Wellbeing bývá stále poměrně těžko uchopitelným pojmem. Intuitivně ale zachycuje velmi podstatný stav: spokojený a naplněný život každého z nás. Ani ve školním prostředí není wellbeing nadstavbou. Nemusíme si ho zasloužit dobrými výsledky, ani se k němu postupně snaživě dopracovávat. Je naopak nutným předpokladem pro rozvoj našeho potenciálu a schopností.

V českém školství se termín wellbeing objevuje ve vzdělávací Strategii 2030+ a propisuje se do velké revize RVP ZV. Asociace Partnerství ve vzdělávání 2030+, která na tuto strategii odkazuje, si jako jeden z hlavních cílů stanovuje představit wellbeing systémově. Tj. jako soubor „opatření vedoucích ke zdravému fyzickému i psychosociálnímu rozvoji dětí a mladých lidí a uplatnění jejich potenciálu v osobním, profesním a občanském životě“. Důraz přitom klade na koordinaci podpory pro nejvíce ohrožené děti, mezi které ty vícejazyčné bezpochyby patří.

Wellbeing ve škole – Záležitost všech

I my v METĚ při popisu wellbeingu vícejazyčných dětí a jejich vyučujících vycházíme z definice zavedené Partnerstvím 2030+. „Wellbeing je stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život.“ A při zkoumání tohoto stavu se inspirujeme zkušenostním přístupem belgického profesora Ferre Laeverse z Centra zkušenostního vzdělávání v Lovani. Mezi zahraničními odborníky je znám především jako autor Leuvenské škály, užívané k měření wellbeingu a zapojení dětí ve školním prostředí. Svým přístupem vnesl do diskuze o často mlhavě uchopitelné otázce „jak se cítit ve škole dobře“ empirický nástroj. Jeho škála nám umožňuje naplnění wellbeingu a zapojení dítěte sledovat jako proces, a stejně tak oboje hodnotit, stimulovat a tím napomáhat k učení a osobnostnímu rozvoji dítěte.
Klíčem k úspěšnému učení tak není podle profesora Laeverse „pouhý“ wellbeing (pocit bezpečí, možnost svobodného vyjadřování, pocit přijetí atp.). Důležitou součástí je i zapojení. (Tzn. to, jak je dítě aktivní samo o sobě, kolik energie a zaujetí vykazuje při dané činnosti, nakolik se soustředí, zda je vytrvalé a kreativní). Dítě, které se při nástupu do systémového vzdělávání cítí v nepohodlí, ztrácí mimo jiné schopnost se opravdu účinně učit. Musíme mít přitom na zřeteli, že wellbeing a zapojení nejsou osobnostní nastavení, která si jedinec vytváří nezávisle na jiných. Představují stavy, ve kterých se nacházíme, a určují, jak je kvalitní zkušenost a prožití konkrétní situace, které nás posouvá. To vše je nezbytnou součástí učení. Pokud vyučující nabízí učení podnětným způsobem a zároveň sleduje a stimuluje zaujetí dítěte pro věc, pomáhá si přitom budovat i nadějnou cestu k jeho motivaci.
Laeversův procesně orientovaný přístup se věnuje především nejmenším dětem. Není však nijak věkově omezený a může nám dopomoci k tomu, abychom včasnou intervencí zachytili neúspěchem ohrožené (nejen) vícejazyčné děti.

Wellbeing vícejazyčných dětí a jeho specifika

Přítomnost vícejazyčných dětí a dospívajících ve školách je každodenní realitou českého školství, na niž se může vedení i jednotlivý vyučující připravit a sebe sama v tématu a podpoře dětí posílit. Učitelé a děti si mohou vytvořit ve škole zvláštní synergii. Mohou se tak vzájemně motivovat a inspirovat, a tím si nastavit pozitivní a uspokojující klima pro všechny. Jak do této synergie zapojit vícejazyčné děti?
Musíme si uvědomit, že každé vícejazyčné dítě je jiné. Všechny mají jisté více či méně viditelné potřeby. Zhlediska wellbeingu je jazyková bariéra jen jednou z nejzřetelnějších. Pojďme si nyní představit situace, ve kterých se mohou vícejazyčné děti ocitat, potřeby, které je třeba naplnit k jejich plnému rozvoji uvnitř třídy, a také to, jak můžeme jako učitelé pomoci.

Podpora (Prevence a zdravé klima )

Každé dítě potřebuje cítit podporu a přijetí, být plnohodnotnou součástí třídního kolektivu a cítit s ním sounáležitost. Vyučující má na klima ve třídě zásadní vliv. Měl by děti dlouhodobě podporovat v rozvoji a vytváření dobrých vztahů nejen mezi sebou, ale i vztahů jednotlivců sama k sobě. A má velkou roli i při budování prostředí, které bude vstřícné k rozmanitosti.
Do dění ve třídě by měl zavádět mechanismy, které pomáhají dětem cítit se ve třídě v bezpečí. – Cestou může být  společné probírání témat respektu, tolerance, xenofobie, rasismu a extremismu. Pomůže zároveň programové zařazování aktivity k prevenci šikany či vytvoření „mapy pomoci“ (na koho se obrátit, když…). Vícejazyčné děti patří v tomto ohledu mezi nejohroženější.
Pro zapojení do kolektivu potřebují mít možnost se aktivně účastnit. Ať jde o jednotlivé vyučovací hodiny, či třídnická setkání (jejichž nedílnou součástí tyto děti jsou). Klíčové je jejich zapojování do aktivit, které cílí na podporu zdravého klimatu ve třídě. Vyučující by měl proto volit takové aktivity, které jsou jazykově přístupné, založené na obrázcích či jinak neverbální, podporovat kooperativní učení a citlivě vícejazyčné děti zapojovat. Přitom je třeba jemně hledat rovnováhu mezi dostatečnou pozorností a přílišným zaměřením na dítě, které by mohlo být stigmatizující. Pokud je to možné, je vhodné s dítětem dopředu probrat, co je mu příjemné a co ne. Hranici máme každý jinde. Velkým zdrojem podpory wellbeingu může být také (dvojjazyčná) asistentka pedagoga, je-li ve třídě přítomná.

Bezpečné prostředí (Psychické zdraví)

Pro náš wellbeing a schopnost se učit je esenciální cítit se ve školním prostředí v bezpečí a psychické pohodě. K naplnění této potřeby přispívá vyučující individuálním přístupem k dítěti, tím, že mu dává najevo, že ho vnímá, a buduje si s ním vzájemnou důvěru. Zejména třídní učitel by měl věnovat pozornost práci s emocemi a jejich pojmenovávání a vytvořit prostředí, ve kterém bude dětem přirozené své emoce sdílet (např. nejen během vedených diskuzí či kruhu). V tomto ohledu mohou mít vícejazyčné děti kromě potřeb souvisejících s jejich idividuálním rozvojem velmi specifické potřeby, které si je třeba v každém okamžiku uvědomovat.
S přesídlením do jiné země a proměnou životního stylu a kultury souvisí zažívání traumatu, pocit vykořenění a různé reakce na ně. Ty mohou postihnout jak dítě, tak jeho rodiče. A vyučující ve třídě je pro něj svým způsobem první oporou. Jeho citlivý přístup k prožívání traumatu či potenciálně náročnému procesu integrace může představovat velmi důležité záchytné lano. Proto je důležité nově příchozím dětem i jejich rodičům věnovat zvýšenou pozornost a péči – mít povědomí o trauma-informovaném přístupu a také si předem promyslet, na jaké odborníky se lze v podobné situaci obrátit.
Současně je žádoucí mít pochopení pro to, že jazyková bariéra může zejména v počátcích výrazně omezovat možnosti vyjadřování emocí, a je tudíž důležité dítě sledovat komplexně. Jeho wellbeing lze pro rámcovou představu zachytit například právě dle Leuvenské procesně-orientované škály. A pokud máme pocit, že na situaci sami nestačíme, je dobré si připomínat, že jako učitelé na to nejsme nikdy sami. Lze se propojit právě s rodiči, obrátit se na školní poradenské pracoviště či specializované externí odborníky, kteří mluví jazykem dítěte.
Rolí vyučujících v této oblasti je především dítě v podobné situaci zachytit a znát možná rizika, která jeho wellbeing ovlivňují, případně předat dítě do pověřených odborných rukou.

Přijetí a pochopení (Kulturně-identitární citlivost)

Každý má potřebu být přijímaný a respektovaný ve své jedinečnosti. Je důležité, aby si děti byly jisté, že škola nejen respektuje, že každý je jiný ve svých vlastnostech, schopnostech i náladách. Podstatné je také přesvědčení, že má každý své místo ve společnosti a ve třídě a jeho specifika mohou být rovněž zdrojem úspěchu a ocenění. Nikdo z nás není rád součástí škatulky: „to je jasné, ty jsi takový/á, protože…“ Nejinak to mají vícejazyčné děti. Dávejme jim najevo zájem o ně samotné, o to, jaké jsou, co je zajímá, ne zájem o zvnějšku definované charakteristiky (jejich vzhled, původ či migrační příběh). S nimi se nemusí ztotožňovat, nemusí si v nich být jisti a ani se s nimi chtít svěřovat. Zároveň je však vhodné formovat takové prostředí, v němž mohou děti bezpečně sdílet svou zkušenost, pokud samy chtějí.
Vyučující by měl proto ve třídě udržovat takovou atmosféru, aby nikdo nemusel obhajovat své kořeny, ale měl příležitost utvářet si identitu sám na základě vlastního vědomého jednání. Atmosféru otevřenou k tomu, aby si mohl hledat vztah k vlastní kulturní rozkročenosti. Sem mj. může patřit svoboda hlásit se k vybraným projevům ze svého kulturního prostředí, které se výrazně odlišuje od mainstreamu, ale i budování vztahu k mateřskému jazyku a posilování v jeho užívání.

Vícejazyčnost jako jeden z projevů identity

Vícejazyčnost by měla být zdrojem ocenění a (nejen v počátku) přijímaným způsobem komunikace. Dítě potřebuje vědět, že jeho první jazyk není tabu, ale určitá výhoda. Vyučující ho může v určitých momentech pobídnout i ke komunikaci v rodném jazyce. Dítě může například udělat úkol ve svém jazyce, a tím se (přesto) zapojí do výuky. Vícejazyčnost je s dětmi s různými mateřskými jazyky v prostoru školy vždy přítomná a je obohacením všech ji přijímat.
Z výše zmíněných důvodů je také vhodné do kolektivu vnášet otázky migrace a integrace jako témata, která se týkají všech. A také věnovat pozornost citlivé práci s předsudky a s diskriminací, kterým mohou být vícejazyčné děti vystavené ve zvýšené míře.
Sledování potřeb dítěte právě v této oblasti může být pro vyučující výzvou, protože při tom pracujeme i se sebou samými. Abychom mohli být dětem nápomocni, musíme nejprve iniciativně pracovat se svými vlastními zažitými představami a předsudky. A zvědomovat si, jak ovlivňují naši praxi a chování k dětem.

Jak tedy budovat a rozvíjet wellbeing u vícejazyčných dětí?

Nejlepších výsledků v podpoře wellbeingu vícejazyčných dětí a dětí s různými kořeny dosáhneme, pokud se na potřeby zeptáme jich samotných. Pro začátek je dobré uceleně vnímat, co nám říkají, a nebát se v bezpečném prostředí otevírat podstatná témata. Mluvit o identitě, vykořenění, osamocení, stereotypizaci, diskriminaci apod. může být cestou k tomu, jak se s těmito překážkami vypořádat a jak se stát sebevědomými bytostmi. Vyučující nemusí mít neustále připravené skvělé aktivity, je však důležité mít tyto potřeby dětí na paměti.
Třídní učitelé i ostatní mají na osobnostní růst dětí zásadní vliv, jsou jim průvodci v emancipaci a rozvoji socio-emočních dovedností. ŽÁDNÁ POMOC PŘITOM NENÍ PŘÍLIŠ MALÁ. A svým způsobem stačí, když budeme v hodinách zvědomovat to, co je nám společné. I budovat citlivý a pozitivní přístup k rozmanitosti. Základní materiály, které k tomu mohou pomoci uvádíme v následujícím rámečku.