+420 773 304 464 info@meta-ops.cz

Metoda Learning stories


V mateřských školách používáme různé nástroje, které nám učitelům slouží k pozorování, dokumentaci a hodnocení rozvoje dítěte. V ČR se k hodnocení výsledků vzdělávání používá převážně tzv. sumativní hodnocení (srovnávání úrovně dosažených dovedností dítěte se stanovenými standardy). Tento způsob hodnocení má svůj význam v pedagogické diagnostice, zejména při určování školní zralosti a je určen v první řadě pedagogům, případně rodičům. Hrozí však, že budeme na dítě pohlížet pouze optikou očekávaných formálních výstupů.

Metoda Learning Stories naopak využívá formativní hodnocení a zohledňuje individuální rozdíly mezi dětmi, zaměřuje se na kompetence konkrétního dítěte, dispozice k učení a jejich rozvoj. Spočívá v pozorování dítěte při činnosti, jejím podrobném popisu a rozboru v týmu pedagogů.

Metodu vytvořila na konci 90. let 20. století Margaret Carr, profesorka na University of Waikato (Nový Zéland). Metoda vznikla v návaznosti na nově zavedené kurikulum pro předškolní vzdělávání Te Whāriki (1996), které reflektuje národnostně a sociálně rozmanitou společnost na Novém Zélandě. Bylo nutné hledat nové způsoby formativního hodnocení orientovaného na dítě, cíleného na podporu všech dětí a rozvoj jejich individuálního potenciálu.

Learning Stories zachycují běžné situace ve třídě, ze kterých jako pedagog vypozorujeme, jaké procesy učení u dítěte právě probíhají – jak se děti vyrovnávají s překážkami, řeší konflikty a jak zvládají obtížné situace. Výstupy hodnocení jsou primárně určeny samotným dětem. Teprve následně slouží rodičům a nám pedagogům. Podporují pozitivní sebepojetí dítěte i rozvoj komunikace mezi učitelem a dítětem. Learning Stories pomáhají dítěti uvědomit si vlastní pokrok a motivovat ho k dalšímu učení.

Metoda klade důraz na tzv. dispozice k učení (learning dispositions), což jsou předpoklady pro vzdělávací procesy, motivaci a schopnost se vyrovnávat s novými nároky i situacemi. Nejedná se o dispozice v podobě matematické či čtenářské gramotnosti – proti přílišnému důrazu na jejich rozvoj u dětí předškolního věku se naopak autorka metody vymezuje. Dispozice je možné rozdělit do pěti hlavních oblastí, které se přímo promítají do pozorování, dokumentace, reflexe a zaznamenání individuálního vzdělávacího „příběhu“ dítěte:

  • Zajímat se (taking interest)
  • Být angažovaný (being involved)
  • Být vytrvalý při obtížích nebo nejistotě (persisting with difficulty or uncertainty)
  • Komunikovat s druhými (communicating with others)
  • Přijímat odpovědnost (taking responsibility)

Na základě pozorování volné hry dítěte rozeznáváme, jaké jsou jeho aktuální zájmy a jaké strategie uplatňuje v procesu učení. To nám umožňuje plánovat pro dítě další nabídku aktivit na míru jeho aktuálním potřebám. Výstup hodnocení má formu příběhu o učení dítěte, např. v podobě dopisu pro dítě doplněném o fotografie. Learning Story může být věnováno osobnímu pokroku jednoho dítěte i skupině dětí. Jednotlivá Learning Stories na sebe mohou navazovat – vztahovat se k předchozím příběhům daného dítěte, a vytvářet nám tak širší obraz o učení dítěte.

Konkrétní postup metody v praxi s obrazovou dokumentací najdete zde: https://www.inkluzivniskola.cz/metoda-learning-stories-postup-v-obrazech

Individuální Learning Story se zpravidla ukládají do portfolia dítěte, jehož je dítě výlučným vlastníkem. Podporujeme tak vědomí vlastní odpovědnosti dítěte za svůj rozvoj a své učení. Ostatní osoby proto do portfolia mohou nahlížet jen se svolením dítěte. Skupinová Learning Stories pověsíme například na nástěnku. Mohou sloužit jako východisko k plánování projektů a vzdělávací nabídky pro celou třídu. Zároveň jsou také zdrojem informací pro rodiče a podnět k rozhovorům mezi dětmi, rodiči a pedagogy. Learning Stories se uplatňují v předškolním vzdělávání na Novém Zélandu, v USA, Anglii, Německu a Švýcarsku.

Metoda má řadu společných prvků s dalšími významnými přístupy v předškolní pedagogice. Příkladem může být model Reggio Emilia v severní Itálii (tzv. reggio pedagogika). Oba pedagogické přístupy zdůrazňují význam dokumentace pro pedagogickou praxi, nahlížejí na dítě jako na kompetentní a zajímají se o schopnost dítěte vyjadřovat se různými způsoby.

Hlavním přínosem metody Learning Stories je změna úhlu pohledu na dítě. Pedagogové se intenzivně zaměřují na jednotlivé děti v průběhu celého dne, snaží se o hlubší poznání dětí a orientaci na jejich potenciál a silné stránky. Výhodou metody také je, že umožňuje efektivní komunikaci i s rodiči ze sociokulturně znevýhodněného prostředí (např. rodiče-cizinci).

Probíhající výzkum na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy ukazuje, že metoda může sloužit jako prostředek k navázání pozitivního vztahu, povzbuzení a podpoře dětí s OMJ v českých mateřských školách.

Literatura
CARR, Margaret. (2001) Assessment in Early Childhood Settings: Learning Stories. London: Sage.
CARR, M. a LEE, W. (2012) Learning Stories: Constructing Learner Iderntities in Early Education. Los Angeles: Sage.
GOODSIR, K. a ROWELL, P. (2010). Learning Stories – narratives of the complex ways that children learn. In: Putting Chidren First. National Childcare Accreditaion Council, 35, 2010, s. 12-13.
MINISTRY OF EDUCATION. (1996). Te Whāriki he whāriki matauranga mō ngā mokopuna o Aotearoa = Early childhood curriculum. Wellington [N.Z.]: Learning Media.
TESAR, M. (2015). New Zealand perspectives on early childhood education: Naku te rourou nau te rourou ka ora ai te iwi. Journal of Pedagogy, 6(2), pp. 9–18.
UHLÍŘOVÁ, J. a LOUDOVÁ STRALCZYNSKÁ, B. (2015) Metoda Learning Stories jako efektivní nástroj podpory vzdělávací cesty předškolního dítěte. Predškolská výchova : celoštátný časopis pre rodičov, jasle a materské školy, 69 (4), 20-27. ISSN 0032-7220.

Barbora Loudová Stralczynská, Petra Ristič

Logo občanského sdružení META.

Portál byl vytvořen za finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstva vnitra ČR.