Isabelle

Isabelle je z Nigérie. Do České republiky přijela před pěti lety, když jí bylo 20 let a před dvěma lety zde získala azyl. Po vyřešení pobytových záležitostí, bydlení a toho nejdůležitějšího si chtěla najít práci a pokračovat ve studiu. Z pochopitelných důvodů nemohla kontaktovat úřady v zemi původu a tak měla cestu za dalším vzděláním poněkud více komplikovanou. Od sociální pracovnice v pobytovém středisku dostala kontakt na sdružení META, které jí může pomoci s výběrem dalšího studia, uznáním střední školy a s hledáním práce. Pracovník METY jí asistoval i v průběhu celého procesu uznávání jejího vzdělání ze střední školy (nostrifikace).

Jelikož nebylo možné pravost razítek a podpisů na jejím maturitním vysvědčení ověřit, musela napsat čestné prohlášení s odůvodněním situace a přiložit ho k vyplněné žádosti společně s notářsky ověřenými a soudním tlumočníkem přeloženými kopiemi diplomu a jeho dodatku. Odbor školství krajského úřadu jí pak v rozhodnutí předepsal celkem sedm zkoušek pro ověření jejích znalostí a tyto zkoušky bylo potřeba vykonat do určitého data, kdy měla předložit protokol o vykonání zkoušek. Ve škole, kam se šla domluvit kvůli termínům, dostala okruhy otázek, které může z jednotlivých předmětů čekat, a seznam doporučené literatury.

Asi není třeba dodávat, jak je obtížné připravit se na sedm zkoušek, které probíhají podobně jako maturitní zkouška. Isabelle navíc ukončila školu před pěti lety, od té doby do školy nechodila a v předmětech jako je zeměpis a dějepis se učila úplně jinou látku. Veškerý volný čas od té doby věnovala přípravě ke zkouškám, ale jak sama říkala, věděla, že se nestihne naučit všechno. Kromě samostudia jí pomáhali i dva dobrovolníci a stážistka z METY.

Z každého předmětu měla jeden řádný a jeden opravný termín. Některé dny měla naplánované zkoušky dvě. Stačilo, kdyby z jediného předmětu zkoušku neudělala a musela by vše opakovat od začátku. Největší trému měla před první zkouškou, protože si neuměla představit, jak to bude probíhat. Jedinou věcí, která Isabelle trochu uklidňovala, bylo to, že mohla zkoušku skládat v angličtině za přítomnosti soudního tlumočníka. Postupně, jak přibývala jedna úspěšně absolvovaná zkouška za druhou, začínala Isabelle věřit, že by to mohla zvládnout. Ze dvou předmětů musela dělat zkoušku v opravném termínu, ale nakonec to dokázala.