Co je pro češtinu typické

Rodiče Linh u nás otevřeli obchod, otec zde žije již asi 10 let. Dívenka se přistěhovala v 11 letech a nastoupila do třetí třídy. Uměla jen pozdravit a zeptat se, jak se máš. Otec hledal pro dceru doučování a oslovil mne. Zpočátku k nám Linh docházela třikrát týdně. Začaly jsme úplně od začátku, základní slovíčka typu, co má v penálu, oblečení, ovoce, zelenina, zařízení bytu, atd. Linh si zavedla sešit - slovník, a všechna slovíčka, která neznala, si zapisovala a doma se je učila. Pomalu jsme si začínali rozumět, ale veliký problém byl v učivu třetí třídy, kde se probírají vyjmenovaná slova. Vysvětlit některá slova byl velký oříšek, ale hodně jsem pracovala se starou dětskou encyklopedií, hledali jsme na internetu a překládali překladačem. Učila jsem ji české písničky, pracovaly jsme společně na zahradě, vařily jsme. Linh velice ráda vaří a manuálně pracuje, mamince jsme dělaly dárečky, zdobily květináče, skládaly a stříhaly jsme z papíru a pořád o něčem mluvily. Po roce už Linh docházela jen dvakrát týdně a dělala veliké pokroky. Po celou dobu jsem byla v kontaktu s její třídní učitelkou a společně jsme řešily, v čem mohu ještě pomoci. Takto k nám docházela tři roky. Rodiče byli na Linh přísní, ale věděli, že jinak se do naší společnosti nezačlení a záleží jim na tom, aby dcera měla dobré vzdělání a mohla jít na střední školu. Dnes je Linh v šesté třídě, mluví velmi dobře česky a ve škole má pěkný prospěch.