Ukrajinské reálie

Jeden pan učitel vzpomínal, že měl ve třídě ukrajinského chlapce, který si držel velký odstup. Obtížně se zapojoval do výuky a neměl o látku zájem. Učitel dlouho přemýšlel, jak ho zapojit. Nakonec se rozhodl, že jeho znalost ukrajinského prostředí využije, a vždy, když probíral nějakou novou látku, požádal chlapce, aby si připravil krátké povídání o tom, jak toto téma vypadá na Ukrajině.
Když tedy kupříkladu probíral se třídou architekturu z počátku 20. století, požádal chlapce, aby si připravil ukázky dvou nebo tří známých ukrajinských architektů. Ve třídě takové chování zvýšilo respekt vůči chlapci i vůči učiteli, pro všechny přítomné to nakonec znamenalo zásadní obohacení a chlapec se začal snáze do výuky zapojovat.