záchod
- Stýská se mi
Kartičky dětem názorně představíme, například ukážeme kartičku žíznivého chlapce a napijeme se ze sklenice, nebo kartičku, kde chce dítě na záchod, a zavedeme děti na toaletu. U dětí, které nerozumí česky, je důležité maximálně využít názornost, aby si spojily kartičku s činností či pocitem. Cílem není, aby dítě kartičku pojmenovalo, ale aby ji umělo použít v praxi. Dítěti stačí, když například při potřebě na záchod ukáže příslušnou kartičku. Neměli bychom děti stresovat požadavkem na pojmenování kartiček – pasivní slovní zásoba se tvoří dříve než aktivní.
Komunikační kartičky můžeme dát také rodičům, aby si o nich povídali s dětmi doma ve svém mateřském jazyce, ideálně ještě před nástupem dítěte do MŠ na individuální schůzce. Pokud není k dispozici tlumočení, připravíme pro rodiče krátký text v jejich jazyce nebo v angličtině. Rodiče seznámíme s tím, jak kartičky používat v MŠ, a necháme je pojmenovat v mateřštině, přičemž vždy doplníme český překlad.
Komunikační kartičky by měly být volně dostupné – mohou být zavěšené na háčku u skříňky nebo umístěné na nástěnce na suchý zip. Paní učitelka si může nechat jednu sadu kartiček u sebe, aby mohla dítěti pomoci vyjádřit, co se děje. Můžeme se dítěti například zeptat: „Jsi smutný?“ a ukázat obrázek, nebo „Chceš na záchod?“ a ukázat příslušnou kartičku. Dítě nemusí odpovídat, stačí, když naznačí ANO nebo NE.
Kartičky by měly být používány pravidelně, aby si děti zvykly na jejich funkci a pochopily, jak jim mohou pomoci v prostředí MŠ.
Obsah článku